Chci patřit mezi špičku a být na vrcholu co nejdéle. V létě se vrátím k inline rychlobruslení, říká olympijská hvězda Metoděj Jílek

Který závod byl těžší? Ten pro stříbrnou medaili, nebo ten páteční na desetikilometrové trati? Ten jste vyhrál naprosto s přehledem.

Oba závody byly hodně těžké, asi to nejde porovnávat. Pětka i desítka vždycky patří k nejtěžším závodům, ale desítka je vždycky trochu těžší. Poslední kola tam bolí trochu víc. Taky se jede dvakrát, dvakrát delší distance, takže je to trochu náročnější.

Jak rychle se dáváte dohromady po takovém závodě, jako je 10 km? Co vás nejvíc bolí?

Určitě mě nejvíc bolí nohy.

Nohy bolí tak, že se skoro ani nemůžete postavit.

Vidíte, a my laici jsme si mysleli, že záda. Jak dlouho se z toho dostáváte?

Po závodě je to nějaké první dvě tři minutky fakt hrozné, to nohy bolí tak, že se skoro ani nemůžete postavit. Pak ten laktát postupně odejde pryč a už to je taková bolest, která je jenom otravná.

Takže až po těch dvou až třech minutách teprve vnímáte, jak jste vlastně jel, jaký máte čas? A dokážete už poznat, že třeba je to čas, který může být vítězný, když za vámi pak jedou ještě další dva borci?

Čtěte také

Stříbrná Adamczyková: Říkala jsem si, že z pátku třináctého uděláme šťastný den. Byla to trochu divočina

Tak určitě. Myslím si, že jsem nastavil po své jízdě hodně dobrý čas, který bude určitě těžké přejet. Ale taky jsem věděl, že po mně jede Sander Eitrem, který má formu svého života, jezdí teď fakt suprově.

Naštěstí to nepřejel, ale více než polovinu závodu měl trochu rychlejší mezičas než já. Trochu jsem se obával, ale naštěstí to nakonec nevydržel a úplně praskl.

Tak kdy jste měl jasno, že to bude zlatá? Jak dlouho už jste se radoval, než dojel do cíle, než skončila ta poslední jízda? 

Když ta čísla šla do červených, tak už jsem věděl, že to asi nedá, a už jsem věděl, že nejspíš budu zlatý. Kolo po kole se to víc a víc přibližovalo, stávalo reálné.

Motivace zůstává

Dvě olympijské medaile, stříbrná a zlatá v pěti dnech. Z Metoděje Jílka se stává nejúspěšnější muž v české historii zimních olympijských her. Co všechno to změní? Jak toto vnímáte, co to s vámi dělá? 

Asi jsem nadšený. Jsem rád, že jsem dokázal překonat takové hvězdy, takové české legendy a že se mi to podařilo ještě v tak mladém věku. Za to jsem hodně rád. 

No právě. A co teď? Je vám devatenáct, bude vám za chvíli dvacet. Budete dál zkoušet vyhrávat pořád ve stejných disciplínách? Nabízí se třeba i jiné možnosti? Je možné, že vás uvidíme ještě v jiném sportu? Nevím, co byste ještě mohl dělat, když teď jste dosáhl na samotný vrchol.

Čtěte také

Poslední rok kariéry jsem si užila. Stala jsem se ještě mistryní světa, ale pak jsem věděla, že už ani den, ohlíží se Kateřina Neumannová

Určitě tam pořád zůstává motivace. Chci patřit mezi špičku v ledním rychlobruslení a můj cíl je být takto na vrcholu co nejvíc, co to půjde, pořád brát tyto cenné kovy z OH a MS a tak dále.

No a v létě se určitě chci zaměřovat na kolečkové rychlobruslení, protože tam jsem teď vynechal první seniorskou sezonu a určitě bych se tam chtěl vrátit, takže to bude nějaká další motivace. Zase tam budu mít cíl vyhrát ME, vyhrát MS. To taky nebude vůbec lehké, tam je konkurence taky obrovská.

Teď ale ještě neskončila tato milánská olympiáda, ještě vás čekají dva závody. Dokážete udržet koncentraci po takovém vrcholu kariéry? Už si nemusíte nic dokazovat, už jste splnil to, co jste chtěl, pro co jste sem přijel… Jak se udržuje koncentrace dál?

Určitě si myslím, že koncentraci udržet dokážu. Dva roky zpátky, když jsem byl na juniorském MS v inline bruslení, jsme to mistrovství měli roztahané do dvou týdnů, měl jsem tam šest závodů a z toho jsem měl pět zlatých a jednu stříbrnou. Tam jsem taky musel dokázat udržet koncentraci po dobu těch dvou týdnů, i když už jsem vyhrál zlaté medaile.

Takže si myslím, že toto mě to inline rychlobruslení krásně naučilo a budu schopný se koncentrovat i nadále.

Jak Metoděj Jílek oslaví svůj úspěch? Kolik času tráví mimo domov? A jak se dostal ke své tréninkové skupině? Poslechněte si celý rozhovor.