Deficit rozpočtu není tragický. Horší je trend rozvolňování v legislativě, míní ekonom Skořepa

Vývoj veřejných financí a státního rozpočtu je podle prezidenta Petra Pavla alarmující, navrhovaný deficit rozpočtu na příští rok ve výši 386 miliard korun je podle něj mimořádně vysoký a varující do budoucna. Souhlasíte?

Souhlasím s tím, že ten deficit je daleko vyšší, než by měl z různých hledisek být. Ono po deficitu nebo po hospodaření vlády můžeme chtít různé věci, z různých pohledů se na to můžeme dívat; z hlediska řešení krizí, řekněme, nebo z hlediska investic do budoucna a podobně, ale ať se podíváme z kteréhokoliv hlediska, tak je to výrazně víc, než by to teoreticky mělo být. To je první věc.

Čtěte také

Vyprazdňují se limity zadlužování, upozorňuje Jiří Rusnok. Přilévání poptávky z veřejných peněz vyvolá inflační tlaky

Mimochodem, vy jste odhadoval maximálně 370 miliard.

To byla taková soutěž, hodně střelba od boku, protože byl k dispozici velký interval, co všechno se mohlo přihodit.

Nejde jenom o jedno číslo, které samo o sobě je daleko vyšší, ale ještě pořád není fatální. Koneckonců to vidíme, vysvědčení nám dávají ratingové agentury; teď v poslední době nás jedna trošku pokárala, druhá nás naopak pochválila – ne za deficity přímo, ale možná celkově.

Samo to číslo není vůbec hezké, ale myslím si, že není zas úplně tragické. Horší je celkový trend, který se odráží v legislativě, která má za úkol v Česku tato čísla nějakým způsobem hlídat a která letos byla výrazně rozvolněná. To na mě působí dojmem, že pokud jsme byli schopni tohle udělat, tak do budoucna můžeme být schopni udělat mnoho dalších kroků tímto směrem. A to už by byl průšvih.

Den před tímto vyjádřením se prezident na Hradě setkal s experty na veřejné finance, kteří se shodují v tom, že se tyto finance vyvíjejí neudržitelným směrem a situace je vážná a bylo by podle nich lepší nepříznivý trend obrátit dříve než později. Je to ale za té současné politické konstelace reálné?

Tak asi vidíme všichni, respektive mnozí z nás si přečetli vládní prohlášení, ve kterém je celá řada závazků nebo slibů, spíš na straně výdajové. Dá se skoro až říct, paradoxně, řekl bych, že zatím vláda trochu v některých oblastech brzdí. Čili myslím si, že to teoreticky mohlo být i horší, kdyby skutečně do toho šlápla tak, jak je to napsáno v prohlášení. Teď mám na mysli třeba důchodovou reformu, respektive její revokaci nebo rozmělnění. Tam vidím určité váhání, zaplaťpánbůh, aspoň v této oblasti, protože ta by byla asi zdaleka nejdražší z toho všeho, co vidíme.

Čtěte také

Rozvolnění rozpočtových pravidel vyvolalo mediální hysterii. Schodky chceme proinvestovat, tvrdí Hrnčíř

Ale jinak je tady nějaké vládní prohlášení, byly tady nějaké předvolební sliby, potřebná část českých voličů s tím souhlasila, takže v tomto smyslu vláda dostala zelenou a víceméně dělá to, co po ní voliči chtěli. Z tohoto pohledu se obávám, že to o mnoho lepší asi nebude.

Prezident navzdory vysokému navrženému schodku ocenil, že plánovaný státní rozpočet je relativně transparentní. Opravdu?

To je možná trošičku narážka na to, co se tady dělo během předchozí vlády, kde se panu ministru Stanjurovi a potažmo celé vládě vytýkala řada různých triků. Takže v tomto smyslu bych řekl, že situace je možná o trochu lepší – minimálně, když se vrátíme, to si asi mnozí z nás vzpomenou, manko čtyřicetimiliardové v připravovaném rozpočtu Státního fondu pro dopravní infrastrukturu. To je skutečně trik z mého pohledu úplně nepochopitelný, co předchozí vláda v návrhu připravila. Čili tam, řekl bych, tentokrát asi takovéhle nonsens nesrovnalosti nejsou, ale jsou tam bohužel jiné problémy, na které je možná třeba i vcelku slušně vidět, ale být by tam neměly.

Petr Pavel varoval, že pokud se nic nezmění, můžeme poměrně rychle, možná už od konce tohoto volebního období narazit na pomyslnou zeď. Co by to znamenalo, co by se dělo potom?

Čtěte také

I výdaje na obranu bude třeba držet přiměřené. Česká dluhová brzda je velmi přísná, upozorňuje Hampl z Národní rozpočtové rady

Těch zdí je několik; já přesně nevím, jakou měl pan prezident na mysli. Jedna zeď je ta česká v legislativě, tzv. dluhová brzda, 55 % zadlužení vůči HDP. To je taková velmi chatrná zídka, která se dá rozkopnout úplně stejně, jako byly rozkopnuty dosavadní hranice. A já osobně si nejsem úplně jistý, jestli zrovna toto číslo je úplně to nejdůležitější.

Daleko důležitější je názor finančních trhů a investorů, kteří nás sledují. V tom mezinárodním srovnání zatím vycházíme pořád velmi dobře. Když se podíváme na to, co se děje ve Francii, v Polsku, ve Spojených státech, tak oproti tomu jsme pořád ještě premianti.

Bohužel, je to tak, že i ta česká cesta je v podstatě pořád ještě relativně opatrná, ale přijde čas, pokud půjdeme dál touto cestou, že možná za 5, za 10, za 15 let, narazíme na zeď, ne tu českou, zákonnou – která možná v té době už bude dávno zrušená, protože někomu nebude vyhovovat – ale pořád tam bude ta zeď, kterou my rozhodně zrušit nemůžeme, a to je názor a postoj investorů, kterým jde o jejich vlastní peníze, a ti nám začnou říkat: přátelé, ale to už přeháníte. Tady je dluh jako hrom, není dán investicemi, to znamená, budoucí stav české ekonomiky nebude zřejmě tak dobrý, aby vaše děti, vaši vnukové, byli schopni snadno tento dluh zaplatit, my vám přestáváme věřit, my vám půjčíme, ale už ne za dnešních 5 %, ale třeba za 10 % a najednou se ten dluh začne zatraceně prodražovat. A to je pro mě ta úplně nejdůležitější zeď.

Proč se ratingové agentury neshodnou v postoji k vyhlídkám české ekonomiky? Jaký efekt může přinést znovuzavedení elektronické evidence tržeb? A jak účinná je opětovná vládní regulace cen pohonných hmot? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.