Český komiks, který přežil nacismus i komunismus. Rychlé šípy slaví 80. narozeniny

17. prosinec 2018
Z knihy Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství

Mirek Dušín, Jarka Metelka, Jindra Hojer, Červenáček a Rychlonožka, hrdinové nejslavnějšího českého komiksu Rychlé šípy slaví osmdesátiny. První komiks s nimi vyšel 17. prosince 1938 v časopise Mladý hlasatel. Kultovní pětice spisovatele Jaroslava Foglara zaujala mladé dobrodružnými příběhy plnými tajemství i nesmrtelnými hláškami. Navzdory tomu, že jim nepřál nacistický ani komunistický režim, ovlivnila stovky chlapců i dívek.

Bublinová dobrodružství pětice, jejímuž kouzlu propadly již nejméně čtyři generace čtenářů, se za osm desítek let posunula do roviny kultu. Některé jejich „hlášky“ zlidověly, postavy ožily v divadle i na filmovém plátně, jejich příběhy byly inspirací i pro řadu hudebních skupin. A jistá mravoučnost Foglarových hrdinů vedla taky k několika parodiím, což je podle literárního vědce Pavla Janáčka „dokladem toho, že původní dílo žije“.

O tom, že Rychlé šípy patří k oblíbeným foglarovkám i v dnešní době, svědčí slova jedenáctiletého Vojty z druhého pražského oddílu, který Foglar dlouhá léta vedl. „Nejvíc mě asi baví Rychlé šípy. Na těch se mi líbí dobrodružný děj a obrázky,“ říká.

Letos navíc vyšla kniha Rychlé šípy a jejich úžasná nová dobrodružství, ve které je 50 nových příběhů legendární pětky od současných předních komiksových tvůrců, například komiks Lucie Lomové znázorňující Rychlé šípy v domově důchodců nebo hříčka, ve které Karel Jerie pětici nakreslil v předškolním věku.

Z komiksu, který začal Foglar psát ve svých 31 letech, sálá lákavá poezie města s jeho uličkami, obchůdky, dvory, ohradami, labyrintem průchodů, schodišť a s průsmyky činžovních domů. Tento klub pěti chlapců je též hlavní postavou Foglarovy trilogie Dobrodružství v temných uličkách: Záhada hlavolamu, Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta.

Jak se parta sešla

Rychlé šípy vznikly ve vypjaté době mezi Mnichovem a nacistickou okupací. V prvním příběhu vstoupil do historie 17. prosince 1938 blonďáček, který o týden později dostal jméno Mirek Dušín. S ním spatřil světlo světa Jarka Metelka.

Jindra Hojer se „narodil“ na Štědrý den stejného roku a Červenáček s Rychlonožkou v pátém pokračování seriálu 14. ledna 1939. „Přišel za mnou Jestřáb (skautská přezdívka Jaroslava Foglara, pozn. red.) a povídá: ‚Jindro, já bych potřeboval tvoje jméno do seriálu. Neboj se, ta postava ti ostudu dělat nebude,‘ říká skutečný čtyři a devadesátiletý Jindřich Hojer, kterého kdysi Foglar ve skautu vedl, o vzniku postavy.

Jako první dal podobu jim dal Jan Fischer, který se místo právničiny rozhodl věnovat ilustracím pro vydavatelství Melantrich. Dalšími kreslíři byli Václav Junek, Bohumír Čermák a Marko Čermák.

Série byla natolik úspěšná, že časopis publikoval do května 1941, kdy byl nacisty zakázán, celkem 113 dílů. Po konci války vyšel zákon o zákazu tiskovin, které během ní vycházely, čímž skončil i Mladý hlasatel. Komiks se přestěhoval do časopisů Junák a Vpřed. Do série přibylo v letech 1946-1948 dalších 107 pokračování.

Po komunistickém převratu v únoru 1948 se Rychlé šípy dostaly opět do nemilosti režimu, další příběhy (již s kreslířem Markem Čermákem) vyšly až v roce 1968 a v letech 1970-1971 (celkem 88 pokračování). Na začátku normalizace byla ale Foglarova tvorba opět zakázána.

Dalších sedm pokračování Rychlých šípů vyšlo až v roce 1986 a poslední v prosinci 1989 v deníku Mladá fronta. Celkem vyšlo 316 původních jednostránkových příběhů Rychlých šípů. Poté se jejich příhody objevily na trhu pouze v souborných knihách.

„Skutečné“ Rychlé šípy

Jak ale tahle kultovní parta vznikla? „Znal jsem staré uličky a plácky v Praze i v jiných městech, která jsem sjezdil. A tu jsem narazil na partu výborných chlapců, velmi podnikavých, statečných, kteří o úžasná dobrodružství takřka zakopávali na každém kroku. K leckterým jsem jim i dopomohl. Slovo dalo slovo, a já je přiměl, aby si založili náš čtenářský klub. Což se také stalo. Po různých příhodách si dali název Rychlé šípy, a můj sen se začal naplňovat,“ napsal Foglar o své inspiraci.

Foglar dokonce Fischerovi v roce 1938 přinesl fotografie „skutečných“ Rychlých šípů, podle nichž jim pak tento kreslíř dal jejich známou podobu. Podle Foglara se ale Fischer nikdy s živými představiteli osobně nesetkal. „Smluvili jsme se při tom, že jejich jména a adresy zůstanou trvale utajeny, aby je nikdo nevyhledával, nevyslýchal a neobtěžoval. Utajil jsem i místa, kde klub Rychlých šípů žil, a neprozradím nic z toho, co o něm vím,“ napsal Foglar později.

Pětice Rychlých šípů se několikrát objevila v divadelním či filmovém zpracování. Poprvé v roce 1969 v devítidílném seriálu Záhada hlavolamu, který natočil režisér Hynek Bočan, kde například Velkého Vonta hrál Jan Tříska a Jana Tleskače Jaromír Hanzlík. V roce 1978 natočil Tomáš Vorel amatérskou grotesku o založení Rychlých šípů a v roce 1993 vznikl film Záhada hlavolamu režiséra Petra Kotka.

Rychlé šípy ovlivnily i tvorbu pražského divadla Sklep. „Jaképak děkujeme, dostaneme 57,40 za snědené cukroví,“ je oblíbená hláška režiséra Tomáše Vorla alias Mirek Dušín divadla Sklep. „Když mi bylo deset nebo třináct, tak mi tatínek ukázal svazek časopisu Vpřed, který končil komiksem Rychlé šípy. To mě fascinovalo, tak jsem se to naučil nazpaměť,“ zavzpomínal.