Československo jsme přejeli zamčení ve vagonu, vzpomínají na srpen 1968 italští pamětníci

Srpen 1968

Večer 20. srpna, když jsem stříhal na hotelovém dvoře ve východotureckém Gaziantepu natočené reportáže, si ke mně přisedli dva starší italští gentlemani. Dali jsme se do hovoru, a když zjistili, že jsem Čech, začali spontánně vyprávět, jak tehdejší obsazení Československa prožívali. Datum si pamatovali naprosto přesně.

„V noci z 20. na 21. srpna jsme jeli nočním vlakem z Leningradu do Polska, do Krakova. Pamatuju si, jak jsme byli ve spacím vagónu, když se k nám dostala zpráva, že začala třetí světová válka,“ začíná vyprávět Giulio Conticelli.

Čtěte takéPortál 68 Českého rozhlasu

Fake news

Tehdy se prý vraceli z organizované studentské cesty v Sovětském svazu domů do Itálie. „Byl jsem jedním z těch mála italských studentů, kteří směli navštívit Sovětský svaz a země za železnou oponou, což samozřejmě nebylo vůbec běžné,“ pokračuje.

Žádné mobilní telefony ani internet tehdy pochopitelně nebyly, přesto se zpráva rychle šířila a Italům ji sdělovali sovětští spolucestující. „Říkali nám, že do Československa vtrhla americká armáda, že Sovětský svaz musel jet Československo zachránit, a proto je Rudá armáda právě teď v Praze. Byla to první fake news, tedy falešná zpráva, se kterou jsem v životě setkal,“ dodává Giulio Contocelli.

Srpen 1968. Mladík se vlastním tělem snaží zastavit sovětský tank

Profesí je právník a se svými známými z Florencie teď právě podniká autem poznávací cestu po východě Turecka. Už zítra vyrážejí do slavné Şanlıurfy. Teď jsou ale se mnou myšlenkami v Československu o padesát let zpět.

Uvězněni ve vlaku

Tehdy měl Giulio se skupinou studentů na zpáteční cestě z Leningradu navštívit Krakov a Prahu. Ještě tři dny po invazi ale byly hranice z Polska do Československa zavřené. Až 24. skupinu pustili prvním vlakem do Prahy.

Nápis - Dubčeku, nesmíš ustoupit, věříme

„Vlak byl zvenku celý uzamčený! Od překročení polsko-československé hranice jsme byli ve vagonu zamčení,“ vzpomíná Giulio Conticelli. „V Praze vlak ani nezajel do stanice, vagóny přepojili někde na odstavném nádraží. Nemohli jsme otevřít okénka. Velmi dobře si pamatuju, jak sovětští vojáci mířili samopaly přímo do našich oken. A za nimi byl na nějaké zdi velký nápis: Ať žije Dubček!“

To bylo všechno, co italským studentům tehdy okupační vojáci umožnili z Prahy vidět. Když pak dorazili do Vídně, byli prý tak šťastní, že šťastně dojeli, že se opili vínem.

Dubčekův experiment

Giuliův souputník Massimo Ballarini, dnes lékař-psychiatr, nebyl sice v srpnu 1968 v Praze, tehdejší události mu přesto v paměti utkvěly: „Pamatuju si, že Dubčekův pád měl obrovský ohlas ve všech evropských médiích – v novinách i v televizi. Sice jsem byl v té době malý kluk, ale na tohle si pamatuju moc dobře.“

Historik Tůma o srpnu 1968: Brežněvův odhad byl naprosto správný

Hosty vysílání byla celá řada osobností. S Janem Pokorným (druhý zleva) a Martinem Veselovským (třetí zleva) diskutovali historici Petr Nováček (vlevo) a Oldřich Tůma.

Komentátor Českého rozhlasu Petr Nováček a historik z Ústavu pro soudobé dějiny Oldřich Tůma mluví (nejen) o mezinárodní situaci v srpnu 1968. Rozhovor doprovází historická rekonstrukce událostí 20. srpna 1968: připomíná první zprávy o narušení československé hranice i přílet moskevského civilního speciálu na pražské letiště v Ruzyni.

A Massimo zpětně hodnotí i důsledky, které měl konec Pražského jara pro Itálii: „Pád Dubčeka byl velkým milníkem pro italské komunisty. Poprvé se totiž začali distancovat od sovětského bloku. Italská komunistická strana sovětskou intervenci v Československu odsoudila.“

V Itálii, kde toho roku získali komunisté skoro třetinu parlamentních křesel, vnímali události v Československu intenzivně. „Vzpomínám na konec ‚Dubčekova experimentu‘, který mohl být velmi důležitým prvkem v evropské historii. Pro nás mladé studenty ale byl sovětský zásah tvrdou lekcí,“ uzavírá Giulio.

Italové odcházejí na večeři a já ještě chvíli sedím udivený u stolu s počítačem a dává mi dost práce ponořit se zpět do přípravy reportáže o syrských běžencích v Turecku.

Spustit audio
autoři: Štěpán Macháček, Anna Duchková|zdroj: Český rozhlas