Chci být inspirací pro romskou i neromskou komunitu, říká klavírista Tomáš Kačo. Jak vzpomíná na Berklee?

Vaše manželka je z Jižní Koreje, ale je to Američanka. Vaše děti tedy jsou co – Američané, Jihokorejci, Češi?

Čtěte také

Dirigování je dialog, ne uplatňování vlastního ega. Vždy hledám správné nastavení vzájemné inspirace, říká Jakub Hrůša

No, máme to trošku složitější. Jelikož se narodily v Americe, tak jsou Američané na papíře a také Češi na papíře, takže mají dvojí občanství, ale geny jsou romské, české, jihokorejské…

A vlivy americké?

Ano. Takže se snažíme nějak smíchat čtyři kultury a jazyky.

Jdou v tátových stopách? Budou z nich muzikanti?

Můj syn Tomášek, kterému je teď sedm, už ve dvou a půl letech jevil znaky geniality. Teď už si troufám říct, že je to génius.

Fakt?

Těžko se to popisuje a zní to blbě, protože jsem jeho táta. Spousta lidí si může myslet, že chválím…

Je to neskutečná zodpovědnost, když před sebou vidíte zhmotněný talent.

Ale ne, zní to skvěle. Chvalte dál.

Nerad chválím, ale teď jenom konstatuji, co vidím doma. Je to neskutečná zodpovědnost, když před sebou vidíte zhmotněný talent a to, jakou radost z toho má. Našel se ve zpěvu ve dvou letech, má absolutní sluch a absolutní paměť. Už ve třech letech byl schopný přezpívat soundtrack od Johna Williamse k Sám doma. Všechny instrumentální party dokázal přezpívat ve třech letech, což já nedokážu ani teď ve čtyřiceti. (směje se)

To po vás nebudu chtít v jet lagu, nebojte se.

Takže je to krásné a je to velká zodpovědnost, jak ho pak tvarovat a kam ho zaměřovat.

Vystupuje už s vámi?

Už se mnou v Americe párkrát vystoupil. Je hostem na mém druhém albu. Tam mu tehdy bylo pět.

Vy máte jako hosta svoje dítě? (směje se)

Ano. Na prvním albu mám hosta Johna Patitucciho, který je držitelem ceny Grammy, a na druhém je to můj syn. Ten ještě Grammy nemá, ale to přijde.

Konzervatoř jako zlom

Studium v Berklee bylo zlomem ve vašem životě? Nebo bylo prvním zlomem, který vás nasměroval, studium na Janáčkově konzervatoři?

Myslím, že prvním zlomem bylo studium na Janáčkově konzervatoři v Ostravě.

Tam jste se dostal napodruhé. Musel jste tedy nějak víc obhajovat svůj talent?

Šel jsem tam poprvé s tím, že jsem věděl, že umím improvizovat. A myslel jsem si, že když zahraji improvizaci, tak se z toho…

Můžeme říct, že padnou na zadek...

Čtěte také

Vážná hudba s sebou nese stereotyp „vážnosti“. Mně otvírá srdce, vypráví oceňovaný klavírista Jan Schulmeister

Ano, padnou na zadek. Ale nevěděl jsem, že budou tak přísní v tom, že opravdu musím zahrát toho Bacha a toho Beethovena. Z klasického repertoáru jsem neměl nic připraveného – nebo když to bylo připravené, tak to nebylo zpaměti a byly to jednoduché skladbičky. Ale ten poslední požadavek přijímaček byla improvizace národní písně. Myslím, že jsem hrál Beskyde, Beskyde nebo Široký, hluboký, prostě nějakou improvizaci.

Samozřejmě mě nevzali, ale naštěstí pan profesor Motloch, který u přijímaček byl taky, za mnou pak přišel a říká: „Hele, máš obrovský talent, ale musíš pořádně začít cvičit klasiku, jestli se sem chceš dostat.“ A nabídl mi, že bude můj mentor, že k němu můžu chodit na konzultace a že za rok můžeme přijímačky zkusit znovu.

Tam se to zlomilo, celý rok jsem pak k němu chodil jednou za týden nebo za dva. Představil mi Chopina a všechny ty nádherné skladby klasické hudby. Celý rok jsem se na to připravoval, cvičil jsem pod jeho dohledem a pak jsem se podruhé dostal z prvního místa.

Inspirace pro Romy i Neromy

Když přijedete do České republiky, jedete se taky podívat do Nového Jičína?

Podle toho, jak mám čas. Není to pravidelně, ale když mám nějakou práci na Moravě, tak tam vždycky zajedu aspoň na půl dne.

Nakolik je na vás vaše rodina pyšná?

Myslím si, že velmi, ale jsou samozřejmě pyšní i na těch ostatních jedenáct. (směje se)

Čtěte také

Velký návrat Ondřeje Adámka do Čech? „Otevírají se mi dveře, najednou je silná vůle a jde to,“ pochvaluje si hudební skladatel

Máte pocit, že Tomáš Kačo je pro romskou komunitu víc než Tomáš Kačo? Že je to inspirace, že když se maká, tak to jde?

To bych si přál a věřím, že jsem inspirace nejen pro romskou komunitu, ale i pro neromskou komunitu. Spousta lidí mi stále píše na sociálních sítích. Spousta mladých studentů – Romů i Neromů – se mě ptá na různé otázky... že mají sen jít studovat do Ameriky a jak sehnat sponzory, jak se mi to povedlo a koho jsem tehdy oslovoval.

Mám vždycky radost z toho, že se studenty můžu sdílet svoje poznatky a to, čím jsem se musel prokousat. Feedback od člověka, který si tím prošel a ví, co a jak, je vždycky nejcennější.

Jak se Tomáš Kačo dostal k tvorbě soundtracku k videohře? Co obnáší pozice hudebního ředitele v kostele? A jak se pozná absolutní sluch? Poslechněte si celý rozhovor!