Začátek adopce: Lenka a Tomáš vyplnili dotazník včetně představ o dítěti

„Zpočátku jsem měla strach, že manžel nebude svolný. Ale on měl naopak hodně milou reakci a začali jsme tomu jít naproti,“ popisuje 40letá Lenka svoje první myšlenky na adopci dítěte. Tomáš přikyvuje: „Má to svoji posloupnost. Jede to podle plánu.“

Oba si vyjasnili, že chtějí dítě přímo adoptovat, ne ho vychovávat v pěstounské péči. Lenka zmiňuje hlavní důvod: „Představa, že bychom byli jen pěstouni a jednou k nám přišli a řekli, že dítě jde do jiné péče, to by mi asi urvalo srdce. Chceme být adoptivní rodiče se vším všudy.“

Čtěte také

Do ústavu nepůjdou, chci vybudovat chráněné bydlení, plánuje pěstounka dětí s Downovým syndromem

Dítě by mělo všechno

V lednu 2020 mají manželé podanou žádost o zařazení do evidence žadatelů o adopci. Dokument má sám o sobě dvě strany, součástí je ale i dotazník, který je šestistránkový. Jsou tady osobní údaje, vzdělání, zaměstnání, název zaměstnavatele. Lenka a Tomáš vyplnili, že jsou oba vysokoškoláci, věk 40 a 44 let. Pár musel podle Lenky zapsat i své zájmy: „Máme rádi přírodu, cestování,“ Tomáš doplňuje sportování: „U mě to byl od malička sport. Ona mě tahá na kulturu, já ji na sport. To dítě by mělo všechno,“ směje se Tomáš.

Na další stránce žádosti je zdravotní stav žadatelů, prodělaná závažnější onemocnění, alergie, astma. Dále léčení ze závislostí – alkohol, drogy, hráčství: „Součástí je potvrzení lékaře, který to doloží,“ vysvětluje Tomáš.

Jak velký byt?

Čtěte také

Děti, které v Česku nikdo nechtěl. „Díky adopci do zahraničí mají šanci v životě uspět.“

Pak je tu také informace o bytových poměrech a finanční situaci. Je tu třeba otázka, kolik má metrů čtverečních byt žadatelů. Jestli berou pravidelně plat, v jaké výši, jestli pobírají nějaké dávky sociální péče: „Byt 2kk, asi 65 metrů. Co se týče peněz, tak je zajímá, jestli to dítě bude dostatečně zabezpečené,“ shodují se Lenka a Tomáš.

Poslední stránka dotazníku je skoro prázdná, nahoře je jen poznámka:  Představy o přijímaném dítěti. Manželé by rádi získali do adopce zdravé dítě většinového etnika, ideálně do dvou let věku. Páru by nevadila dvojčata. Pohlaví nehraje roli: „Je to jedno, v tom jsme úplně zajedno.“

Výpis z trestního rejstříku

Lenka a Tomáš vypráví, jak už u nich doma byla pracovnice OSPODu, která má na starosti náhradní rodinnou péči. Nezaměřovala se na bytové poměry, ale na rodinnou situaci: „Byl to dlouhý rozhovor, docela jsme se zapotili. Byla tam spousta otázek, paní navazovala na dotazník a šla hodně do hloubky. Museli jsme se otevírat hodně do minulosti – naše vztahy, vztahy rodičů nebo sourozenců. Také jsme se chválili navzájem – co na sobě obdivujeme, bylo to místy úsměvné.“

Čtěte také

Adoptované děti si nesou trauma celý život, školy s tím neumí pracovat, všímá si matka dvojčat

Pracovnice OSPODu se ptala i na seznámení Lenky a Tomáše: „Bylo to na jedné plovárně u rybníka při plážovém volejbalu, takže u sportu. Romantické věci jsme taky zmiňovali,“ usmívá se Tomáš.

Manželé mají na stole sepsaný seznam s doklady, které jsou pro žadatele nutné. Patří mezi ně výpis z trestního rejstříku, potvrzení od zaměstnavatele nebo daňová přiznání, kopie oddacího listu, kopie občanského průkazu.

Lenka vysvětluje, že přichystali i fotky, které mají být součástí: „Třeba i fotky s dětmi. Tomáš má dcery. K tomu přihlížejí, aby měli představu. Tady je třeba obrázek z dovolené, na které jsme byli s dcerami Tomáše.“

Teď čekají Lenka s Tomášem na tzv. přípravu, tedy na přípravný kurz pro budoucí náhradní rodiče.