Deníky adopce. Co obnáší adopce dítěte a jak dlouho trvá celý proces?

„O adopci se bavíme někdy celý víkend.“ Lenka a Tomáš jsou oficiálně čekatelé na dítě

Manželé Lenka a Tomáš se na podzim 2020 stali oficiálními žadateli o adopci. Dostali se do evidence krajského úřadu a to znamená, že už přímo čekají na dítě. Netuší ale, jestli se stanou rodiči za měsíce nebo třeba roky. Kočárek a výbavičku zatím nemá smysl kupovat i kvůli tomu, že se neví, jak malé dítě zrovna půjde do adopce. Lenka s Tomášem do žádosti napsali, že by chtěli maximálně rok a půl staré dítě. Na pohlaví jim nezáleží.

 „Už se na to těšíme, teď je to hodně živé a byli bychom rádi,“ odpovídá u dětského hřiště na pražském Žofíně Lenka na otázku, jestli sem budou jako adoptivní rodiče chodit. Je podzim 2020 a Lenka s Tomášem jsou oficiálně žadatelé o dítě: „O adopci se bavíme podle nálady, někdy i celý víkend, a když jdeme po parku a jsou tam děti, tak vás napadá – tohle by mohlo být naše,“ doplňuje Tomáš.

Čtěte také

O čekání na adopční proces ví i okolí páru. Babičky, dědečkové, tety nebo sestřenice: „Připravovali jsme je na to, ale jestli se těší, to je těžké říct. Tohle téma je hodně živé hlavně pro nás a pro ně je tam hodně otazníků.“

Vetší nároky čekání prodlužuje

Kdy zhruba se dočkají vytouženého telefonátu s informací o možné adopci, není jasné: „Bylo nám řečeno, že je možné to dítě mít už do třech měsíců, do půl roku, do roka. Ale hodně záleží na požadavcích, jaké děťátko bychom chtěli. Pokud jsou ty nároky vysoké, čekání to prodlužuje.“

V rámci prvních kroků vedoucích k adopci před půl rokem chtěla Lenka a Tomáš získat do péče zdravé dítě do 2 let věku, většinového etnika a nevadila by jim dvojčata. Nakonec ještě posunuli věk dítěte: „Ta příprava nás dostala dost do té problematiky a i dvouleté děti mají od života už dost naloženo, tak jsme to zkrátili do roka, roka a půl dítěte.“

Čtěte také

Rodičovská dovolená

Budoucí adoptivní rodiče zatím na přípravy doma nemyslí: „Netušíme, jestli to bude holka nebo kluk, netušíme jaký věk. Bude to šité horkou jehlou ve chvíli, když se dovíme víc. Nákup postýlky teď nehraje roli. Budeme využívat tetičky nebo sestřenice, které mají schované výbavičky.“

Na rodičovskou dovolenou má v plánu nastoupit Lenka. V práci o svých plánech řekla a počítají tam s tím, že odchod může být rychlý: „Ano, jsou na to připraveni. Mám od nich velkou podporu a vážím si toho,“ Lenka už začíná být nervózní, když jí volá cizí číslo. Mohl by to být někdo z úřadu.

Jméno nebudeme tajit

Po pravomocném rozhodnutí soudu o osvojení dostane dítě příjmení rodičů. Původní křestní jméno dítěte můžou zájemci změnit. Lenka s Tomášem má jiný plán: „Záleží, jak se bude jmenovat. Kdyby to bylo nezvyklé, tak asi budeme chtít, aby mělo jména dvě. Budeme mu říkat po svém a jeho jméno nebudeme tajit a řekneme mu pravdu.“

Čtěte také

Pár se shodl i na způsobu, jak říct dítěti, že se narodilo jiným rodičům: „Bylo by ideální o tom s ním mluvit od malička formou pohádek a příběhů, aby s tím vyrůstalo, aby to vnímalo jako přirozené.“

Přes pohádky se dá podle Tomáše dítěti vysvětlit, proč ho odmítli vlastní rodiče: „Maminka a tatínek jedli něco špatného a nemohli se postarat o svoje dítě. Neklást důraz na to, že by ta maminka byla v něčem špatná. To dítě se s maminkou ztotožňuje a je potřeba, aby nevnímalo, že je špatné i ono.“

Spustit audio