České maminky v Egyptě chtějí svým dětem uchovat češtinu
Čeští krajané jsou dnes rozesetí po celém, často i exotickém světě. Do některých zemí je zavály dějinné či politické události v podobě celých komunit, jinde se stovky Čechů usadily zcela individuálně a často o sobě navzájem nevědí. To je případ třeba Egypta. Českou komunitu tu tvoří téměř výhradně ženy, které se provdaly za Egypťany a v zemi se natrvalo usadily. Své české kultury se ale vzdát nechtějí a hledají proto cesty, jak si ji udržet a předat ji i svým dětem.
„Arabština je nejtěžší?“ Učitelka Lenka Stárková probírá s asi desítkou dětí jejich jazykové problémy. „A s tatínkem mluvíš doma arabsky?“
„Mluvím arabsky, protože se mnou nechce mluvit anglicky a česky neumí,“ vysvětluje osmiletá Ímán ze smíšené česko-egyptské rodiny. A tak mluví česky s maminkou a každou druhou sobotu také se spolužáky tady, v České škole.
Češtinu pak piluje i o prázdninách. „Vždycky když skončí škola, jedu za babičkou do Čech. Tentokrát ale přijede ona,“ těší se Ímán.
Mezi českým a arabským světem
„Hrozně záleží na tom, jak s dětmi mluví rodiče doma. Máme tady třeba dvě holky, které by sem věkově patřily, je jim asi osm a deset, ale nerozumí vůbec, protože jejich maminka Linda s nimi nemluví,“ vysvětluje učitelka Lenka Stárková.
„Naopak třeba u dětí Katky nebo Jany, které s nimi mluví a jezdí často do Čech, jde jenom o to s nimi trošku probrat gramatiku,“ popisuje rozdílnou úroveň znalosti češtiny u svých žáků.
Sama žije v Egyptě už pět let a na plný úvazek učí na jedné káhirské cizojazyčné škole. Soboty pak učí tady děti česky. Musela si mimo jiné zvyknout na to, že děti ze smíšených rodin přebírají české, ale i egyptské zvyky.
„Katka říkala, že by její dcera neměla sedět vedle kluka, který není její příbuzný. Takže vedle Josefa je to v pořádku, ale vedle Safíra ne. Pro mě to byla novinka, ale respektuju to,“ líčí Lenka.
Výuku češtiny podporuje ambasáda
Při vyučování píše klasickou křídou na černou tabuli. Učebny pro výuku poskytla česká ambasáda v Káhiře, která projektu vychází vstříc. Až do počátku devadesátých let tu totiž fungovala regulérní škola pro děti českých diplomatů, kde pracovalo několik učitelů.
Po výrazném útlumu především hospodářských vztahů s Egyptem se ale škola zavřela a prostory na víc než dvacet let osiřely.
Ve škole učí také Milena Farahátová, která se celého projektu ujala: „Naším cílem je učit češtinu a české reálie, to znamená zeměpis České republiky a české dějiny.“
„Většina dětí stejně do České republiky jezdí, mají tam babičky. Jednou z aktivit tedy například bylo představit tu část Česka, odkud jeho rodina pochází,“ přibližuje charakter výuky hybatelka školy Milena Farahátová.
Čeština na prvním místě
V lavicích sedí hned tři děti další egyptské krajanky Kateřiny Šaukatové: „Já mluvím s dětmi česky a manžel arabsky. Občas se stává, že mluvíme česky i arabsky, ale preferuju to, aby děti mezi sebou mluvily jenom česky.“
„Někteří lidé, kteří odjedou do zahraničí, češtinu zapomenou. Já ne. Děti chodily na logopedii, měly problémy třeba s výslovností ,ř‘, ale naučily se,“ trvá na svém nekompromisním rozhodnutí Kateřina Šaukatová, původem z Krkonoš.
Ne všem českým krajankám v Egyptě se ale daří prosazovat v domácnosti češtinu tak jako Kateřině. „Jsem asi jedna z mála, které drží češtinu jako jedničku,“ říká. Jsou tady i maminky, jejichž manžel nechce, aby děti mluvily česky, protože sám česky nerozumí.
„Taky jsem se setkala se dvěma případy, kdy manžel řekl: ,Ne, ty je česky učit nebudeš, protože by o mně řekly třeba něco špatného‘,“ říká Kateřina Šaukatová, která žije v Egyptě už 17 let.
Po hodině a půl výuky prchají žáci ze třídy na přestávku na ambasádní zahradu. A maminky si zatím sdělují novinky a zkušenosti a jako vzácnou návštěvu opačného pohlaví mě zahrnují koláči a buchtami – většinou podle českých receptů.