Čtvrtníček o Krmítku: Dělat jídlo pořádně není sranda. Tradice se rozvíjí do současna, těší historika

Když jsem poslouchal jednotlivé díly Krmítka, tak jsem si říkal, jestli pana docenta při návštěvách ještě něco překvapilo.

Martin Franc: Mně to překvapilo celé, hrozně příjemně. Já jsem byl nadšený tím, že se mi otevřel obraz venkova plného kreativních lidí, kteří přicházejí s vynikajícími nápady, které sice jsou tradiční, ale plně odpovídají současnému světu. Tradice se skutečně rozvíjí tak, že vidím, že to má budoucnost. To pro mě bylo hrozně cenné zjištění.

Jako Pražák jsem si trošku říkal: co ti konzervativní jézéďáci tak můžou vymyslet? Najednou se mi otevřely úplně nové obzory a byl jsem z toho nadšen.

Čtěte také

Med, česnek, Čtvrtníček, Franc! Letní putování za regionálními specialitami s jedinečnou moderátorskou dvojicí

Je to slyšet. Petr Čtvrtníček je také nadšen?

Petr Čtvrtníček: Já jsem byl nadšený trošičku jiným způsobem. Já jsem kluk z vesnice a trávil jsem dětství na Hané u dědy, takže vím, že všechno neroste v regálech v supermarketu, ale na poli. Byl jsem u toho rád s rozhlasem, protože rozhlas miluji – hlavně do nás nestrkali žádnou soutěž o žádné čepice.

Když jsem říkal, že budu dělat Krmítko o regionálních potravinách, lidi říkali: jo, to bude nějaká sranda. Říkám: ne, nebude. Ona totiž není žádná sranda dělat ty věci pořádně.

Je libo lebedu?

Co vy jste se dozvěděl o lebedě? A může se lebeda, třeba i díky vašemu seriálu, stát běžnější součástí našich jídelníčků?

Franc: Lebeda byla tradičně používaná jako náhrada špenátu. Není důvod, proč by se nemohla stát součástí jídelníčku. Jestli k tomu naláká i náš seriál, tak to bude jedině dobře. Zjistili jsme tam, že kdyby nám to nebylo řečeno, tak podle chuti bych to prakticky nepoznal.

Čtvrtníček: Já taky ne, protože jsem donedávna znal jenom kameramana Lebedu. Teď jsme přišli k této plodině, o které jsem si říkal: jo, to je takový ten plevel. Kdepak, je to docela dobrý. Člověk by si tak řekl, když mu to přinesou na stůl, což takhle dát si špenát? A ona je to lebeda.

Což takhle dát si lebedu? Možná přijde další verze tohoto filmu. Jsou nějaké další takové podobné rostliny, které mají podobný potenciál? Že třeba v minulosti byly běžně součástí jídelníčku, zapomnělo se na ně a teď se o nich neví?

Franc: Určitě by se daly najít. Koneckonců je možné, že se na české stoly vrátí tuřín čili brukev. On má podle mě zajímavou chuť. Samozřejmě, jinak to vnímáte, když ho máte jako vězeňské jídlo v době 2. světové války, pak už tuřín nechcete po celý zbytek života vidět…

Čtěte také

Buran maso prodá a zbytky sní, přibližuje kuchař Hromas. Receptář Vandrbuch naplnil pokrmy venkova

Čtvrtníček: Kdo byl ve vězení za dob 2. světové války, tak to může jenom potvrdit.

Franc: Ale pro nás, kteří máme širokou škálu potravin, osvěžit to někdy tuřínem podle mě není úplně od věci.

Čtvrtníček: Já jsem teď dostal takovou chuť na brukev, až jsem si musel polknout.

Nejsem si jistý, jestli se na Zemi živitelce dá sehnat brukev, ale možná taky. Stánků je tady hodně.

Čtvrtníček: Předpokládám, že tyto věci asi nebudou chtít zalistovat do všech supermarketů, kam jsou teď všichni zvyklí chodit. Tyhle plodiny se vyčlenily z jídelníčku i díky tomu, že je všeho dost a člověk si může všechno koupit.

Franc: Ale byla by škoda, kdyby se vytratily. Třeba na ně máme chuť jenom občas, ale byla by hrozná škoda, kdybychom vůbec neměli nárok.

Současné tradice

Už jsme zmínili několikrát, že jste se v pořadu ČRo Dvojka Krmítko věnovali regionálním potravinám. Pane docente, dá se opravdu v měřítcích ČR mluvit o tom, že některé potraviny a některá jídla jsou vyloženě regionální?

Franc: Určitě se o tom dá mluvit.

Čtěte také

Národní pokrmy nutí pít víc piva. Kořeny „smažáku“ sahají do třináctého století, říká historik stravování Franc

A odpovídá to realitě?

Franc: Samozřejmě, dnešní mobilita je mnohem větší, takže není problém, aby se regionální specialita šířila do všech dalších regionů, případně i za hranice. Původní lidová strava byla rozčleněná na spoustu maličkých regionů, které měly to podobné, ale třeba se tam vyskytla i nějaká zvláštnost, specialita.

Podobně jako v jiných zemích, existují místní regionální speciality, které se stanou regionálními tím, že zrovna tam se objeví výrobce, se kterým si pak lokalitu spojujeme. Petráveč už bude navždy spojená s kmínem a s kmínovým olejem – a je to ta regionální potravina. Jako existují potravinové speciality, tak existují i regionální potravinové speciality, protože leckdy právě specialita formuje region. Když se řeknou Hořice, každý si to spojí s hořickými trubičkami, například. A Štramberk = štramberské uši.

To je jasné. Říkám si, do jaké míry to odpovídá historii, do jaké míry to vychází z historie a do jaké míry třeba to je a může být záležitost marketingu, toho, že teď v posledních letech něco vznikne a někdo dokáže vazbu udělat tak, že to lidé tak začnou vnímat.

Franc: Historie je živý proces, takže neustále vznikají nové tradice. Ano, něco může vzniknout jako tradice třeba v 90. letech, nebo i před několika lety, a stane se z toho regionální specialita. I v dnešní době vznikají regionální speciality.

Má své speciality i hlavní město? A co se o jídle naučil Petr Čtvrtníček? Poslechněte si celý rozhovor.