Český granát je doma v rakouských Korutanech
Také kameny mívají někdy složité příběhy. Třeba český granát vlastně vůbec není český. Granáty, které proslavily české brusiče a šperkaře, totiž pocházejí z jihorakouských Korutan. Do Rakouska se tyhle krvavě rudé kameny vracely oklikou přes české dílny. To už ovšem byly vsazené do šperků a nikdo jim neřekl jinak než české granáty. Máme se tedy my Češi stydět za historickou krádež?
Návštěvníci se pomocí kladívek snaží vytesat v granátovém dole ze skály nějaký ten suvenýr. Jsme v malém městečku Radenthein schovaném uprostřed hor. Dolování granátů ze skály tu není zakázáno, ale naopak výslovně doporučeno. Patří totiž k prohlídce místního dolu Granatium.
Granáty jsou tu ostatně všude. Mrkají na vás ze skály u cesty nebo se válejí v písku mezi kameny v potoce. „Granátové doly v Radentheinu měly za 2. světové války sloužit jako protiletecký kryt. Od roku 2008 se důl stal turistickou atrakcí,“ vysvětluje průvodkyně. Nejprve nás vede do výstavních sálů, kde si prohlížíme některé zajímavé kameny a dozvídáme se, jak se v Čechách v 19. století brousily kameny.
Pak následuje zajímavější část prohlídky – procházka granátovou štolou. V rozlehlé změti chodeb se ukrývá dokonce velký koncertní sál, kde se na Vánoce konají různá divadelní představení, hrají se v něm pohádky a jsou zde také vystavené jesličky.
Průvodkyně Astrid by dokázala o granátech vyprávět celé hodiny. Zajímá mne, jakou symbolika je tomuto polodrahokamu přisuzována. „Granát je kámen, který znamená lásku a vášeň,“ odpovídá průvodkyně pohotově, a tak hned její znalosti prověřuji otázkou po jeho původu. Pochází z Česka, jak si většina z nás myslí, nebo z Korutan?
„Český granát je pojmenování pro šperk. Pod tímto názvem se vyráběl a taky prodával do celého světa. Samotné granáty se získávaly ze skal tady v Korutanech. Vozily se do Tyrolska ke kontrole a potom se po železnici převážely do Čech, kde se brousily. Čeští brusiči kamenů byli tehdy koneckonců nejlepší na světě,“ vysvětluje Astrid.
Korutanský granát, odborně almandin, zaujímal dřív na českých špercích ústřední místo. Kromě korutanského granátu sice zdobili čeští zlatníci šperky taky českými kameny neboli pyropy, ty ale nebyly tak velké, ani neměly kýženou barvu holubičí krve. Na čestné místo do středu šperku patřil proto vždycky granát z Korutan.
Granáty se v Radentheinu přestaly těžit před více než sto lety, přesto se dodnes místním údolím pravidelně nese zvuk kladiva narážejícího na skálu. Na rozdíl od většiny muzeí na světě si odsud každý návštěvník odnese kousek expozice domů. Taky jsem si pár těch českých granátů v Rakousku nakutal.
