„Chci psát o tom, jak se žije v dětském domově.“ Zámeček dává prostor dětským redaktorům

„Je to místo, které propojuje všechny dětské domovy i příběhy, které se v nich odehrávají. Jde o unikátní projekt – oficiální médium dětských domovů. Nabízí prostor pro objevování mnoha příběhů i nových příležitostí. Časopis si na nic nehraje – je autentický, stejně jako život dětí vyrůstajících v dětských domovech,“ říká šéfredaktor Zámečku Lukáš Kotlár.

Čtěte také

Bydliště: Dětský domov 2. Pokračování časosběrné série o dětech z dětských domovů

Kromě zadaných témat mají děti prostor pro vlastní příběhy, o které se mohou podělit se čtenáři v dětských domovech po celé republice.

„Naši redakci tvoří tým dobrovolníků, často i z oblasti komunikace, takže si dokážeme navzájem pomoct a společně připravovat témata – ať už jde o ankety nebo třeba názory odborníků. Plánujeme si to dopředu a je potřeba se na to dobře připravit, aby článek v dětských domovech opravdu zarezonoval.“

Zároveň je ale velký prostor ponechaný kreativitě. „Děti nám samy posílají své příběhy. Jedním z posledních projektů byli Bratři – projekt inspirovaný písní kapely O5 a Radeček. Chtěli jsme zachytit sourozenecké příběhy a to, co spolu děti v dětských domovech prožívají. Děti tak nejsou jen autory vlastních příběhů, ale postupně se učí psát i o dalších tématech,“ přibližuje Kotlár.

Témata, která rezonují

Letošní program zavedl mladé redaktory na ministerstvo školství, do televizního studia i na besedu o životě s hraniční poruchou osobnosti. „Například jsme se podívali na neviditelnou výstavu, kde jsme se stali nevidomými. Setkali jsme se se zmocněncem pro ústavní a ochrannou výchovu i se zástupci neziskových organizací. Jednou z nich byla třeba organizace Děti v akci, kterou založil Ladislav Samek, který sám vyrostl v dětském domově.“

Na tvůrčí setkání časopisu Zámeček dorazili nejaktivnější členové redakce z dětských domovů z celé republiky. Součástí programu byl také Jonáš Motyčka, autor filmu Horská dráha, který dětem přiblížil život s hraniční poruchou osobnosti.

„Někdy se mě víc ptají na moji práci – na kreativitu, filmy nebo projekty, kterým se věnuji. Tentokrát to ale bylo zaměřené spíš na duševní zdraví. Líbilo se mi, že mladí lidé tohle téma chtějí řešit, zajímají se o něj a nevnímají ho jako stigma,“ říká Motyčka.

Příběhy ze života

Šestnáctiletý Honza je součástí redakce už třetím rokem a beseda s Jonášem Motyčkou pro něj patřila k nejsilnějším zážitkům letošního setkání. „Zaujalo mě to. Do určité míry jsem se v tom i našel. Neříkám, že se mě to přímo týká, ale dalo mi to motivaci žít víc naplno a soustředit se na cíle a sny, které v životě mám,“ říká Honza, jehož největším snem je být jednou dobrým tátou.

Do časopisu by chtěl dát přispívat články o tom, jaký je život v dětském domově. „Zároveň bych ale rád pomáhal dětem, které tam přicházejí nově, protože právě začátek je v domově nebo v jakémkoliv ústavním zařízení vždycky nejtěžší.“