České země nejsou a nikdy nebyly xenofobní, míní autor Husitské epopeje

7. prosinec 2015
Vlastimil Vondruška dopsal třetí díl Husitské epopeje

Hrdiny svých knih intenzivně vnímá a prožívá jejich život, snaží se popisovat svět jejich očima, a pokud někdo z nich umírá, tak si mnohdy pobrečí. Právě takové emoce cítil při psaní trojdílné Husitské epopeje. „S Janem Husem to bylo komplikované, doslova jsem s ním seděl v cele,“ vysvětluje historik, spisovatel a nekorunovaný český král žánru středověkých detektivek Vlastimil Vondruška.

Nelze tvrdit, že Evropa je dnes silná velmoc, naopak, nachází se v obrovské a fatální krizi. Ztraceno ale vše není – určité kultury mají svou vitalitu, a proto má Evropa stále potenciál se z recese dostat. „Základní podmínkou je, že vládnoucí elity budou respektovat hlas lidu,“ upozorňuje v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Politika by se podle něj měla odehrávat podle toho, co potřebují lidé, a proto také vzniklo husitské hnutí – lidé chtěli něco jiného než vládnoucí elity. „Tak to v dějinách chodí vždy,“ vysvětluje s tím, že čím později toto vládnoucí elity pochopí, tím větší škody nastanou.

I husitské hnutí mělo své disidenty

V historii se vše opakuje, a tak i takové husitské hnutí mělo své disidenty. Za vlády Jana Lucemburského na počátku 14. století byli v Německu pronásledovaní kacíři, a protože české země nikdy nebyly xenofobní a vždy podávaly pomocnou ruku těm, kteří to potřebovali, tak se velká část této sekty přestěhovala do jižních Čech.

Čtěte také

„Velice mistrně kamuflovali, že přijali správné pojetí víry, ale po celé generace si udržovali jako úzká skupinka své kacířské představy, měli své kazatele,“ nastiňuje s tím, že když došlo k prvnímu revolučnímu výbuchu, tak právně oni byli v jižních Čechách připravení převzít moc.

Věnceslav Černý: Husité obléhají Karlštýn

Tahounem revoluce nebyl prostý lid, ale rytíři a zneuznaní katoličtí preláti. Církev totiž trpěla nezaměstnaností a měla mnohem více vystudovaných kněží, než obročí, které jim mohla dát. „Mnoho z nich nemělo obživu a tvořili revoluční masu, chtěli se pomstít svým bratrům, kteří je z klášterů vyhnali,“ dodává.


Evropské elity nejsou moudré a bojím se toho, co přijde. Historie zná mnoho podobných paralel

Zároveň ale podotýká, že rozpoutali něco, co ve skutečnosti nechtěli – jejich pojetí reformy církve bylo učenecké a duchovní, teprve později se na ně nabalily revoluční skutky.

České země byly vždy otevřené

České země byly podle něj otevřené už ve 13. století německým kolonistům, později jsme přijímali kacíře, novokřtěnce, k židovské komunitě jsme byli jedni z nejtolerantnějších zemí z celé Evropy a po první světové válce přicházeli migranti, kteří utíkali před říjnovou revolucí.

Čtěte také

„Vždycky jsme byli otevření, ale má to jednu hranici,“ upozorňuje. Všichni totiž přicházeli s tím, že boudou ctít českého panovníka, respektovat naše zákony, byli více méně naší víry a museli se umět uživit. „A pokud nechcete přijmout někoho, kdo se chová nepřátelsky, komu nerozumíte, koho byste museli živit, tak to přeci není xenofobie,“ uzavírá.

Zajímá vás víc? Audio záznam celého rozhovoru si můžete poslechnout kliknutím na odkaz přímo v tomto článku a také v iRadiu.

Spustit audio
  • Rozhovor
  • rozhovor
  • lidé