Chování Čechů už poslední vlny nezměnily. Pětina neočkovaných stejně do restaurací chodila, říká sociolog Prokop

Dlouhodobý sociologický výzkum Život během pandemie popisuje základní sociální aspekty epidemie. Dá se z toho, co dnes víme, vyvodit, že se společnost nějak zásadněji mění?

Ona se nezměnila v těch podle mě hlavních důvodech, proč ta pandemie v Česku dopadla jako relativně špatně – protože my jsme jednou ze zemí která má největší úmrtnost, zároveň jsme měli jedny z nejdéle zavřených škol, takže jsme prohráli vlastně na více frontách.

Čtěte také

Rozděleni svobodou: Debata na téma nedůvěra lidí v demokracii a instituce

Je to ale specifické pro východní nebo postkomunistickou Evropu. Ty státy východní Evropy spojuje více věcí a z hlediska té epidemie je podle mě důležité, že máme úplně minimální počet lidí, kteří mohou pracovat na home office a pracují na home office, takže máme hrozně kontaktů na pracovištích. Proto je také v Česku důležitější testovat na pracovištích více než třeba ve Skandinávii. Máme hodně vícegeneračních domácností – ve Švédsku se odchází od rodičů v průměru v osmnácti letech a v Česku ve dvaceti šesti, dvaceti sedmi – takže tady máme přenosy na starší generaci, což je také specifické pro země východní a také jižní Evropy. A máme malou důvěru k institucím. Lidé jejich opatřením nevěří, instituce je špatně komunikují a nedovolí si je vymáhat.

Sledujeme, že třeba vůbec nebyl vymáhán covid pas. Asi podle mého názoru nebylo úplně legitimní, aby neočkovaní lidé neměli přístup do restaurací a na akce, ani když mají negativní test, to podle mě není dlouhodobě úplně přijatelné, ale my jsme to podle našich dat ani nevymáhali. Dvacet procent neočkovaných lidí chodilo do restaurací.

Čtěte také

Sociolog Daniel Prokop: Třetina lidí chodí do práce, i když má symptomy. Bojí se výpadku příjmů

Takže instituce to nevymáhají a zároveň ani nepomáhají lidem. My máme běžně šedesátiprocentní nemocenskou, šedesátiprocentní ošetřovné – v těch zemích jako je Švédsko a Německo jsou na devadesáti, stech procentech a když máte symptomy, tak nejste nuceni jít do práce nebo nezvažujete, jestli pošlete dítě do školy. Ve Švédsku nebo v některých jiných zemích dokonce nepotřebujete na první týden ani potvrzení doktora. Takže oni mají ty systémy nastavené tak, aby lidi nenutili se chovat epidemiologicky rizikově.

Pozítří už budou moci do restaurací opět i neočkovaní. Změní se fakticky něco?

Já si myslím, že minimálně v těch restauracích tolik ne, protože počet našich respondentů, kteří jsou neočkovaní, kteří chodili do restaurací, byl prakticky stejný jako v době, kdy tam mohli chodit s testy.

Čtěte také

Až 18 % neočkovaných dál chodí do restaurací. „Máme hodně opatření, která nevymáháme,“ komentuje sociolog

Jinými slovy se to nařízení nevymáhalo.

Nevymáhalo se, jako řada dalších nařízení. My máme hodně nařízení, o kterých lidi asi ani neví, nevymáháme je. Tohle nařízení dlouhodobě bylo trochu kontroverzní, takže ty instituce cítily, že ho nemohou vymáhat... To je problém těch českých opatření, že jich je hodně, místo toho, aby jich bylo méně a vymáhaly se.

Jak se na přelomu roku měnili naše sociální aktivity? Začněme návštěvu příbuzných.

Sociální aktivity se v těch posledních měsících mění hodně málo. Ony se drasticky měnily v těch prvních dvou letech, kdy lidé hodně reagovali, omezení návštěv bylo patrné ještě třeba na jaře 2021. Teď, v té deltě a v omikronu, se měnily relativně málo. My se ptáme na aktivity a s kolika lidmi byl člověk v kontaktu a ty se v té první vlně propadly obrovsky, i potom propadaly silně. V těch posledních vlnách se vlastně to chování moc nemění. Někdo se samozřejmě omezuje, snaží se lidi trochu víc chránit, ale tu roli přebírá imunizace.

Jak se těch respondentů ptáme, tak to jsou to jedny z mála dat, kde máte na jednom místě věci o očkování a prodělání nemoci a my vidíme, kolik mezi staršími lidmi je těch, kteří mají tři dávky anebo hybridní imunitu – to znamená, že mají dvě dávky a prodělání – a to drasticky narostlo během prosince a první poloviny ledna. Takže ty kontakty reálně redukuje to, že probíhají mezi lidmi, kteří jsou proti tomu onemocnění nějak chránění. Takže chování se mění relativně méně než to, nakolik jsme chráněni tím očkováním, proděláním.

Která skupina obyvatel má podle Daniela Prokopa ještě velký zájem o posilující dávky očkování, ale nemá k nim přístup? A jak se podle dat rozvíjí v české společnosti duševní onemocnění spojené s přetrvávající nejistotou? Poslechněte si celý rozhovor vedený Vladimírem Krocem.