Chtěla bych vidět ty obličeje, kdybych na MS nastoupila, směje se Špotáková

„To házení jsem si zkoušela vlastně poprvé, první hody byly zvláštní, ale zajímavé je, že si tělo hned vzpomene. První pocity jsou šílené u všeho, ale hned po dvou sériích cviků se to vrátí zpátky. Pak to lítalo jak kdysi na trénincích, a Železňák mi začal radit, jako bychom měli za týden závody…“

Oštěp atakoval hranici - po lehkém rozběhu - 54 metrů, což je bez přípravy hodně slušný výkon. Díky tomu, že Barbora Špotáková vyhrála Diamantovou ligu, klidně mohla figurovat na soupisce české výpravy a do Moskvy odjet, což by podle kouče a legendárního atleta Jana Železného byl docela dobrý fórek.

„Kdyby se tam chtěla podívat, jako fórek bych to klidně udělal, protože ženská sportovní mentalita je trochu jiná, s některými lidmi to zamává. Když si představím, že by tam přišla na rozcvičovák ještě oblečená, některé soupeřky by si asi říkaly ‚A teď co jako…‘. Byl by to velký šok, některé by to asi neunesly, ale mně by se to líbilo,“ potutelně se směje Jan Železný a že by to byl dobrý fór, potvrzuje i sama atletka.

„Bylo by docela zábavné jen vidět ty obličeje, jak by se holky tvářily. Nakonec bych pak třeba ještě postoupila z kvalifikace a to už bych asi nedala…“

Nabaštit se a hrát si

Nicméně čerstvá matka syna Janka má teď na prvním místě samozřejmě rodinu. S tou ale netráví čas někde v klidu, jak se říká za zavřenými dveřmi, ale na sportovišti. Teď konkrétně v tréninkovém centru v Nymburku, kde je o Barboru Špotákovou a jejího syna velice slušně postaráno.

„Jsem ráda, že se tu i víc můžu věnovat Jankovi, protože tady mám hotovou snídani, oběd i večeři, zatímco doma musím vařit, a to on pak řve, protože zatímco musím vyrobit jídlo, nevěnuju se mu – zatímco tady si to jdu jenom zbaštit a pak si s ním hraju. Myslím, že on je tady taky spokojený,“ dodává Barbora Špotáková.