Chtěli byste mít vlastní erb nebo vlajku? Nejde o nic složitého, stačí si ho objednat

Samotné tvorbě znaku nebo erbu předchází studium archivních pramenů, historických razítek a pečetí, zohlednit je třeba i historii samotného místa, příslušnost k panství či osobnost zakladatele, zasvěcení místních kostelů a kaplí, místní zeměpisné reálie…

Práce heraldického specialisty zkrátka není jednoduchá. „Někdy obec přijde s jasnou vlastní představou v podobě určitého logotypu a mým úkolem je převést ji do heraldického jazyka,“ přibližuje část své práce archivář Zdeněk Kubík z Moravského zemského archivu v Brně.

Čtěte také

Heraldická pravidla by se dala přirovnat k jakémusi znakovému esperantu. Jednotlivé atributy a figury znaků mají univerzální platnost a jsou proto i bez znalosti místních specifik mezinárodně srozumitelné. Jednoznačná pravidla určují i volbu barev.

Zájem o vlastní znak ovšem nemají pouze obce, ale také jednotlivci a rodiny nebo různá sdružení a spolky. „Zájem je v poslední době velký,“ potvrzuje Tomáš Pokorný z firmy Alerion, která se zaměřuje na výrobu vlajek, praporů, znaků, pečetidel nebo řádů.

Spolu s ním ožívají i řemeslné techniky, které byly v devadesátých letech na prahu zániku.

Co je to mluvící znamení a jak s ním heraldika nakládá? Jaké kuriózní znaky si zvolili některé české obce? A jak se dostal velbloud do znaku města Plzně?

Celý rozhovor si kdykoliv poslechněte buď kliknutím na odkaz přímo v tomto článku nebo v našem audioarchivu.