Dcera Dominika Haška míří za pěveckou kariérou

Potlesk slyšel za svůj život mnohokrát. Pokaždé patřil jemu - za sportovní umění. Tentokrát lidé tleskali čtrnáctileté Dominice, příjmením Haškové. Jasné je, že v tomto případě jablko padlo poměrně daleko od stromu.

"Samozřejmě, že jako tatínek jsem byl trochu nervózní. Pro Dominiku to bylo první vystoupení před lidmi, takže jsme ho prožívali. O tom, že Dominika má krásný hlas, jsem věděl, protože ji někdy slyším, když si zpívá v pokoji. Je to pro ni premiéra a jsem rád, že jsem u toho byl," rozplýval se hokejový gólman Dominik Hašek.

Nejen Dominiku, ale i staršího syna Michala vedl k tomu, aby se vedle školy věnovali i dalším činnostem: "Jsem toho názoru, že dítě kromě školy a kamarádů má dělat ještě něco navíc, něco, co ho baví. Samozřejmě, že sport je podle mne ideální, protože jsem sportovec a vždycky jsem dělal sport - už odmalička. Dcera taky mimochodem dělá sport, hraje volejbal. Takže kromě toho, že zpívá, tak se ještě věnuje volejbalu, protože je vždycky dobré, být ještě v jiném kolektivu. To samé syn."

Přímo se pak do úst vkrádala otázka: Vybraly si Dominátorovy děti samy to, co chtěly dělat, nebo je olympijský vítěz z Nagana k něčemu přímo vedl? "Jednoznačně si to vybraly samy. I když samozřejmě člověk jim musí třeba maličko něco navrhnout nebo jim v tom pomoct. A musí je tam nakonec potom přivézt. Dcera je jednoznačně umělecky založená, ale přesto má ráda sport a dělá ještě ten volejbal. Myslím si, že pro holky je to vynikající sport," odpovídá slavný hokejový brankář.

"Syn hrál hokej asi do čtrnácti let. Samozřejmě ne v brance - tatínek nechtěl, aby hrál v brance - a on se ani do toho zas tak netlačil, hrál jako útočník. Myslím si, že dítě musí chtít samo a rodiče ho zase na druhou stranu musí do toho pošťouchnout a musí mu v tom pomoct," uzavírá.

Sám Dominik přitom pro své dvě ratolesti mohl být a je obrovským vzorem - kvůli píli, odhodlání a houževnatosti. Stále na sobě dokáže tvrdě pracovat. "Sport je můj život a život bez něj si vůbec nedokážu představit. Nemusí to být jenom hokej, který dělám profesionálně. Je to moje práce - dobře placená práce, a to je samozřejmě příjemné. Ale i když jsem si třeba v některých letech dal pauzu a nehrál jsem hokej, nebo i jako kluk, vždycky jsem sportem žil, bavilo mě to," vysvětluje Dominik Hašek

"Protože u toho si člověk najde kamarády, najde si prostředí, ve kterém se má o čem bavit. A když je člověk dospělý, třeba když jsem nehrál hokej, tak je dobré jít si zahrát tenis, projet se na kole, zahrát si fotbálek a pak si zajít na pivo a posedět s kamarády. U mne sport k životu patří," shrnuje hokejová legenda.

Stejně tak jako zpívání patří k životu Dominiky. Přeci jen ale první koncert na veřejnosti, to chtělo velkou dávku odvahy a sebevědomí. "Byla jsem hrozně nervózní, ale je to pěkné, když vám někdo tleská a líbí se mu, co děláte. Měla jsem z toho hodně velkou radost," svěřuje se.

I ke sportu má však, jak už bylo řečeno, čtrnáctiletá zpěvačka blízko. "Hraju volejbal. To rodiče chtěli, abych dělala nějaký sport, ale také jsem si to vybrala sama - žádný hokej," usmívá se.

Právě hokej ovšem rodačce z Buffala učaroval. Ostatně, není divu. Mít za tátu jednoho z nejlepších gólmanů světa, to snad ani jinak nejde. "Hlavně v Americe jsem chodila pokaždé, když jsem mohla. Miluju hokej. Vážně je to nejlepší sport," dodává Dominika Hašková.

I proto uvítala tátův návrat na led. A drží mu palce: "Mám radost, protože si myslím, že mu to chybělo tu chvíli. Má hokej hrozně rád a ráda ho tam vidím." Jenže nebude to hokej, kterým by se Dominika chtěla v budoucnu živit. "Už odmalička jsem chtěla zpívat profesionálně. Je to můj největší sen, dostat se do Ameriky a dostat se tam se zpěvem daleko," doufá.

Jestli Dominika Hašková zdědila píli a houževnanost po tatínkovi, jistě se pro ní sen v blízké budoucnosti stane skutečností.