Co si přeje v novém roce Margita Lázoková? Lásku, respekt a úctu pro všechny

Přijala jsem pozvání od paní Margity Lázokové. My jsme si spolu minulý rok touto dobou povídaly v Muzeu romské kultury o Vánocích a zvycích. Kdybych se měla ještě krátce k vánočnímu času vrátit – jaký byl ten letošní? Jaké byly Vaše Vánoce?

„Letošní Vánoce pro mě byly první v místě nového bydliště. A byly skromnější, jiné než jindy. Ale snažila jsem se dodržet naše zvyky. Vzpomínala jsem na milé lidi, kteří už mezi námi nejsou. Tradice jsou o lidech, kteří mají tu náladu a schopnost podělit se o svoje pocity s ostatními a dát najevo, že jim záleží na lidech kolem nich.“

Co pro Vás znamená začátek roku? Je pro Vás nějak symbolický, nebo ho tak vůbec nevnímáte?

„Začátek nového roku je samozřejmě symbolika. Pro mě je to velká naděje a možnost začít znovu to, co jsem nestihla v minulém roce. Tato naděje se objeví každoročně. Já nemám ráda předsevzetí a plánování, ale tím, že člověk začne hned a podle toho, co sám považuje za nejdůležitější a začne na tom dělat, tak to je to nejlepší, co může být. Pak se moc těším na jaro, protože to je obecně takový začátek nového života.“

Margita Lázoková|foto: Paměť národa, Paměť Romů

Je něco, co byste si v roce 2019 přála pro romskou menšinu?

„Samozřejmě. Vždycky jsem si přála. Pokaždé, když jsem něco dělala, moje činy, moje myšlenky a moje řeč směřovaly k tomu, aby soužití mezi Romy a majoritou bylo lepší. Nechci urazit nebo podsouvat nějaké špatné myšlenky o majoritě, protože vím, že ne všichni jsou stejní. Kolik lidí, tolik povah. Lidé jsou různě zaměření, i mezi námi Romy jsou rozdíly. Každý má zafixovaný způsob života a každý upřednostňuje něco jiného. Rozdělovala bych lidské jedince na dobré a špatné. Proto si ze srdce přeji, aby naše soužití bylo takové, jak by mělo být. Všichni jsme občané tohoto státu a tak by pro nás měla platit stejné zákony a pravidla chování jeden k druhému. Láska, respekt, úcta – to bych si přála, aby se objevilo na obou stranách.“