Českou hymnu byste v Barmě asi nečekali. Notuje si ji tam Češka s osmi dětmi
Život někdy přináší nečekané zvraty a kotrmelce. Někdy jde začít úplně znovu a zcela jinak. Andrea Hyniová je toho důkazem. Když odešla z diplomatických služeb, zůstala v Asii. Usadila se v jihoasijské Barmě, vdala se tam a během jediného roku se stala matkou osmi dětí. Přitom dál pomáhá podporovat demokratické změny ve své nové vlasti.
Obývacím pokojem zní česká hymna. Kde přesně leží Česká republika? To ví nejspíš jen paní Andrea. Ostatní zpěváci jsou Karenové, příslušníci jednoho z barmských etnik.
„Hudba není těžká a melodii bez problémů zazpíváme. Ale slova jsou složitá,“ směje se pan Moo, manžel, kterého si můžete představit jako dobráckého vousáče s kytarou.
Jsme v Insein, v domě na předměstí pětimilionového Rangúnu. Barma byla nejprve pro paní Andreu pracovní náplní. „Dělala jsem diplomacii a studovala v zahraničí, takže žít jinde mi nedělalo problém. Nepočítala jsem samozřejmě s manželem, osmi dětmi a ani s tím vším tady,“ přiznává. Barma se jí stala doslova osudem.
Jak říká Moo, setkání s Andreou bylo velmi romantické. O České republice předtím nikdy neslyšel a stěží by jej napadlo, že odtud bude jeho žena a jednou bude hrát v obýváku českou hymnu. A nejen ji.
Je vzdělaná, umí vařit...
„Tohle je píseň na počest našeho seznámení,“ popisuje Andrea. „Hrála se také jako hlavní píseň na svatbě a složil ji pan profesor s manželem,“ dodává.
„Moo mě požádal, abych složil tuto píseň a já mu rád vyhověl,“ vysvětluje rodinný přítel a učitel hudby v jedné osobě. „Píseň se jmenuje Květina z daleké země a je o Andree, která je velmi vzdělaná, umí vařit a je skvělá matka,“ popisuje.
Dětí má paní Andrea více než dost. Její vlastní je přitom jen jedno. Rodinu jejího manžela zasáhl před časem pustošivý cykón, zničil majetek a z jeho mladších sourozenců udělal na roky bezdomovce. A tak se je rozhodli vzít k sobě.
Měsíc po svatbě jsme měli čtyři děti, vzpomíná Andrea
„Během měsíce od svatby jsme najednou měli čtyři děti, které dokázaly komunikovat pouze barmsky, což pro mě v té době bylo poměrně komplikované,“ vzpomíná Andrea. „Po roce se nám narodilo naše společné dítě. Tomáškovi je teď půl roku. K tomu jsme si vzali ještě tři starší děti.“
Dnes mluví v domácnosti jakousi směsicí barmštiny, karenštiny, angličtiny a češtiny. Rodina je to možná trochu nestandardní, ale na první pohled tu vládne pohoda a příkladná souhra. Proto Andree zbývá čas na vlastní aktivity. Spolu s několika bývalými politickými vězni založila a vede institut pro výzkum v oblasti politiky.
„Když o tom tak přemýšlím, říkám si, že jsem to dostala za odměnu,“ přiznává Andrea a za okny se mezitím spouští hustý tropický déšť.
