Církevní restituce po výroku Ústavního soudu

8. červen 2013
Křesťanský týdeník , Křesťanský týdeník
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pod trojbokou kaplí stály lázně, dodnes jsou zde už jen dva kamenné bazénky – nádrže

Na počátku tohoto týdne bylo jasno: Ústavní soud potvrdil zákon o majetkovém vyrovnání státu s církvemi, letité provizorium skončilo. Téma, které dlouhodobě jitří emoce zdejší společnosti, se ale nakonec do titulků nedostalo: doslova je spláchla povodeň. Ostatně v tuto chvíli je důležité, co bude následovat – jak se církve chopí odpovědnosti, která ze zákona vyplývá.

Zákon o narovnání vztahu mezi státem a církvemi zdejší veřejnost vždycky dráždil. Kardinál Duka poté, co normu potvrdil Ústavní soud, zdůraznil ve svém oficiálním prohlášení: „Uzavírá se jedna z neslavných kapitol naší minulosti, naše společnost si může gratulovat, že se jí problém nápravy některých škod způsobených církvím v době komunismu podařilo vyřešit.“ V rozhovoru tváří v tvář pak zazní osobnější nota...

Dominik Duka: „Jestli jsem do jisté míry zneklidněn nebo pocitově zklamán, pak jsem zklamán tím, do jaké míry nedokázala velká část naší společnosti si uvědomit, že tento zákon nastolil právní jistotu městům, obcím, případně i krajům, ale také i tisícům soukromých držitelů bývalého církevního majetku.“

Kardinál Duka zdůrazňuje: Smyslem tohoto zákona nebyla restituce majetku, ale vyřešení financování církví v tom smyslu, aby stát nebyl ten, kdo přímo z rozpočtu podporuje církve.

Dominik Duka: „Protože to je požadavek, který vlastně hýbe naší společností od počátku 20. století. Takže tento zákon vyměňuje pilíř té přímé podpory. A z tohoto důvodu se domnívám, že i nespokojení v rámci katolické církve – poněvadž někteří jsou přesvědčeni, že to bylo příliš málo, druzí, že to bylo příliš moc – tak já musím ubezpečit, že je to skutečně řešení únosné, kdy jsme schopni se také i podělit s ostatními křesťanskými církvemi v Ekumenické radě církví, ale rovněž také s Federací židovských obcí.“

Kardinál Dominik Duka

Tady pozor, zastavme se u výroku, který následuje. V takto jednoznačném vyznění je totiž dosud ojedinělý.

Dominik Duka: „Máme určitý dluh a je to pocit jisté odpovědnosti, že ne vždy jsme jednali vůči ostatním v těch mocenských napětích, útlacích, spravedlivě. A tímto způsobem vlastně chápu, že tento zákon je ono veliké gesto opravdového smíření a očekávám také i ono potřebné vzájemné odpuštění.“

Nejednoznačnost postojů vůči tzv. církevním restitucím nalezneme i v církvi samotné a Dominik Duka se vůči nim vymezuje takto:

Dominik Duka: „Jestli někteří lidé mají pocit, že tedy jsem ošidil církev na tomto majetku, tak bych jim chtěl říci, že vzkvétající obce, vzkvétající města a spokojený dobrý život jednotlivců je také mojí starostí jako představitele církve, a církve jako takové! A ten užitek bude jiný! Ten užitek pocítíme na základě schopností podporovat taková zařízení, která používáme všichni, protože jsem přesvědčen, že i věřící této země všech církví jsou plnoprávnými členy celé společnosti a jestliže přispěli tímto způsobem také i k jejímu dobru, tak můžeme říci, že je to větší nastolení určitého společenského smíru v naší zemi. Kéž by tomu tak bylo!“

autor: ehů
Spustit audio