Čeští čerti nejsou zlí, jen nahlouplí. Pohádky od Drdy a Lady polidštily nebe i peklo, říká režisér Zdeněk Troška

Zdeňku, máš představu, kolik se teď během Vánoc a Silvestra vysílá tvých pohádek?

Já to nepočítám, ale volala mi známá, která to sleduje a říká, bez té poslední jsou to všechny. Já jsem jich natočil deset, takže devět na Vánoce běží.

Na pohádky jsi měl úplně nejlepšího možného učitele, a to byl Bořivoj Zeman. Jaký byl?

To bylo sluníčko. To byl opravdu pohádkový dědeček, vlídný, milý a vstřícný. Nenechal si žádné filmové fígle pro sebe, všechno nám řekl – to nedělal každý režisér, který učil. Všichni jsme ho milovali. Už i Věra Plívová-Šimková, kterou také učil někdy v tom 18. století... také si ho nemohla, vynachválit. Zdeněk Zelenka, všichni, kteří jsme prošli jeho rukama, na něj nezapomeneme.

Čtěte také

Pohádky sledují vývoj společnosti. Od chvíle, co se dostaly do masových médií, nesmějí nikoho urazit, vysvětluje folklorista

Prý ti říkal Troškine.

Já to používám, když někomu píšu, Zdeněk Troškin. Líbí se mi to, to je jako Radkin.

Je to takové aristokratické. Ty jsi zmínil Věru Plívovou-Šimkovou. Vlastně hned po studiu jsi byl jejím pomocným režisérem na Krakonošovi a lyžnících. Ty nemáš rád zimu, viď?

Strašně ne. Toto počasí, to je pro mě hrob. Já jsem opravdu letní, jarní typ. Do 15. září funguji jenom kvůli houbám, které začínají růst, ale listopad, to je děsný měsíc. Já jsem se rozhodl, že v příštím životě budu vlaštovka. Ta to tady kolem 8. září zabalí a letí na jih. Já si klidně dovedu představit Vánoce ve stínu pyramid.

Já se ale vrátím k filmu Krakonoš a lyžníci. To byla zima, že? To ses musel docela překonávat, ne?

To bylo šílené. Já to řeknu tak, že děti, které tam lítaly ve sněhu celý den, měly mokré kostýmy. Dávaly se sušit jenom na radiátory v hotelu, tudíž neproschly. Ráno se do toho nechtěly oblékat, protože to bylo ještě vlhké. Teď jsme jeli vytopeným autokárem ze Železného Brodu někam na Benecko. Teď jsme vystupovali z tepla do mrazu, sněhu, do závějí – no, říkal jsem, Bože, proč mě trestáš? Proč?

Čerti, co lidem neškodí

Další nezapomenutelnou pohádkou Zdeňka Trošky byla Princezna ze mlejna. Rok 1994, tuším. Já jsem hledala, Zdeňku, předlohu, jestli to je třeba Drda, a žádnou jsem nenašla. To znamená, to je tvoje originální pohádka?

Ne. Jeden můj kamarád, který tančil v souboru písní a tanců, říkal: Zdendo, já jsem napsal pohádku. Povídám, to neříkej, já jsem od tebe nečetl ani dopis a teď říkáš, že jsi napsal pohádku. Byla to jenom stránka a půl.

Čtěte také

Strach z čertů? V Itálii se děti bojí černých mužů, ve Vietnamu zase těch bílých, zaznělo ve speciálu Lucie Výborné

Takže námět.

Námět. Jak Jindřich svou princeznu našel, se to jmenovalo. Byly tam čarodějnice, vodník, čert, hezká mlynářova dcera, to se mi hrozně zalíbilo. Tak jsme to rozepsali a vznikla Princezna ze mlejna 1.

Čert je pro Princeznu ze mlejna poměrně zásadní postava. Vždy, když se snažím někomu z ciziny vysvětlit, co umí český čert, tak je to nepochopitelné, protože to slovo je nepřeložitelné. Devil, ďábel v angličtině, je něco úplně jiného, že? Musel jsi někdy někomu vysvětlovat, co je to čert, co umí a jak my ho máme?

No právě. Všude je to ďábel a zlá postava, kdežto u nás, díky Drdovi, díky Ladovi, Kožíkovi, Kubátovi atd., ti čerti nejsou a priori zlí, jako třeba u Grimmů nebo v ruských Bylinách. Oni je polidštili, polidštili peklo, polidštili i nebe, a tím pádem je to takové přijatelnější. To jsou takoví trochu nahlouplí strýcové, kteří a priori lidem neškodí.

Já je vnímám jako vykonatele spravedlnosti.

Ano. Peklo je nejvíc spravedlivé. Tam v podstatě člověk, který se ničím neprovinil, nemá co dělat. To říká i Lucifer Karel Gott. A hlavně jako dítě jsem miloval Hrátky s čertem. Tam je přece pan Neumann a pan Filipovský, ti jsou úžasní. Od toho se to odvíjí.

Gott Luciferem

Když jsi řekl jméno Karel Gott, tak mě napadlo, jestli máš nějaké vysvětlení, proč si známí lidé tak strašně touží zahrát v pohádce. Protože i Karel Gott to chtěl.

Ano, Karla Gotta jsme pozvali na premiéru Z pekla štěstí 1. Jemu se to moc líbilo a říká: já bych si taky chtěl zahrát v nějaké takové pohádce. A když jsme dva roky na to připravovali druhý díl, tak jsem říkal: kdo by tak mohl hrát toho lucipera? No, Karel Gott chce hrát ve filmu.

Já jsem říkal: Ty jsi blbej. Gottovi nabízet čerta? Panebože, je to role. Princeznu hrát nemůže. Tak jsem si řekl, hlavu mi neutrhne, zavolal jsem mu a on říkal: „Zdeňku, já jsem tak potěšený, vy jste mi udělal takovou radost. Nejenom, že tam nebudu zpívat, ale nebudu tam ani za Gotta.“ Já povídám: budete, protože tam je ještě druhá role, a to je pánbůh, německy Gott. Takže budete hrát jak lucipera, tak pánaboha.

Čtěte také

Emocemi v hlase dokážou moderátoři a herci umělou inteligenci přebít, říká režisér projektu Gott navždy

A jaký byl jako herec?

On se velmi snažil, opravdu se snažil, připravený byl. Já jsem za ním jezdil do vily, seděli jsme nad scénářem, pak jsem mu říkal: Kájo, prosím vás, vy to berete strašně filozoficky. To je český čert, čert luciper. A když je tam věc, která do pekla nepatří, to znamená, není tam žádný hříšník, tak oni na něj nemají gebír!

Musím říct, klobouk dolů, protože se točilo někdy po půli září ve zřícenině na Tachovsku. Zima, pršelo, hnusné počasí a čerti zmrzlí, kouřilo se jim od huby. A Karel Gott tam má vyhřátý, vytopený karavan, občerstvení, čaje, kafe, co chce. „Ne, Zdeňku, ne, já budu sedět tady, já se budu dívat.“ Tak seděl vedle mě a sledoval to i na druhé straně za kamerou.

Ale hned první večer, nevím, jak je to možné, se tam objevily dva autobusy aus der Republik Deutchland. Přijely jeho fanynky a fanouškové a křičeli Karl. Karl vystoupil, oni řvali blahem, zazpíval jim písničku Včelka Mája. No bylo to neuvěřitelné. A druhý večer pět autobusů.

Jak režisér Zdeněk Troška snáší tmu? A jak přišel k námětu pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci? Poslechněte si hosta Lucie Výborné.