Co čte Taťka Šmoula a jaké je to v Gargamelově kleci? Šmoulové slaví v Belgii 60. narozeniny

Děti v Gargamelově kleci většinou začnou křičet. zážitek je to opravdu silný
0:00
/
0:00

Na Šmouly teď v Belgii narazíte na každém kroku. Dostaly se i na jednu z koulí bruselského Atomia a belgické aerolinky si je vylepily na trupy letadel. Modré pohádkové postavičky totiž před pár dny oslavily 60 let od chvíle, kdy se poprvé objevily v komiksu.

Na bruselské výstaviště dorazily tři stovky dětí, které vyhrály v soutěži o nejhezčí narozeninové přání pro Šmouly. Skotačí teď na parkovišti, zatímco se je jejich učitelé a učitelky s bílými šmoulými čepicemi na hlavách snaží srovnat pro hledáček dronu, který se nad dětmi vznáší.

Opravdový "Taťka Šmoula" alias kreslíř Pierre Culliford známější pod pseudonymem Peyo

„Připravili jsme speciální akci. Šmoulové spojují Belgii, a tak jsme pozvali děti ze všech provincií. Společně teď vytvoří velkou číslici šedesát,“ vysvětluje plán organizátor Stephan Uhoda. Modré hemžení pozoruje i paní Lucia: „Děti se podívají na šmoulí výstavu, dají si modrý dort… No musí to pro ně být úžasný den.“

Poslové míru

Na výstavu se děti přesunou do haly číslo dvě. Zjistí na ní, že muž s knírkem a hranatými brýlemi na fotkách je kreslíř Pierre Culliford známější pod pseudonymem Payo, který Šmouly v roce 1958 stvořil. Po troše historie na úvod mohou návštěvníci zaplout mezi několikametrové muchomůrky a kapradiny do zhmotněného šmoulího světa.

Čtěte takéJsou Šmoulové nebo kocour Mikeš nacisty? Nesmysl, tvrdí odborník i psycholožka

„Je to víc než jen výstava, je to zážitek,“ popisuje Stephan Uhoda. „Díky technologiím jako virtuální realita a videomapping se děti mohou ponořit přímo mezi Šmouly. A naučí se, jaké hodnoty vyznávají. Šmoulové jsou totiž ambasadory OSN.“

Silným zážitkem je pro děti také návštěva Gargamelovy klece. Když vejdou dovnitř, začnou hystericky křičet a zkoušet, jestli obrovský zámek povolí. A do toho se ozývá nefalšovaný Gargamelův smích.

Vůbec první kresba Šmoulů z října 1958

Dětství mezi Šmouly

V den šmoulích narozenin se na výstaviště přišla podívat i Payova dcera Veronique Cullifordová: „Výstava je úžasná, jsem na ni pyšná. Už jsem si ji prošla čtyřikrát nebo pětkrát. Najednou se zmenšíte na velikost Šmouly. Vešla jsem do domečku Taťky Šmouly a uvědomila jsem si, jak je přesný.“

Muchomůrka je plná moudrých knih a lahviček s lektvary. I když to vypadá, jak si tak pročítám hřbety knih, že Taťku Šmoulu víc než lektvary zajímala klasická literatura, protože je to tady samý Victor Hugo.

Čtěte takéŠmoulové už mají ve Španělsku vlastní vesničku

„Narodila jsem se ve stejném roce jako Šmoulové. Tatínek měl studio doma, takže jsem s nimi vyrůstala,“ vypráví Veronique Cullifordové. Peyo tehdy v roce 1958 přispíval do slavného komiksového časopisu Spirou.

Přímo při práci ho ale jeho děti sledovat nemohly. „Tatínek měl, podobně jako jiní umělci, jinak načasovaný den. Vstával pozdě a tvořil do noci. První, komu ukazoval nové příběhy, byla maminka. To ona byla jeho múzou,“ vzpomíná kreslířova dcera.

Příběh je základ

Sfouknout svíčky na dortu přišla na oslavu i dcera kreslíře Peya Veronique Cullifordová

Šmoulové si za 60 let své existence dokázali získat už několik generací dětí ve více než stovce zemí světa. Podle Veronique Cullifordové za svůj úspěch vděčí hlavně nadčasovým příběhům, ve kterých sice musí čelit nebezpečím, strachu a problémům, ale nakonec vždy zlo porazí.

„Když tatínek na Šmoulech pracoval, začínal vždy příběhem. Myslím, že byl lepším vypravěčem než kreslířem,“ dodává.

Po Payově smrti v roce 1992 se jeho děti rozhodly pokračovat v započaté práci, a tak nové díly Šmoulů vycházejí dál.

Spustit audio
autoři: Viktor Daněk, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas