Dakarský deník 17 - Dakarské brepty a omyly 2015

O víkendu skončil v argentinském Buenos Aires 37. ročník Rallye Dakar. Už podesáté měl Radiožurnál přímo v konvoji svého reportéra. V uplynulých dvaceti dnech jsme vám nabídli v součtu víc než čtyři hodiny informací, reportáží a zajímavostí z nejtěžší rallye světa. A při téhle porci pochopitelně vzniká i materiál, který se dá nazvat jednoduše Brepty. Téma posledního dílu Dakarského deníku Jana Říhy.

To, co slyšíte, jsou blázniví argentinští fanoušci, akorát se blížíme do cílového bivakového města Carlos Paz,“ zabreptal si na úvod fotograf Petr Lusk, který si pro Radiožurnál vedl svůj zvukový deník. Závodník Zdeněk Gottvald svoji první Rallye Dakar nedojel. Při rozhovoru o jeho dakarském konci z něj padaly mezi slovy podivné zvuky. „Do poslední chvilky jsem věřil, že ehm ehm vstanu ještě ráno a budu pokračovat v tom boji.“

Čtěte také

Na Rallye Dakar bojujete hlavně s únavou a vyčerpáním. Ale třeba taky s nadmořskou výškou. A to jak s náročností výslovnosti tohoto slovního spojení, tak i s realitou, že v ní jste. Takhle to dopadá. „Z nadmovské, ehm, patapatapátá drbu vrbu, z nadmořšské výšky, z nadmořsk, z ma...fuj. Z nad-moř-ské! Z nadmořské výsky.“

Tomu se nešlo nezasmát. Jsme stále v Bolívii, ve stejné výšce, ve městě, které se mi zrovna dobře nevyslovovalo. „Společně s kolegy kráčíme do kasáren, kde budeme mít nocleh, tady v Uyuni, tady v Uyu, Uyuni.“

Ondřej Klymčiw s reportérem Janem Říhou

Letos končíme

Zůstáváme ve výšce 4000 metrů. Ovšem nejspíš menší přísun kyslíku způsobil, že jsem si připadal mnohem, mnohem výš. „Co se dělo na trati, protože jste se pohybovali ve výškách mezi třemi a čtyřmi tisíci kilometrů.“
„Tak ze začátku to bylo docela fajn.“ Fajn bude pro letošek s deníkem už raději skončit.