Čeští studenti se jezdí otrkat na izraelskou akademii
Když čeští a izraelští politici minulý týden v Praze dojednávali vylepšování už tak skvělých vztahů mezi oběma státy, hodně se mluvilo také o prohlubování spolupráce mezi jejich akademickými institucemi. Že to zní jako fráze? Určitě ano. To v jeruzalémské umělecké škole Becalel je vidět, jak vypadá taková výměna studentů bez šustění papíru.
„Výborně se tu studuje i cestuje. Jezdím na Západní břeh i do Palestiny,“ říká 25letý Matouš Lipus. Pochází z Olomouce a sochařství studuje v Praze. Teď patří k desítce Čechů, kteří působí na jeruzalémské akademii Becalel.
„Je možné si vybrat kurzy, které jsou vyučovány i v angličtině, když se sejde více zahraničních studentů. Já mám třeba předmět empty space, který se zabývá instalací a instalačním uměním. Potom jsem si zapsal kresbu, klasický předmět. A také meeting point. Maximálně jednou týdně si student může zapsat schůzku s nějakým vyučujícím,“ vypočítává své studijní povinnosti.
Pobyt v zahraničí otevírá studentům oči
Popsat, co všechno se dá v Becalelu tvořit, by vydalo na hodinovou reportáž. Projít pětipatrovou budovu akademie znamená zabrousit do všech možných oblastí výtvarného umění, oděvního, ale i třeba průmyslového designu. Exaktně zaměřený člověk by možná školu shledal trochu chaotickou, umělcům to však nejspíš vyhovuje.
„Tady dělám Adama a Evu. Jde o práci, která se vrací k historickému tématu. Zároveň jde o oslavu života. Můj pobyt v Jeruzalémě je pro mě barevná, pozitivní zkušenost. Chtěl jsem to nějakým způsobem reflektovat,“ svěřuje se student.
Určitě není od věci zastavit se také u prezidenta Becalelu, profesora Arnona Zuckermana. „Becalel je akademie výtvarného umění a designu. Funguje už od roku 1906. V té době samozřejmě vypadalo zakládání takového ústavu v Jeruzalémě v Osmanské říši hodně podivně, ale povedlo se to,“ upozorňuje.
„Dnes můžeme naše zázemí nabízet i výměnným studentům ze zahraničí. Máme k tomu dohody se 140 institucemi z celého světa, od Jižní Koreje až po Ameriku. Každému studentovi takový pobyt v zahraničí otevírá oči. Samozřejmě to platí i pro české studenty, které tu máme,“ doplňuje.
Když člověk v Izraeli něco chce, musí bojovat, vědí české studentky
Pojďme tedy zpátky mezi ně, třeba za Gabrielou Procházkovou a Petrou Obrovskou. „Jsem tady hodně spokojená. Je to tady hodně intenzivní, a to nejen z politického hlediska. I místní škola je skvělá, alespoň pro mě jako animátora je úplně perfektní,“ pochvaluje si studentka.
Obě české dívky jsou přesvědčeny, že zkušenosti, které tu získají, zužitkují i po návratu do Česka. „Pobyt tady znamená konfrontaci se spoustou lidí a situací. Například smlouvání na tržištích mě ze začátku úplně fascinovalo. Teď už jsem v něm docela dobrá,“ směje se jedna z nich.
„Určitě nám to pomůže, více jsme se tu otrkaly. Protože v Izraeli prostě člověk musí bojovat, když něco chce,“ shrnuje druhá.
Zdá se, že se tu Petra a Gabriela velmi rychle zorientovaly.
