Cisterciáci v českých zemích. Pracovat ke cti a slávě Boží
Budovali kláštery, zvelebovali a zúrodňovali i některé nejodlehlejší a nejhůře dostupné kouty království. Cisterciáci prosluli svou činorodostí a věrností heslu „Modli se a pracuj“. V pořadu Historie Plus připomínáme, za co všechno jim země Koruny české vděčí.
„Ora et labora“ – modli se a pracuj – bylo heslo svatého Benedikta z Nursie, zakladatele benediktinského řádu. Svatý Benedikt ho založil okolo roku 529. Po víc než pěti stoletích byl opat Robert (později svatý) ve francouzském Molesme nespokojený s tím, že se podle jeho přesvědčení benediktini přestali tím původním heslem řídit. Našel 22 následníků, odešel s nimi a jižně od Dijonu založil nový klášter zvaný Citeaux a s ním nový řád zvaný cisterciácký.
Cisterciácký řád začal rychle růst. Do českých zemí dorazili jeho mniši poprvé ve 12. století do dnešní Sedlce u Kutné hory na žádost Miroslava z Cimburka a pro velký úspěch tenhle model zvelebování oblastí, které ležely do té doby ladem, začali opakovat další šlechtici. Tak třeba Boček z Obřan pozval cisterciáky na dnešní Vysočinu a po neúspěšném pokusu založit klášter u pozdější obce Nížkov se nakonec v roce 1253 usadili na místě dnešního Žďáru, kde jsem shodou okolností vyrůstal a znovu bydlím.
Jen o pár let později – konkrétně v roce 1259 – založil Vok z Rožmberka další cisterciácký klášter v místech, kde se topil ve Vltavě a zachránil se jako zázrakem, tedy ve Vyšším Brodě.
Do konce 13. století vznikly na dnešním území České republiky bezmála dvě desítky cisterciáckých klášterů. Některé, jako třeba na místě dnešních obcí Nížkov a Pohled u Havlíčkova Brodu na Vysočině, zanikly po několika letech. Ale většina se udržela a mnichům se v nich dařilo. Káceli lesy, zakládali pole, rybníky a sádky.
Stabilitas loci
České země procházely ve 13. století velkými změnami. Zúrodnili a zalidnily se velké oblasti, kde byla do té doby divočina. Cisterciáci se na tom podíleli, ale nebyli hlavními a vůbec už ne jedinými zakladateli vesnic a zemědělských hospodářství, která tehdy opravdu vyrůstala jak houby po dešti. Profesorka Karlovy univerzity Kateřina Charvátová je autorkou mnoha publikací a článků na tohle téma:
„Kdysi se předpokládalo, že cisterciáci přišli do východní Evropy pod heslem „Drang nach Osten“, byli vyzbrojeni rýči a pluhy a do té doby neobdělávanou krajinu obrátili v úrodná pole. Že vlastně zúrodnili všechno na východ od Labe. Ale to je mýtus, který se začal postupně odhalovat už někdo od poloviny 20. století, kdy se historici začali zabývat jednotlivými kláštery.“
Cisterciáci tedy byli nepochybně velmi činorodí, ale až na výjimky nebyli hlavním hybatelem společenských a ekonomických změn v regionech, kam přišli.
Období jejich největšího vlivu na společnost v našich zemích pominulo s koncem středověku. To ale neznamená, že by jejich kláštery hromadně zanikly. Několik jich sice vypálili a zničili husité ve východních Čechách, většina nicméně přežívala až do 18. století. Za připomenutí určitě stojí, že na začátku využili někteří opaté služeb geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela. Navrhl desítky staveb a přestaveb. Dvě z nich jsou na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO: Kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Jana Křtitele v Sedlci u Kutné Hory a Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře u Žďáru nad Sázavou.
Hromadné rušení klášterů za vlády císaře Josefa II. znamenalo konec pro většinu z nich včetně těch v Sedlci a Žďáře. Osud Vyšebrodského kláštěra v té době mi popsal převor Justin Berka:
„Vyšebrodský klášter měl v té době velké dluhy. Když se rušily Zlatá koruna a další kláštery v okolí, přijela sem císařská komise, která to měla na starosti. Když zjistila, že by po zrušení musela převzít dluhy koruny, vydala dekret, že náš klášter musí nejdřív zaplatit všechny dluhy, pak bude zrušený. Ale pak císař Josef II. zemřel a klášter tady zůstal. Rozpustili ho až nacisté za druhé světové války. Pak se sem mniši vrátili a vyhnali je komunisté v roce 1950.“
To bylo při rozsáhlé operaci komunistické Státní bezpečnosti zvané „Akce K“, která v dubnu roku 1950 zahájila násilnou likvidaci všech řeholních řádů v Československu. Jejich majetek stát protiprávně zabavil, tisíce řeholníků internoval v táborech. Protože je Vyšší Brod nedaleko hranice s Rakouskem, začala tamní cisterciácký klášter využívat jako kasárna Pohraniční stráž, kostel i ostatní budovy to ale přečkaly. Mniši se vrátili a klášter ve Vyšším Brodě je posledním obsazeným mužským klášterem v Česku. Proč má smysl, aby se o něj dál staralo byť i jen deset mnichů?
„Řeholníci mají tři sliby: čistoty, chudoby a poslušnosti. A my máme ještě čtvrtý slib: stabilitas loci. Přísáhám Bohu, že na tomto místě budu s komunitou pracovat ke cti a slávě Boží. A tady také umřu. Proto to má smysl,“ říká Justin Berka.
Vedle Vyššího Brodu je činný ještě ženský klášter Porta Coeli u Tišnova nedaleko Brna, o který se stará několik řeholnic. Klášter v Oseku u Duchcova právně existuje, není obsazený a stará se o něj litoměřická diecéze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
