Česko bude mít na summitu NATO co vysvětlovat. Spor Babiše s Pavlem ale spojence zajímat nebude, říká Hartman

7. červenec 2026

V Ankaře začíná ostře sledovaný summit Severoatlantické aliance. Lídři 32 členských zemí budou jednat o výdajích na obranu i další podpoře Ukrajiny. Českou delegaci povede premiér Andrej Babiš (ANO). Po sporu, který rozhodl až Ústavní soud, přijede také prezident Petr Pavel. Jak jejich účast ovlivní postavení Česka? „Členské země to řešit nebudou. Důležité pro ně je, zda budeme plnit závazky,“ říká politický komentátor Českého rozhlasu Petr Hartman.

Česko na summit přijíždí jako jedna ze tří zemí, které loni nesplnily závazek dávat dvě procenta HDP na obranu. Jak nepříjemná pozice to je pro českou delegaci?

Je to určitě nepříjemná pozice. Když jste členem nějaké instituce nebo uskupení, měli byste dodržovat pravidla, na kterých jste se dohodli. Česká republika je dlouhodobě nedodržuje.

Čtěte také

Vyniká to v konfrontaci s ostatními zeměmi – většina z nich se už dostává ke čtyřem procentům výdajů na obranu, přičemž všechny země by se měly dostat na pět procent do roku 2035.

Česká republika se k tomu ani zdaleka nepřibližuje. Jako jedna z mála neplní ani to minimum, tedy závazek z minulosti ve výši dvou procent HDP. Česká republika tam tedy určitě bude mít co vysvětlovat. Nebude to vůbec příjemná pozice. Nebudeme tam vystupovat jako premianti, ale spíše jako ti, kdo zaostávají.

Jak budou vedle sebe dvě české delegace na summitu fungovat? A co se zpravidla odehrává na neformální večeři lídrů, která čeká premiéra Andreje Babiše? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Petr Král , opa
Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.