Cestování vozíčkářů městskou hromadnou dopravou

Karel Tunzer: Dobré odpoledne.

Vy jste, pokud vím, zaměstnáním statik. Máte rodinu, dvě děti a třetí na cestě a pohybujete se na mechanickém vozíku. Jste tedy veskrze aktivní člověk, otec rodiny, živitel. Myslím, že nade všechny teorie by bylo asi, kdybyste nám popsal to podrobně, jak vypadá třeba taková vaše cesta do zaměstnání, jak jsme to slibovali už před hodinou.

Karel Tunzer: Tak já mám tu výhodu, že vlastním motorový vůz, takže já to mám do zaměstnání velice usnadněné tady v tom směru, ale občas se stane, že manželka má o to auto také zájem, takže já jí ho musím půjčit a cestuju tedy městskou hromadnou dopravou. Což vlastně obnáší cesta pěšky, dá se říct na metro Chodov, potom se dopravuji výtahem na plošinu, kterou tam nedávno zřídili, do metra. Takže tady ta bariéra, která tady dlouhodobě byla, odpadla. No a potom jedu na Vyšehrad a pak je to trošku komplikované v tom, že vlastně na Vyšehradě musím seskákat několikery schody, abych se dostal na náměstí Bratří Synků. Zjistil jsem takovou zvláštní variantu, že když přejedu na Pavlák a vrátím se o stanici zpátky na Vyšehrad, tak můžu jet obrácenou stranou po vlastně chybném chodníku až dolu, což je docela kuriózní, ale dá se to.

Vy osobně umíte jezdit s vozíkem, pokud vím, i po schodech. To je docela dobrý počin. Víme, že lidé jsou třeba někdy neohleduplní, stydliví v mnohých případech. Poraďte, jak tady pomoci?

Karel Tunzer: No, z mé vlastní zkušenosti asi bych radil to, že lidem, mají se slušně zeptat, jestli nepotřebuje ten člověk pomoct, ale nemají se vnucovat, nemají hned člověka chytnout za držátka na vozíku. Prostě ten člověk na vozíku si sám řekne, jestli je v úzkých, jestli potřebuje nějakou pomocnou ruku.

Hm. Vy jste, jezdíte, už jsme říkali, na mechanickém vozíku. Pojďme srovnat ještě ten mechanický a elektrický. V čem jsou plusy, mínusy?

Karel Tunzer: No tak na mechanickém vozíku má člověk ten život velice, o hodně snazší než na tom elektrickém, neboť elektrický vozík je ohromě těžký, to znamená nějaké soběstačnost co se týče dopravy s automobilem je asi velice komplikovaná jako taková. Musí mít nějaký doprovod, který mu pomůže ten vozík naložit. Takže ta váha, prostě bych řekl, že je taková prioritní bariéra, dál, že se musí neustále dobíjet akumulátory, dojezd není veliký. Takže v tomhle tom máme ohromnou výhodu.

Ještě možná poslední otázka. Jak se vůbec díváte v tomhle ohledu na situaci u nás?

Karel Tunzer: No tak já vlastně pozoruji ten vývoj.

Jestli se něco lepší, nelepší.

Karel Tunzer: Určitě se to obecně lepší. Co si pamatuji z vyprávění, tak ta situace byla velice tragická. Po revoluci se našlo spousta zajímavých lidí, který pro to něco udělali. Ten vývoj je samozřejmě vázanej na nějaké finance, to znamená, myslím tedy odstraňování bariér v dopravě. Ale situace je prostě mnohem lepší než bývala.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.