Čeština je v Koreji tak trochu exotický koníček
Studium korejštiny má u nás dlouhou tradici. Korea byla pro české badatele vždy zajímavou zemí, která si zasloužila a zaslouží pozornost. Pro většinu Čechů je však přece jen příliš vzdálenou destinací. Naopak ze země jitřního ticha, jak bývá Korea nazývána, přijede ročně do Česka přes šedesát tisíc turistů. Co vědí o českých reáliích? A mohli by se doma naučit česky? Odpověď možná leckoho překvapí. Češtinu je totiž možné v Jižní Koreji dokonce studovat na univerzitě.
Hodina češtiny na univerzitě Hankuk je v plném proudu. Studentky a studenti poslouchají a snaží se porozumět. Někteří lépe, jiní přece jen hůře. Čeština je totiž pro ně mimořádně těžká. „Čím víc studuju, tím těžší se mi čeština zdá,“ shrnuje své pocity z náročného studia jeden ze studentů. „Čeština je mnohem těžší než angličtina,“ potvrzuje jeho spolužačka.
V tisíce kilometrů vzdálené Koreji se člověk neubrání myšlence, proč si někdo vůbec vybere tak složitý a takřka neupotřebitelný jazyk, jakým čeština pro Korejce bezpochyby je. Korejské studentce se moc líbí Praha, její kolega se chce zase naučit jiný jazyk než angličtinu, kterou se učí všichni.
Historie studia češtiny v Koreji není dlouhá. Na konci 70. let se korejská vláda rozhodla podporovat studium o tehdejších komunistických zemích. Vybrala třináct studentů, kteří se začali učit východoevropské jazyky. Dva z nich si zvolili češtinu, protože však v Československu studovat nemohli, rozjeli se do Spojených států.
Jedním z těchto studentů byl dnešní šéf katedry bohemistiky Kwon Dže Il. Nejdříve se učil rusky a po maturitě v roce 1980 se odjel do Chicaga studovat češtinu. V samotné Koreji se pak začal český jazyk vyučovat krátce před revolucí.
Listopad 1989 znamenal nastartování zájmu o češtinu. „Přečetla jsem si tehdy zprávu v novinách. V souvislosti se sametovou revolucí tam vytiskli článek o pražském jaru. Velice mě to zaujalo, protože v Koreji bylo tehdy málo informací o Československu,“ vzpomíná někdejší studentka, dnes učitelka češtiny.
Jejím učitelem byl právě Kwon Dže Il, vůbec první bohemista v Koreji, který kromě výuky českého jazyka také překládá české autory. „Přeložil jsem Čapka, Kunderu nebo Hrabala, ten je nejtěžší,“ přiznává bohemista a dodává, že při překládání používal kromě české i anglickou verzi textu.
Brány univerzity Hankuk opustí ročně přes tři desítky absolventů češtiny. Za dvě desetiletí je to už hezkých pár stovek studentů. Jak jsou na tom se znalostí češtiny? „Jak kdo, záleží na studentovi. Někteří mluví dobře a někteří úplně zmateně,“ směje se učitelka.
Faktem ovšem je, že s češtinou se po skončení školy setká jen nepatrný zlomek absolventů. Asi dvacet češtinářů pracuje v Česku pro velvyslanectví a hlavně pro korejské firmy. Možná mezi ně bude v budoucnu patřit i jeden z dnešních studentů.
„Chtěl bych bydlet v Praze a pracovat pro korejskou firmu,“ plánuje budoucnost Kim. Pro většinu jeho dnešních spolužáků však nejspíš zůstane čeština jen zajímavým a trochu neobvyklým koníčkem. Asi něco jako znalost svahilštiny pro českého řidiče autobusu.