Čtvrt hodiny designu fin de siècle: budapešťská podzemka slaví výročí, udělejte si výlet!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Budapešťská podzemka slaví sto pětadvacet let. Připomíná období fin de siécle
0:00
/
0:00

Nejstarší metro v kontinentální Evropě mají v Budapešti. Postavit ho tehdy trvalo jen necelé dva roky. Slavnostního otevření se účastnil i sám císař František Josef I. s manželkou Sissi. A právě tento měsíc uplyne přesně 125 let. Historickou linkou metra se teď projedeme se spolupracovníkem Radiožurnálu v Maďarsku Gregorem Martinem Papucsekem.

I tento zvonec je součástí světového kulturního dědictví Unesco, jako i celá, Budapešťany familiárně přezdívaná „malá podzemka“. Stejně tak Andrássyho bulvár, pod kterým vede. Je to jedinečná symbióza. Z celého světa sem přijíždějí statisíce turistů, aby si vyzkoušeli pozůstatek zašlých časů, který dodnes dokonale funguje.

Nejkrásnější a nejmilejší už sto dvacet pět let

Dnes je to už linka metra číslo jedna – to už tak pěkně nezní, zato zůstává nejoblíbenější, nejkrásnější a nejmilejší i pro místní, kteří si vždy rádi připomínají výročí jejího vzniku. Teď právě sto pětadvacáté.

Musíme se vrátit do období „fin de siécle“ – konce devatenáctého století, kdy Maďaři v celém Uhersku žili v horečce oslav tisícího výročí příchodu staromaďarských kmenů do Karpatské kotliny. Bylo to takzvané Milénium s velkým M, a s ním také tisíciletá výstava, která začala v květnu roku 1896.

Vraťme se však k naší „podzemce“, jejímž hlavním úkolem měl být převoz návštěvníků Tisícilieté výstavy z centra Pešti do městského parku, kde byla většina pavilonů. Povrchová tramvaj nepřicházela v úvahu, vždyť by byla zkazila nově vybudovaný Andrássyho bulvár.

Budapešťský underground

Pojďme pod zem! – vydali heslo v roku 1894. Ale nevrtali tunel. Místo něj vykopali obrovskou strouhu, kterou potom přikryli. V květnu 1896 se ve vozech poháněných systémem Siemens-Halske mohl svézt i sám císařpán František. Možná právě tehdy pronesl svou okřídlenou větu: „fšhetsko fhelmi phjekné, fšhetsko fhelmi thopré“...

Deset americkým smrkem obkládaných hnědých a deset kovem obalených žlutých vozů začalo jezdit pod „Andrášičkou“. Barevné odlišení vysvětluje náš průvodce, muzeolog Gábor Zsigmond: „Na stavbu se spojily dvě dříve konkurenční firmy a dohodly se, že půlka vozů bude hnědá a půlka žlutá. Mimořádnou pozornost věnovali interiérovému designu vozů, architektonickým řešením stanic... celá linka byla výborně navržená. A to všechno postavili za dvacet měsíců,“ popisuje.

Čtěte také

Čtvrthodinku trvá svézt se z jednoho konce na druhý, pravda, pokud se nikde nezastavíme a nevyjdeme na povrch. Vystoupit je ale třeba na každé zastávce, vždyť to je taková zhuštěná jednodenní prohlídka Budapešti. A na jejím závěru Széchenyiho termální lázně, kde můžete vypustit páru. Paráda!

autoři: Gregor Martin Papucsek , | zdroj:
Spustit audio

Související