Český 3D tisk opět boduje, nový filament obstojí i ve vesmíru

„Můžete si to představit podobně jako nylonový drátek u křovinořezu. Struna má průměr 1,75 milimetru,“ pokračuje. „Vyrábíme je s největší přesností na světě – na 20 mikronů plus mínus. Ale často se nám podaří, že největší odchylka je pod 5 mikronů. V tom jsme nejdál na celém světě,“ říká Josef Průša hrdě.

Na jedné z 3D tiskáren právě z nového filamentu vzniká takzvaný demo model|foto:Karolína Burdová, Český rozhlas

Stojíme u jedné z 3D tiskáren, na které právě z nového filamentu vzniká takzvaný demo model.

„Ukazujeme na něm, jak ten materiál vypadá při tisku. Ale máme tady i reálná použití – třeba to, co teď držím v ruce. Přezdívá se tomu tuna can. Je to z našeho ‚space grey‘ materiálu vytisknutá krabička na anténu pro satelity. Anténa je smotaná jako pružina, a když satelit vyletí na oběžnou dráhu, tak se z toho dostane ven,“ popisuje.

Hliník, nebo polymer?

Filament vyvinutý v Česku má tedy vlastnosti, které mu otevírají dveře do vesmíru. Je možné ho použít ve vakuu, v prostředí s proměnlivými teplotami a vysokými nároky na elektrostatickou bezpečnost.

Čtěte také

„Tohle umíme jenom my.“ Češi vymysleli způsob, jak z oceánského plastového recyklátu tisknout ve 3D

„Ten materiál je pro nás zajímavý tím, že s ním můžeme nahrazovat hliník,“ vysvětluje Václav Havlíček z firmy TRL Space, která se na vývoji filamentu podílela.

„Hliník hodně používáme v kosmickém průmyslu, ale i v místech, kde není nejlepším řešením. Jenom je pro nás uživatelsky nejjednodušší. Známe ho, jednoduše se s ním pracuje, víme všechny postupy. Ale jsou místa, kde by větší smysl dávalo použít polymer.“

Kdyby se zmíněná krabička vyráběla z hliníku, bylo by to podle Václava Havlíčka dražší, a navíc by se spotřebovalo mnohem víc materiálu. Díky 3D tisku z polymeru vznikne přesně tvar, který satelit potřebuje, a přitom je lehčí než kovová verze.

Univerzální použití

Samotný materiál je možné ve vesmíru využít různě, třeba jako tlumení vibrací kamery nebo na různé úchytky na vedení kabelu.

Struna, ze které se tiskne, má průměr 1,75 milimetru|foto:Karolína Burdová, Český rozhlas

„Kabeláž v satelitu musí být velmi přesně vedena, nejde to tam jen tak natáhnout jak prodlužka pod stolem,“ objasňuje Václav Havlíček. „Bavíme se i o terciálních strukturách, které drží nějaké díly, nebo třeba struktury, které jsou při montování potřeba.“

Výzkumníci si můžou potřebnou součástku navrhnout a vytisknout na běžné 3D tiskárně přímo ve své laboratoři, firmě nebo klidně i ve svém obýváku, a to už za několik hodin.

Na filamentu pracovali vývojáři asi tři roky, ale plánují ho ještě dál testovat. V laboratořích v CERN vyzkouší jeho odolnost vůči radiaci; s Evropskou kosmickou agenturou ho zas budou opakovaně zahřívat a ochlazovat, aby co nejvíc simulovali podmínky ve vesmíru.

Speciální náplň do 3D tiskáren chtějí už brzy začít využívat taky fyzikální laboratoře Českého vysokého učení technického. K jakým experimentům nový český materiál poslouží, prozrazuje v rozhovoru Jana Brotánková, fyzička z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT.