Co s kapsáři?

6. únor 2002
Pod kůži

Kapesní krádeže patří mezi nejproblematičtější policejní případy. Mají totiž nejmenší objasněnost a navíc roste škoda, kterou kapsáři svým obětem způsobují. Jsou také mnohem rafinovanější než dřív. Jenom na severu Moravy se z kapsářem setká během jediného roku více než tisícovka lidí. A nebývá to setkání zrovna příjemné.

Autor 2: Neznámý pachatel odcizil z kabelky, kterou nesla na rameni 53letá žena, peněženku. Bylo v ní 20 000 Kč.

Autor 1: Ze sázkové kanceláře v Ostravě-Vítkovicích sledoval neznámý pachatel 63letou ženu. Poté jí nepozorovaně odcizil bankovní kartu a vybral z jejího konta 17 000 Kč.

Autor 2: Na jízdu tramvají do centra Ostravy nezapomene 27letý muž z okresu Frýdek-Místek. Na zádech měl batoh a v něm peněženku. Během okamžiku přišel o 55 000 Kč a všechny doklady.

Autor 1: Severomoravská policejní statistika pokračuje dalšími, více než 1 100 případů, které se staly v loňském roce. Samotné město Ostrava tvoří zhruba polovinu ze všech kapesních krádeží, které se staly v Moravskoslezském kraji. Okradení přišli o peníze a majetek za bezmála pět milionů korun. Škoda narostla za jeden rok o 100 %.

Autor 2: Jiří Veselý z ostravského policejního ředitelství potvrzuje, že výkonnost kapsářů v posledních letech skutečně vzrostla.

Jiří Veselý, ostravské policejní ředitelství: Na území města Ostravy jsme zaznamenali nárůst a můžeme říct, že ten nárůst činí něco okolo 20 %. Je nutné zpracovat analýzu tohoto problému a už dnes víme, že se soustavně tomuto problému bude věnovat několik policistů městského ředitelství.

Autor 1: Nejde ale jenom o značné finanční částky. Kdo se někdy vrátil domů například bez náramku nebo hodinek, určitě zažil něco mezi zoufalstvím a beznadějí, jako tato mladá žena z Opavy.

Okradená žena: Šla jsem nakupovat na tržnici, bylo tam hodně lidí a dlouho jsem vybírala, takže mi to asi někdo stáhnul z ruky. Byly to stříbrné hodinky.

Autor 1: Jak dlouho jste byla v té tržnici, nebo jak dlouho byl kolem vás chumel lidí?

Okradená žena: Já jsem tak různě chodila, vybírala a byla jsem tam asi půl hodiny a víceméně pořád kolem mě bylo hodně lidí.

Autor 1: Dalo se poznat, že vám někdo stahuje hodinky z ruky?

Okradená žena: To se nedalo. Zjistila jsem to, až když jsem se vracela z té tržnice a chtěla jsem se podívat, kolik je hodin. To jsem zjistila, že hodinky nemám.

Autor 1: Dělala jste s tím něco?

Okradená žena: Ne, nic. Řekla jsem si, že by se stejně nenašly a připadalo mi to zbytečné.

Autor 2: S kapsářem se můžete nejčastěji setkat v tramvaji, autobusu nebo ve vlaku. Ale nejen tam.

Jiří Veselý, ostravské policejní ředitelství: Domníváme se, že to je i nárůstem obchodních středisek, zejména super a hypermarketů na území města Ostravy, protože pachatelé, a to je typické pro tuto činnost, vždy využívají větší koncentrace osob na relativně malém území.

Autor 1: Setkali jste se někdy s kapesními zloději?

Lidé na ulici: Ne.

Já ano.

U mě zrovna nekradli, ale kradli vedle.

Autor 1: Řešilo se to nějak? Svědčil jsi?

Svědek krádeže: Ne, nebyli tam policajti. Nevolali jsme je.

Autor 1: Vy máte nějakou zkušenost?

Muž: Ne. Nepotkal jsem, neviděl jsem, nevím.

Autor 1: Dáváte si pozor třeba na mobil, na peněženku?

Muž: Dávám, určitě!

Autor 2: Ostrava je třetím největším městem v republice. I když není pro kapsáře tak atraktivní jako třeba Praha, kapsáři tady byli, jsou a budou. Zloději přijíždějí také ze zahraničí, zejména ze Slovenska a Polska.

Autor 1: Co se týče etnických skupin, policie sice žádnou takovou statistiku nemá, přesto je možné ledaco vytušit. Například Bernard Stojka, nejvlivnější z olašských Romů, přiznává, že lidé z jeho okolí mají ke kapesním krádežím velmi blízko. Například u žen je to tradice.

Bernard Stojka, olašský Rom: Taková ženská se zveličuje, každý ji má rád. Ta, která není kapsářka, ta nic neznamená.

Autor 2: Policie ale nemůže být úplně všude. Vítanou pomocí jsou proto pouliční kamerové systémy, které už má celá řada velkých měst. Bohumil Muras, šéf Městské policie v Havířově ale neskrývá určitou skepsi.

Bohumil Muras, šéf MP Havířov: Tady jde o to, že v podstatě v barevném režimu jsme schopni poznat, co ta osoba má na sobě, ale ty detaily, když to přeskočí do toho černobílého režimu, tak jsme zase schopni si vytáhnout tu kresbu obličeje. Spíš se to odehrává v autobusech MHD nebo v těch velkých marketech. Tady nám ty kamery příliš při řešení toho problému nepomůžou.

Autor 1: Zisky kapsářů rostou. Lidé u sebe nosí více peněz než v minulých letech, takže efekt jediné krádeže je mnohem vyšší. Co naopak neroste, je počet úspěšně vyřešených případů. V Ostravě se podaří objasnit zhruba každou desátou krádež. Jiří Veselý dodává, že další zbraní je nová legislativa. Kapsář nemusí ani nic ukrást a přesto mu hrozí až dva roky vězení.

Jiří Veselý, ostravské policejní ředitelství: To, že se jedná o trestnou činnost, která je rafinovaná a nebezpečná pro okolí, to je dáno i trestním zákonem, protože už samotné sáhnutí do kapsy nebo zmocnění se předmětu, aniž vím jako má hodnotu, nebo má hodnotu zanedbatelnou, je z pohledu trestního zákona povýšeno na trestný čin.

Autor 1: Ještě jednou se vraťme k na první pohled banální krádeži hodinek. Jaksi stranou totiž zůstává otázka, jaké to vlastně je, být okradený?

Okradená žena: Je to hrozně divné, když jste neměl pocit, že by se na vás vyloženě někdo lepil a najednou ty hodinky nejsou. Je to strašně divný pocit, že někdo dovede takhle sebrat. To je ztráta vlastně soukromí.

Autor 2: Úspěšní kapsáři nekradou za každou cenu. Jsou trpěliví a všímaví, odhadnou ten nejnepřehlednější okamžik, jsou ochotni jít za vámi přes půl města, zjistit si, kde bydlíte a jak se kde chováte. Moc dobře odhadnou, jak moc jste na svou peněženku, mobilní telefon nebo cennosti opatrní.

Autor 1: Vždy se vyplatí vědět, kde zrovna máte tyto předměty a proč. Spoléhání se na pomoc druhých v okamžiku krádeže se totiž nevyplatilo mnohým z nás.

Přepisy pořadů zajišťuje Česká informační agentura . Texty neprochází korekturou.

autoři: mkp , š.iva , mrk , spr
Spustit audio

Více z pořadu