Cizinci považují Da Nang za nejkrásnější vietnamské město vůbec. Tajfuny mu ale kazí pověst

Vietnamské město Da Nang sehrálo klíčovou roli v americko-vietnamské válce a dnes je to vůbec nejrychleji se rozvíjející lokalita na dlouhém vietnamském pobřeží. Cizinci o něm často mluví jako o nejkrásnějším městě ve Vietnamu a nebýt každoročních, silných tajfunů, prý by tam chtěl žít každý. A dokonce tam žije i zlatý drak.

Filmový, propagační týdeník z jara roku 1965 předpovídal rychlý postup americké armády ve středním Vietnamu. Z pobřežního města Da Nang si Američané udělali nástupní stanici pro plánovanou porážku vietnamských komunistů. Nakonec z toho byla vleklá války, za kterou zaplatily životem přes tři milióny lidí.

„Nezapomněli jsme, ale odpustili. Vždycky jsme to uměli. Odpustili jsme Francouzům a odpustili jsme i Američanům,“ říká mi pan Linh a společně se touláme chodbami danangského vojenského muzea.

Sáhnout si na válku

Je zanedbané, ale na všechno si tu můžete sáhnout, na originální bojovou zástavu Vietkongu, děsivě ostré bambusové trny, které při mučení prošly tělem amerických vojáků jako nůž máslem, anebo si potěžkat legendární čtyřkilovovu útočnou pušku M16. I když je bezmála pětatřicet stupňů, ze všech těch artefaktů jde podivný chlad.

Čtěte také

„Už je jiná doba. Američané jsou tady vítáni. Potřebujeme turisty, potřebujeme nové silnice, novou železnici, život se tu rychle zlepšuje. Jsem šťastný, když vidím ty změny,“ přikyvuje pan Linh a směruje mě do dalšího muzea ve městě.

Co zbylo je tady

Stojí na břehu řeky Hán a pro historiky a archeology je jedním z nejlepších v celé jihovýchodní Asii. Kurátorkou danangského muzea čampské kultury je paní Diep:

„Tady máte celou Rámajánu jak na dlani. Ty nejdůležitější aktéry máte přímo před sebou, Šivu, Parvátí, Hanumama i samotného Buddhu. Tohle jsou artefakty, které se podařilo zachránit z rozvalin města Mý Son. To, co nezničil čas a nerozkradli zloději nebo kolonizátoři, dokončilo americké bombardování v 60. a 70. letech,“ říká mi smutnou pravdu.

Některé kamenné artefakty jsou starší, než legendární kambodžský Angkor. Tady chybí Šivovy hlava, támhle postrádá rozpustilý bůh Ganéša ruku, ve vedlejší místnosti zase chybí býku Nandinovi levé zadní kopyto.

„Nikdo nejsme dokonalý, i tahle hinduistická božstva něco postrádají,“ směje se paní Tjáp.

Tam, kde bydlí drak

A už mě posílá do další zajímavé lokality ve městě. A sice na Dračí most přes řeku Han. Učebnicový příklad toho, jak důležitá jsou v Asii čísla a symboly.

„Ólalá, no řekněte sami, není nádherný? Spojuje staré s novým, bolavou historii s nadějnou budoucností. Je to bezpochyby nejkrásnější most v celém Vietnamu!“ dme se pýchou jeden z chodců na mostě.

Moc se neslyšíme, protože provoz je tu mimořádně silný a utichne až dlouho po půlnoci. Stavba představuje obrovského, zlatého draka, který přelétá nad řekou, zatímco ocas ještě neopustil levý břeh, hlava už pátrá po břehu pravém a míří k moři.

Měří přesně 666 metrů a začal sloužit na den přesně osmatřicet let poté, co město dobila zpátky severovietnamská, komunistická armáda. Ale symbol smíření je i tady, stavbu totiž navrhli američtí architekti.

autoři: David Jakš , aka
Spustit audio

Související