Davaj fotopljonku, slyšel fotograf Procházka v roce 1968. Samopaly mu mířily na záda

V srpnu 1968 projížděla dnešním Masarykovým náměstím v Kutné Hoře kolona tanků a obrněných aut tehdejších sovětských vojáků, kteří přijeli obsadit Československo.

„Tenkrát tady byly stovky a stovky lidí, pásy obrněných transportérů a tanků duněly po dlažbě, náklaďáky byly plné vojáků s helmami, kteří drželi v rukou samopaly,″ vzpomíná na události před 48 lety kutnohorský fotograf Jaromír Procházka.

Přestože se vojáci dívali na shromážděné davy zle, Procházka nevěřil, že by je mohli ohrozit. Když se ve městě objevily vozy s raketami na nosičích, vytáhl fotoaparát a začal fotit.

„Právě to byl ten okamžik, kdy kolona zastavila a ze třech stran ke mně běželi ruští vojáci a najednou slyším, jak za mnou natahujou samopaly. Ten zvuk jsem znal z vojny. Obstoupili mě a pak přišel ruský důstojník, že mi vezme fotoaparát. Když mi ho nešlo servat z ruky, křikl: Davaj fotopljonku, tedy Dej mi film. Tak jsem mu ho dal,″ vypráví fotograf Procházka.

Přiznává, že tehdy měl v životě snad největší strach.

Místo u Tylova divadla je pro Jaromíra Procházku osudové. Nedávno tu opět málem přišel o život, když v zatáčce havarovala sanitka a řítila se přímo na něj. I tentokrát naštěští přežil.