Česká privatizace, v Londýně pokračuje vyšetřování teroristických útoků, pauza NHL končí

Přehled příspěvků

Hana Hikelová: Vláda rozhodla o privatizaci ostravské firmy Vítkovice Steel ve prospěch ruského holdingu EVRAZ. Privatizace, to je téma Duelu Týdne v tahu. Slovo budou mít ministr průmyslu a obchodu Milan Urban a stínový ministr z ODS Martin Říman.

Premiér Paroubek uvažuje o jakémsi odškodnění sudetských antifašistů. O dalším sporu mezi ním a prezidentem republiky bude fejeton Jana Pokorného.

V Londýně pokračuje vyšetřování teroristických útoků. Mluvit budeme hlavně o roli zpravodajských služeb.

Tento týden pravděpodobně rozhodl o ukončení dlouhotrvající výluky v zámořské NHL. Téma pro manažera české hokejové reprezentace Zbyňka Kusého.

Takový je stručný souhrn témat 28. Týdne v tahu v tomto roce, od mikrofonu Radiožurnálu vás jím provede Hana Hikelová.

Duel

Hana Hikelová: Vláda tento týden rozhodovala o privatizaci ostravské firmy Vítkovice Steel, tedy třetí největší české ocelárny a rozhodla ve prospěch ruského holdingu EVRAZ magnáta Abramova. Exkluzivitu na jednání o koupi státního podílu v Severočeských dolech pak dostal energetický gigant ČEZ. Privatizace, to je téma pro mé dnešní dva hosty, ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana z ČSSD, hezký den.

Host (Milan Urban): Dobrý den.

Hana Hikelová: A stínového ministra průmyslu a obchodu z ODS Martina Římana, které teď zdravím po linkách do Ostravy. I vám hezký den.

Host (Martin Říman): Dobrý den.

Hana Hikelová: Vítkovice byly přiklepnuty ruskému EVRAZU, co se dá očekávat od této skupiny. Přece jenom s ní nejsou v Evropě žádné zkušenosti, co se investování týká, pane ministře.

Host (Milan Urban): Tak, společnost EVRAZ je světovým hráčem v ocelářství, dá se očekávat, že bude ostravský podnik rozvíjet, také se rozhodla zavázat se investicemi ve výši dvě a půl miliardy korun do roku 2008, a to je myslím jasný důkaz toho, co zamýšlí. Já jsem si jist, že bude rozvíjet tuto firmu, že bude udržovat zaměstnanost, že to bude prosperující firma.

Hana Hikelová: Pane Římane, podle vás byl EVRAZ tím nejvhodnějším kandidátem?

Host (Martin Říman): No tak, v okamžiku, kdy vláda vsadila stoprocentně při výběrovém řízení na cenu, jediným kritériem byla cena, tak pak samozřejmě se těžko dalo cukat od okamžiku, kdy EVRAZ nabídl v tom výběrovém řízení nejvyšší cenu. Já už jsem to říkal několikrát, prostě já to považuji za jisté riziko, otázka, a to ukáže teprve čas, je, jak velké to riziko je a poslední věcí je třeba zdůraznit, že privatizace není nikdy věcí bezrizikovou, je to vždycky jistý krok do prázdna a věřme tomu, že v tomto případě ten krok do prázdna vyjde.

Hana Hikelová: Jaké konkrétní záruky bude ovat kupní smlouva, aby se zajistilo, že se Vítkovice s novým ruským majitelem budou rozvíjet tak, jak jste o tom mluvil, pane ministře?

Host (Milan Urban): Já musím nejdříve reagovat na slova svého kolegy, který mate posluchače, protože jediným kritériem nebyla cena, to výběrové řízení bylo dvoukolové. V prvním kole museli uchazeči předložit podnikatelský plán, a právě ten podnikatelský plán se promítne do té kupní smlouvy. Bude tam napsáno mimo jiné, že v souladu s podnikatelským plánem je společnost připravena udržovat zaměstnanost a za každé uvolněné pracovní místo proti tomuto podnikatelskému záměru je ochotna zaplatit sankci 500 tisíc korun, tedy to bude přímo ve smlouvě. Bude ve smlouvě závazek investovat dvě a půl miliardy korun do roku 2008 a mimo to se společnost zavázala podporovat projekty města Ostravy či regionu v oblasti zdravotnictví, vysokého a učňovského školství, v oblasti rozšíření průmyslových zón a také v oblasti sportu.

Hana Hikelová: Pane Římane, vy jste mluvil o tom, že si myslíte, že tam je nějaké riziko. Ty záruky, které teď říkal pan ministr nejsou dostačující podle vás?

Host (Martin Říman): Záruky jsou pouze na papíře a nebylo by to poprvé, kdy by nebyly naplněny. Věřme tomu, že naplněny budou. Já chci jenom dodat k tomu, co říkal pan ministr, že matu veřejnost. Já myslím, že nematu. V tom závěrečném rozhodujícím kole, pokud vím, zdolala cena, ale myslím si, že o to až tak úplně nejde. Já k tomu nemám víc co říct, než to, že je to výraz jisté víry, každá taková privatizace a věřme tomu, že to vyjde. Já na druhé straně nemám problém s výběrovým řízením, kde rozhodujícím kritériem je cena, naopak považuji to za transparentnější, protože v případě posuzování různých podnikatelských záměrů a různých slibů, to je vždycky hádání z křišťálové koule, kdo to myslí upřímně, kdo to píše jenom proto, aby se zalíbil výběrové komisi.

Hana Hikelová: My jsme mluvili s ostravskými oceláři a ti se netají obavami, že nový majitel Vítkovic bude dovážet surové železo z Ruska, protože to pro něj může být výhodnější než ho odebírat od firem ostravských. Nehrozí tak, pane ministře, problémy dalším ostravským společnostem? Přece jenom nezaměstnanost právě v tomto regionu je docela velkým problémem.

Host (Milan Urban): Jde o to, s kterými odboráři jste hovořili a já to dokáži odhadnout. Hovořili jste s odboráři společnosti Mital Steel, která chtěla se zúčastnit této soutěže, přestože vede soudní spory se státem. Kdybyste se zeptali odborářů Vítkovic Steel, kterých se to týká nejvíce, tak oni by vám pravděpodobně řekli, že nemají žádné obavy.

Hana Hikelová: Já jsem teď neměla na mysli zaměstnanost ve Vítkovice Steel, ale spíše zaměstnanost v těch dalších ostravských společnostech.

Host (Milan Urban): Já tomu rozumím, samozřejmě vláda tohle to velmi pečlivě sledovala, aby nebyla přerušena dodávka surového železa se společností Vysoké pece Ostrava do společnosti Vítkovice Steel, je to na základě ekonomické dohody, která musí vzniknout mezi panem Mittalem a panem Abramovem, to má jasnou ekonomickou logiku a myslím si, že to je možné. Na druhou stranu jsou tam ještě určité bariéry, které by znemožnily v případě jiného rozhodnutí narušit celý ten systém a tedy, pokud by byl nějaký masivní dovoz surového železa z Ruska do Evropské unie, bylo by možné zavést regulační opatření, a to celkem rychle, to za prvé, za druhé o přerušení dodávek by musel rozhodnout Antimonopolní úřad České republiky, a to se souhlasem vlády. Já jsem si jist, že takové rozhodnutí by nikdo nevydal. Já si myslím, že to je umělý problém, protože když si vzpomenete, tak není to tak dávno, co odboráři společnosti Mittal Steel vyhrožovali Vítkovicím, že zastaví dodávku surového železa a najednou po několika týdnech se obávají, že tato společnost nebude odebírat železo. Myslím si, že to všechno souvisí s právě probíhající privatizací, která je ukončena, rozhodnutím vlády bude ukončena definitivně podpisem kupní smlouvy a pak si myslím, že celý tento umělý problém zanikne.

Hana Hikelová: Takže očekáváte zklidnění té situace, očekává ho i stínový ministr Říman?

Host (Martin Říman): To bychom museli mít oba, já i pan ministr, věštírnu, ale ta otázka vstupů je právě jedno z těch věcí, kde nelze dát stoprocentní záruky na nekonečně dlouhou dobu a samozřejmě, že ta možnost, že se bude dovážet surovina z Ruska, kde jsou obrovské kapacity. Já neříkám, že zítra, ale ze středně dlouhodobého hlediska tady je a jediné, co vláda by snad mohla a měla zařídit, ať už to je tato nebo příští, aby to nebylo ze dne na den, aby se prostě ti ekonomičtí hráči na to mohli postupně připravit, pokud by k tomu mělo dojít.

Hana Hikelová: Vláda tento týden rozhodla také o další privatizaci. Devadesátidenní exkluzivitu při privatizaci Severočeských dolů dostala energetická společnost ČEZ, takže jedna společnost se státním podílem v podstatě může koupit jinou státem vlastněnou společnost. Proč vláda, pane ministře, zvolila tuto variantu, kdy skutečně nejde o klasickou privatizaci?

Host (Milan Urban): To se používá jako slovní hříčky. Ono je přece jedno, jestli to nazýváme privatizace, anebo převod majetku státu v rámci jedné firmy na druhou. To není podstatné a není to důležité, rozebírat slovo privatizace. Podstatné je ...

Hana Hikelová: Ale v čem to řešení, které vláda zvolila, je tedy lepší?

Host (Milan Urban): Podstatné je, jestli to má nějaký smysl. Já se pokusím tady argumenty obhájit, že to má velký smysl. Za prvé jde nám o to, aby Česká republika byla co nejméně závislá na dovozech energií z cizích zemí. Hnědé uhlí je strategickou surovinou, která se bude používat dalších 50 let pro výrobu elektrické energie a tepla, je tedy důležité, abychom měli jistotu, že se bude těžit, že se bude těžit efektivně, že bude využíváno pro tyto účely. Elektrárenská společnost ČEZ je dostatečně silnou, kapitálově silnou skupinou, je připravena díky tomuto rozhodnutí investovat zhruba 130 miliard korun v příštích letech do výstavby nových tepelných elektráren, či rekonstrukce stávajících, protože jejich životnost postupně do roku 2015 bude skončena, a tedy navazuje to na státní energetickou koncepci, která má základní vizi, maximální nezávislost na cizích zdrojích, maximálně efektivní využití zdrojů, které máme doma k dispozici. Já si myslím, že všechny tyto předpoklady jsou tímto naplněny, včetně toho, že v regionu bude zaměstnanost, včetně toho, že bude sociální smír v celém severočeském regionu. Zároveň se nemusí obávat společnosti, které jsou již v privátních rukou, tedy Mostecká uhelná, či Sokolovská, protože ČEZ s nimi již také podepsal dlouhodobé smlouvy na odběr uhlí, z těchto společností je také ta dodávka nesmírně důležitá a já si myslím, že díky tomuto rozhodnutí můžeme zajistit dobrou perspektivu z hlediska stability dodávek a z hlediska stability ceny elektrické energie, protože budeme maximálně nezávislí na tom, co se děje v okolních zemích, což samozřejmě neznamená, že by ta nezávislost byla absolutní. My také musíme dovážet ropu, my musíme dovážet plyn, ale prostě je to využití toho nejlepšího, co máme k dispozici.

Hana Hikelová: Pane Římane, privatizace Severočeských dolů patří k jedněm z posledních, kde vláda může ještě získat nemalé prostředky, jak vy hodnotíte její postup a tu exkluzivitu ČEZU, na základně těch argumentů, které tu říkal pan ministr?

Host (Martin Říman): Já osobně dlouhodobě nemám problém, aby Severočeské doly a ČEZ šly dohromady, protože prostě to ložisko a ty elektrárny, které na něm stojí, k sobě patří, to má obrovskou logiku. Spíše mě překvapuje ten zápal, se kterým pan ministr Urban obhajuje tento krok, protože ještě nedávno, je to asi rok a půl, byl ochoten spolu se svým kolegou, ministrem financí Sobotkou, udělat úplně cokoliv, aby naopak ČEZ nebyl takříkajíc ke Severočeským dolům připuštěn. Jen si připomeňme, že z důvodů naprosto obskurních a dosud nevysvětlených byl ČEZ tehdy vyloučen z výběrového řízení na Severočeské doly, že za trest, že vůbec podal přihlášku do toho výběrového řízení byl o několik dní později odvolán tehdejší generální ředitel Míl a dneska otočil o 180 stupňů, přičemž ty parametry, které uváděl pro podporu svého dnešního názoru, to znamená nezávislost na dovozech, strategická surovina, jistota těžby, ČEZ je silný, sociální smír, a tak dál, a tak dál, ty parametry byly tehdy úplně stejné, na tom se nezměnilo vůbec nic a pak si člověk ovšem musí klást otázku, proč dneska takto a před rokem a půl úplně naopak, tedy v jakém, koho zájmu tehdy vláda vyhazovala nebo ČEZ vylučoval z té možnosti, aby se o Severočeské doly ucházel.

Hana Hikelová: Otázku jste teď položil za mě, pane ministře, máte slovo.

Host (Milan Urban): Tak jednak ČEZ tehdy nikdo nevylučoval, to je první odpověď. Druhá, ČEZ tehdy nebyl tak dobrou, kapitálově silnou společností, jako je dnes. Já to doložím pro jistotu, aby to nezůstalo ve vzduchu jako vyřčení nadšeného ministra pro nějaké řešení, já zapálený jsem pro věci, o kterých si myslím, že jsou správně. ČEZ ještě před dvěma lety měl na burze, tedy na trhu, hodnotu akcie někde okolo 160 korun. Kdo se dívá na ceny akcií na burze se vyvíjející, tak zjistí, že dnes má ČEZ hodnotu 500 korun za akcii a dostal se tedy mezi evropské vynikající firmy, a je tedy schopen také investovat do elektráren, je schopen investovat do akvizic v zahraničí, kde uspěl v Bulharsku a Rumunsku. To znamená, že ČEZ je dnes národním šampiónem a je zárukou toho, že to uhlí se bude těžit na základě moderních technologií, to znamená efektivně, že zaručí zaměstnanost a že to uhlí také bude odebírat.

Host (Martin Říman): To je absolutně nepřijatelný argument, řekl bych, že pro ČEZ dehonestující, na ČEZU se za ten rok a půl nezměnilo téměř nic, kromě mezinárodních aktivit, ale to s tím nijak nesouvisí, bavíme se o domácí energetické politice. Co se týče hodnot akcie, tak je třeba si všimnout, že v posledním roku a půl, dvou letech, roste celá pražská burza, nejenom titul ČEZ, ale všechny tituly velmi strmě vzhůru, takže oddělit, co je zlepšujícím se stavem ČEZU za ten rok a půl a co je vliv toho všeobecného růstu pražské burzy, je velmi obtížné, ale z logiky věci je zatím dominantně ten obecný růst pražské burzy, nikoliv nějaké zázračné ze dne na den zlepšení situace této firmy.

Host (Milan Urban): No já děkuju panu stínovému ministrovi, že pochválil vládu České republiky, protože růst akcií na burze, ten nepřichází sám od sebe, to tam nikdo nepíše, takže to je zřejmě díky ...

Host (Martin Říman): ... Závisí, pane ministře, ten růst, burza roste i v Polsku, Maďarsku.

Hana Hikelová: Ale vraťme se k tomu tématu, o kterém jsme mluvili. Pane Římane, vy tedy vidíte v té změně o, jak jste říkal 180 stupňů něco jiného, než co tu právě říkal pan ministr?

Host (Martin Říman): No samozřejmě. Vzhledem k tomu, že ty technicko ekonomické parametry té záležitosti ať již v Severočeských dolech nebo v ČEZU nebo v celé české energetice se prakticky nezměnily za ten rok a půl, tak za tím je nutno vidět nějaký jiný zájem, to znamená evidentně jsou to indicie, ale člověk se tomu nevyhne, že tehdy vláda nebo někteří vládní představitelé velmi toužili po tom, aby Severočeské doly získal někdo jiný, řekl bych předem určený zájemce.

Hana Hikelová: Který, když říkáte tyto indicie?

Host (Martin Říman): Tak, tehdy se velmi hovořilo o skupině Apian Group. Ještě jestli mohu jednu indicii, tehdy výběrové řízení vlastně vyhrál, z hlediska ceny získal, vyhrála jistá finanční skupina, která nabídla sumu kolem 7 miliard korun, přesto byla soutěž zrušená a ministr Sobotka předevčírem tuším řekl v televizi, že nabídnuté ceny nebyly nedostatečné. Dneska se hovoří o tom, že cena, kterou by měl zaplatit ČEZ za Severočeské doly je někde v rozmezí 8 až 10 miliard. Mezi 8 až 10 miliardami a 7 miliardami tehdy není zas tak zásadní rozdíl, to znamená to je další indicie, že jaksi tehdy to výběrové řízení vyhrál někdo, kdo ho vyhrát neměl, a proto byla soutěž zrušená.

Host (Milan Urban): No, mě se tedy zdá, že miliarda je dost peněz a je to hodně peněz i v rámci státního rozpočtu, to za prvé, za druhé tam byl učiněn odhad nezávislý, tedy ocenění, a to mělo spodní hranici na sedmi a půl miliardách korun. K cenám, které se mohou týkat tohoto vládního rozhodnutí já se vyjadřovat nebudu, ale myslím, že můžeme očekávat velmi pozitivní vývoj.

Hana Hikelová: Podívejme se teď na další téma. Jak by se měly příjmy z privatizace využít, jak budou použity peníze z privatizace Vítkovice Severočeských dolů, pane ministře?

Host (Milan Urban): Já bych si samozřejmě přál, aby byly využity pro rozvoj českého průmyslu, pro rozvoj českého hospodářství, a to buď přímou nebo nepřímou formou. Mám na mysli investice, mám na mysli investice do dopravní infrastruktury obzvlášť, protože zvláště v některých regionech v Moravskoslezském kraji je potřeba zlepšit komunikaci, myslím dopravní komunikace, protože tak samozřejmě je možné lákat investory a tak je samozřejmě možné rozvíjet různé výroby, protože již dnes v České republice denně přepravíme z české země do zahraničí více než za šest a půl miliardy zboží a za šest a půl miliardy dovezeme a je vidět, že to samozřejmě ten růst českého hospodářství, který je třikrát rychlejší než v Evropě působí i dopravní kolapsy, to znamená, já myslím, že co potřebujeme nejvíc, jsou silnice a já bych tyto prostředky velice rád použil na tyto účely.

Hana Hikelová: A je to názor váš nebo názor vlády, pane ministře?

Host (Milan Urban): To je názor můj v této chvíli, protože prostředky půjdou do Fondu národního majetku, on má svoje závazky a já ale tento názor budu velmi tvrdě uplatňovat.

Hana Hikelová: Pane Římane, jak by vláda podle vás měla naložit s prostředky, které získá z privatizací, protože přece jenom do budoucna už tu není moc co privatizovat.

Host (Martin Říman): V tomhle tom se asi s panem ministrem shodnem, já zastávám názor, že pokud by ty peníze neměly jít na důchodovou reformu, což by pro mě byla priorita číslo jedna, tak pak by měly jít nebo mají jít do něčeho, co je trvale, co není jaksi okamžité projezení těch peněz v nějakých třeba předvolebních balíčcích, a to ta dopravní infrastruktura nepochybně je. Nicméně tyhle ty investice do dopravní infrastruktury mají jeden zádrhel, spočívající v tom, že když se investují z tuhletěch mimořádných peněz, tak vlastně jakoby se nemusí investovat z těch průběžných peněz státního rozpočtu, čímž se sice obloukem, ale přece jenom dosahuje stejného výsledku, totiž toho, že ty peníze z průběžného státního rozpočtu se potom mohou rozdávat třeba před volbami nebo na různé věci, které nejsou úplně nezbytné. To je neštěstí, existence státního fondu dopravní infrastruktury, před tím to tak nebylo, před tím vlády byly nuceny dopravní infrastrukturu investovat z průběžných peněz státního rozpočtu a také se relativně hodně stavělo.

Hana Hikelová: Pane Urbane, co říkáte na to, že ty peníze se oklikou v podstatě podle pana Římana stejně projí, protože to, co se v rozpočtu plánuje na infrastrukturu, tak v podstatě tam zůstane.

Host (Milan Urban): Tak, já myslím, že je jedno, z kterého šuplíčku veřejných financí jdou ty prostředky na výstavbu silnic, je důležité, aby jich bylo víc a já samozřejmě, pokud říkám tyto využít, tak neříkám na úkor těch, které jsou ve státním rozpočtu, já říkám, že by to mělo být plus k těm, které již vynakládány jsou.

Hana Hikelová: Říkají mí dnešní hosté, ministr průmyslu a obchodu Milan Urban a stínový ministr průmyslu a obchodu z ODS Martin Říman. Pánové, já vám děkuji za váš čas a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Milan Urban): Hezký den.

Host (Martin Říman): Na shledanou.

Hana Hikelová: A za malou chvíli budeme v Týdnu v tahu mluvit o vyšetřování londýnských teroristických útoků. Fejeton Jana Pokorného je tentokrát o sporu mezi prezidentem Václavem Klausem a premiérem Jiřím Paroubkem a na řadu přijde i sport. Slovo bude mít manažer české hokejové reprezentace Zbyněk Kusý a mluvit budeme o NHL.

Atentáty v Londýně

Hana Hikelová: V Británii je prvním dnem v týdnu neděle a minulou neděli ten týden začal motlitbami v kostelích za oběti teroristických útoků v Londýně. Po telefonu teď zdravím našeho spolupracovníka ve Spojeném království Milana Kocourka, hezké odpoledne.

Milan Kocourek: Hezké odpoledne i vám.

Hana Hikelová: Milane, kolik obětí bylo známo na začátku týdne a jak probíhalo celé to vyšetřování?

Milan Kocourek: V pondělí bylo oznámeno, že ve všech 4 útocích zahynulo 49 lidí. A tento počet se do pátku zvýšil na 53. Ale hasiči, záchranáři a vyšetřovatelé, kteří pracují na místě výbuchu mezi stanicemi metra Kingďs Cross a Russel Square v hloubce přes 40 metrů a za teplot až 60 stupňů Celsia říkají, že tam je mnohem více obětí. Tunel je v tom místě úzký a není možné tam být bez kyslíkových přístrojů. Na ostatních 3 místech útoku byly oběti vyproštěny a spočítány. Na náměstí, kde vybuchla bomba v horním patře červeného autobusu městské dopravy, zahynulo 14 lidí, včetně osmnáctiletého atentátníka, jehož rodina ho nahlásila jako pohřešovanou osobu večer po výbuchu.

Hana Hikelová: Kdy nastal opravdový průlom ve vyšetřování?

Milan Kocourek: Skutečný průlom nastal v úterý, kdy policie provedla první razie v severoanglickém Leedsu a vyšlo najevo, že útoky byly sebevražedné akce. Den nato policie oznámila, že útočníci byli nejméně 3 britští občané pákistánského původu z Leedsu a okolí. Byli zachyceni na průmyslové kameře na nádraží Kingďs Cross krátce před výbuchy. Byl to otřes pro mnohé, protože jen málokdo byl do té doby ochoten věřit, že atentátníci byli britští občané. A ve čtvrtek začaly dohady o čtvrtém atentátníkovi jménem Germaine Lindsay, původem z Jamajky. Policie si stále ještě není jistá, zda ten při útoku zahynul, anebo zda se mu zdařilo uprchnout. Včera navštívil předseda Rady britských muslimů, Sir Igbal Sakrany město Leeds a místní muslimskou obec. Náčelník londýnské policie řekl, že britská muslimská komunita věc zatlouká, měl tím na mysli, že britští muslimové útoky odsuzují zcela nedostatečně, ale předseda Rady muslimů se proti tomu obořil a prohlásil, že policie musí na sebe vzít také částečnou odpovědnost, čímž chtěl říci, že podle jeho názoru policie mohla udělat víc, aby se útoku předešlo.

Hana Hikelová: Včera vyšlo najevo, že bomby vyráběné v Leedsu nebyly vojenského typu, jak bylo původně řečeno, ale podomácku pomocí ingrediencí, které je možné koupit v podstatě běžně v drogerii. To bylo asi pro vyšetřovatele velké překvapení.

Milan Kocourek: Bylo, vyšetřovatelům totiž došlo, že trhavina, peroxid acetonu, nalezená ve velkém množství v Leedsu je oblíbenou trhavinou al-Kajda, použil ji například na doživotí odsouzený britský terorista Richard Reed, který se snažil detonovat bombu ukrytou v botě během letu z Paříže do Miami v roce 2001. Tato trhavina, známá také pod zkratkou TATP, je snadno k dostání, jak říkáte, vyskytuje se v malém množství například v běžných výrobcích, jako jsou některé čistící prostředky, laky na vlasy nebo lak na nehty. Vyšetřování pokračuje. Policejní mluvčí řekl, že bude trvat řadu týdnů, než vyšetřovatelé dospějí k definitivním závěrům.

Hana Hikelová: Ze Spojeného království telefonoval Milan Kocourek. Díky a na slyšenou.

Milan Kocourek: Na slyšenou.

Hana Hikelová: Ve studie je teď se mnou Daniel Anýž z Mladé fronty Dnes. Hezký den.

Host (Daniel Anýž): Dobrý den.

Hana Hikelová: V Británii se stále častěji klade otázka, jak to, že o plánovaném útoku nevěděly tajné služby. Dá se na ně už odpovědět?

Host (Daniel Anýž): No, v tuto chvíli se na ni odpovědět nedá stejně, jako se na ni nedalo odpovědět hned po 11. září 2001, kde ten problém byl stejný. Ta otázka se objevila vlastně okamžitě druhý, třetí den po čtvrtečních útocích a velmi překvapivé je například ze zpětného pohledu, že takzvaný mozek celé akce, tedy muž, kterého policie podezřívá, že řídil tu buňku teroristů, že naplánoval útok, že sám vybral cíle v metru a že například učil teroristy, jak koordinovaně odpálit nálože, že vstoupil do Británie dva týdny před útoky a byl přitom už třetím na seznamu sledovaných osob, podezřelých z kontaktů s al-Kajdou a tento člověk se bez toho, že by ho v Británii kdokoliv sledoval, pohyboval. To je jedna, asi teďko nejtíživější otázka a pak jsou zde samozřejmě kontakty, dnes už tedy známé kontakty těch atentátníků v Pákistánu a v Afghánistánu, protože například jeden z nich, vlastně ten jakoby nejhodnější, Shehzad Tanweer zLeedsu, který byl svým okolím považován za absolutně bezproblémového hocha, který se zajímá jenom o kriket a občas zašel do mešity, tak se ukázalo, že byl v roce 2003 a 4 dvakrát, nejméně dvakrát v Pákistánu, kde se setkal s později usvědčeným teroristou, kde měl také navštěvovat militantní sunitskou školu a kde pravděpodobně udržoval i kontakty s dalšími militantními skupinami, napojenými na al-Kajdu a ty otázky zní, jak je možné, že toto třeba například z Pákistánu nikdo nezaznamenal.

Hana Hikelová: Tyto otázky se objevovaly právě i po útocích na New York, tam se ukázalo, že sice technika je jedna věc, ale druhá věc jsou pěšáci v podstatě v terénu. Narazili na podobný problém i Britové, že opravdu další fungování těch tajných služeb bez toho, aby v těch komunitách měly své lidi, není teda možné?

Host (Daniel Anýž): Já myslím, že Británii ta debata teprve čeká, nicméně je takřka jisté, že asi dojdou k podobnému závěru, protože všechny zprávy, které vyhodnocovaly zpravodajské selhání CIA a ostatních amerických služeb, došly k tomu, že doopravdy přes veškerou vyspělou techniku, konkrétně služby CIA scházely, zcela scházely agenti, například kteří by byli schopni mluvit arabsky nebo řečmi, jimiž se hovoří v Pákistánu a Afghánistánu. Tam se prý ten počet agentů pohyboval, že by se dal spočítat na prstech jedné ruky a o tom, jak to byl vážný stav, svědčí teďko jakoby až křečovitá snaha CIA najímat arabsky mluvící agenty, přičemž se dostávají do problémů, že i když se o to snaží v USA, jde o lidi z první generace narozených Arabů v USA, kteří ještě mají styky ve svých východních zemích, což zase odporuje jakoby bezpečnostním opatřením, takže oni nemají lidi a já myslím, že přesně k této debatě dojde dříve nebo později v Británii, že přes všechny ty krásné záběry z filmů, kde dokáže družice rozeznat poznávací značku auta nakonec je vidět, že v těch rozlehlých zemích Pákistánu a Afghánistánu se nedá přesně určit a dosledovat ten pohyb osob.

Hana Hikelová: My už jsme s Milanem Kocourkem mluvili o tom, že bomby nebyly vojenského typu, jak se původně předpokládalo, ale v podstatě podomácku vyrobené. Šéf londýnské policie řekl, že za atentáty stojí pěšáci, napojení na al-Kajdu, co všechno svědčí o tom, že to skutečně byli pěšáci, že to přece jenom nebyl úplně sofistikovaně vymyšlený útok?

Host (Daniel Anýž): Tak, první právě takovou velkou a znatelnou indicií je teď známý použitý typ exploziva, protože jde o typickou látku, s níž se pracuje nebo se učí v tréninkových táborech al-Kajdy v Afghánistánu a Pákistánu. Pro vyšetřovatele je mimochodem teďko trošku záhadou, protože jde velmi o nestabilní látku, jak ji mohli vůbec ti atentátníci donést do metra. Ale abych se vrátil k těm indiciím, že jde o al-Kajdu, pak jsou to ty dnes už zjištěné kontakty atentátníků v Pákistánu, já už jsem zmínil Shehzada Tanweera, ale i Hasib Mir Hussain, ten nejmladší osmnáctiletý, který se odpálil v autobuse v Pákistánu už před dvěmi roky navštívil duchovní školu a jakoby se proměnil. Pak o něm okolí začalo říkat, že tam se z něho stal doopravdy oddaný muslim a nakonec i Muhammad Sidique Khan, což je nejstarší třicetiletý atentátník, tak teď se zpětně ukázalo, že byl pravděpodobně v kontaktu s teroristickou buňkou, kterou vyšetřovatelé v Británii odhalili a pozatýkali minulý rok a ta byla přímo napojená na al-Kajdu, takže pomalu se ta síť jakoby spojuje.

Hana Hikelová: Říká Daniel Anýž z Mladé fronty Dnes. Díky za váš čas a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Daniel Anýž): Děkuju, na shledanou.

Fejeton Jana Pokorného

Hana Hikelová: Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, pořad Týden v tahu. Premiér Jiří Paroubek se chystá provést tah, který by měl přispět k usmíření mezi Českou republikou a sudetskými Němci. Mluví o jistém gestu. Jana Pokorného inspirovaly k fejetonu výroky prezidenta a premiéra, jimiž se kvůli tomuto plánovanému gestu tento týden častovali.

Jan Pokorný: "Dva vysocí ústavní činitelé, Klaus a Paroubek, znovu tasili kordy. I když vzhledem k eleganci výroků, jimiž se premiér a prezident častovali, je přesnější říct, že šermovali haluzemi.

Prezident, dozvěděv se, že premiér uvažuje o jakémsi odškodnění sudetských antifašistů pravil, že je to jen další krok ve stylu pana premiéra, na který si budeme muset ještě zvykat. Premiér reagoval ve stylu jízlivost za jízlivost a hodil prezidenta do jednoho pytle se sudetoněmeckým Landsmanschaftem v Rakousku.

To už se hlava státu urazila a volala, že problému rozumí velice dobře, navíc prý jsou Paroubkova slova mimořádně drzá a podle prezidenta ztratil premiér veškerý rozum. Jiří Paroubek zkusil výměnu srdečních názorů zastavit, pravil, že reagovat by bylo pod důstojnost ústavního činitele.

Chtělo by se říct, že lidé, dosud dovolenkující na chatách, chalupách, povalující se na koupalištích nebo jen tak letmě zevlující dnes stojí v hloučcích a vzrušeně rokují o sporu dvou politiků. Že na místě dětských táborů jsou tábory lidu, na nichž občané vyjadřují podporu Paroubkovi, či Klausovi. Ale našince, zvyklého na domácí politickou kulturu, nechávaly vzájemné urážky i v těch vedrech chladnými.

Jakpak by ne, zatím není veřejně znám text návrhu, podle nějž by se měli sudetští antifašisté odškodnit. Možná jsme tedy byli svědky pouhých řečnických cvičení a pořádná střelba teprve přijde. Kdo ví, jestli premiér právě proto nepozval o tomto víkendu expředsedu Zemana k sobě na chalupu. Když bude Miloš Zeman v dobrém rozmaru, může Jiřímu Paroubkovi nabít."

Hana Hikelová: To byl Jan Pokorný a jeho fejeton.

Výluka NHL končí

Hana Hikelová: Na papíře to sice teprve bude oficiálně posvěceno, ale i tak můžeme konstatovat, že tento týden rozhodl o ukončení dlouhotrvající výluky v zámořské NHL. To další už rekapituluje redaktor Aleš Procházka.

Aleš Procházka: Hráči museli vzít na vědomí, že budou zavedeny platové stropy, na kterých budou škodní především ti momentálně nejlépe placení borci, jako třeba Jaromír Jágr. Tohle se ovšem vědělo nebo tušilo minimálně před dvěma, třemi týdny, a proto také Jágrův trenér Marian Jelínek říká.

Host (Marian Jelínek): Komentátor takový, jako už před 14 dny, kdy jsme měli ty ohlasy, že ta smlouva stoprocentně bude, je to otázka času, takže věděl o tom, o jaký finance přijde a viděl ostatní další klauzu a to, co řekl do novin, že to bere jako porážku hráčů, tak za tím dál stojí.

Aleš Procházka: Stručně řečeno, díky nové kolektivní smlouvě kluby NHL ušetří a hráči prodělají, toho si je vědom i obránce Pavel Kubina.

Host (Pavel Kubina): Tak, je to určitě velká prohra, ale co se dá dělat, jsme rádi, že už začne hrát, ale říkám, ty podmínky nejsou takové, jaké jsme si představovali. Teď je otázka, že hodně hráčů si třeba vyplatí hrát třeba i do Ruska nebo někde do Evropy, že dostanou stejně peníze jak tam.

Aleš Procházka: Mezi české hráče, kteří si dovedou dost dobře představit, že by se nevraceli do zámoří, počítejme třeba útočníka Václava Nedorosta.

Host (Václav Nedorost): Tak, určitě to připouštím, protože já jsem byl jeden z těch, který tu smlouvu neměl vysokou a teď se to bude odvíjet, co mi klub nabídne a když se mi to nějak moc nevyplatí, bude to špatná nabídka dvoucestný smlouvy, tak budu přemýšlet o tom, že bych určitě hrál někde jinde.

Aleš Procházka: Agenty hráčů čekají teď náročné dny, jak potvrzuje jeden z nich, Jaromír Henyš.

Host (Jaromír Henyš): Ono se říká, že ty kontrakty, který byly podepsány vloni, platějí a teď jde o to, jestli se snižujou o 24 procent, anebo jenom na těch 450 tisíc, což je teda ten základní nejnižší plat, tak podle toho se to všechno vodvine, třeba řada hráčů říkalo, že kdyby jim měli strhnout, dám příklad, půl milionu, 24 procent, že zůstanou radši v Evropě.

Aleš Procházka: Zatímco český fanoušek teď přemýšlí, jaká asi bude naše extraliga bez několika desítek hráčů z NHL, hokejisté mířící do zámoří zase uvažují o tom, jak si získat zpátky sympatie tamnějších příznivců. Pavel Kubina, coby hráč Tampy, se tváří optimisticky.

Host (Pavel Kubina): Uvidíme, jak to bude jinde, ale já myslím, že my v Tampě budeme v pohodě, protože zájem o ten hokej tam je obrovský a hráči mi říkali, že lidé volají, ptají se, jestli to začne nebo ne a že tam si myslím, že budeme mít zase 18 tisíc průměrnou návštěvu, jak jsme měli v té sezóně před stávkou.

Aleš Procházka: Václav Nedorost, vybavující si mentalitu mnoha amerických fanoušků, už to nevidí tak růžově.

Host (Václav Nedorost): V Americe je těch sportů hodně, hraje je tam baseball, americký fotbal, basketbal a další a ty města, jako Florida, kde je spousta zábavy, tak to bude hodně těžký.

Hana Hikelová: Na to, co bylo právě řečeno, teď můžeme navázat telefonátem do Spojených států, kde se momentálně nachází generální manažer české hokejové reprezentace a zároveň i generální manažer týmu HC Meler Pardubice Zbyněk Kusý. Hezké odpoledne do Spojených států.

Host (Zbyněk Kusý): Dobrý den.

Hana Hikelová: Dá se už v této chvíli tipovat, jak moc zvědavi jsou američtí fandové na říjnové znovuzahájení NHL?

Host (Zbyněk Kusý): Tak já si myslím, že se to dá rozdělit na dvě věci, jak moc budou zvědaví kanadští a pak američtí diváci, pokud se týká těch kanadských, tak tam si myslím, že určitě týmy o svoje příznivce nepřijdou, tam určitě diváci na hokej chodit budou a rádi, protože jim určitě chyběl. Co se týká Spojených států, tak bych souhlasil s některými názory našich hráčů, že třeba konkrétně na Floridě bude velkej problém dostat diváka zpátky do haly, protože ty týmy nemají takové taháky, jako mají třeba basketbalisté, tým Miami si pořídit třeba světoznámého hráče Shekiho Niela, a teď je docela složitý, aby divák třeba na Floridě v Miami konkrétně začal chodit znova na hokej, takže určitě to bude složitý, týmy budou muset vymýšlet novou zábavu pro lidi a hlavně zlevňovat vstupenky.

Hana Hikelová: Jak komentují končící hokejový půst v zámoří odborníci? Podle všeho, co jsme zatím slyšeli, tak kritika spíše převládá nad jásotem.

Host (Zbyněk Kusý): Já osobně se domnívám, že ta stávka nebo respektive ta výluka jako taková vůbec nemusela být, jo, určitě pro českou extraligu, pro národní mužstvo to bylo samozřejmě paradoxně dobře, mohli jsme vidět výborný hráče, ale myslím si, že ta ekonomická situace, která zavládla v klubech kanadsko americké nálada je jasná, majitelé dopředu deklarovali, že neustoupí ani o centimetr a vlastně teď se to potvrdilo. Řekl bych 90 procent těch ústupků museli udělat hráči v případě, že chtěli znova začít hrát, takže většina těch expertů tvrdí, že hráčská asociace, respektive její vedení si asi špatně spočítalo prognosticky, co si vlastně může do budoucna stát a ve finále v podstatě hráči přišli o všechno to, za co bojovali celej rok.

Hana Hikelová: Víme, že například z Ruska se ozývají hlasy, dokud kolektivní smlouva s NHL nebyla oficiálně podepsána zástupci hráčů a vedení soutěže, neloučíme se ani s Jaromírem Jágrem, ani s dalšími hokejisty. Kdyby tedy mělo dojít k tomu konkrétnímu podpisu?

Host (Zbyněk Kusý): Já si myslím, že to bude koncem příštího týdne. Ten dokument má zhruba 600 stran, ten vlastně bude vyjadřovat na dalších 6 let vztahy mezi NHPJ a NHL a musím říct, že skutečně ty dokumenty jsou dost obsáhlý, jsou velmi složitý, takže ty kluby si je nejdřív musejí prostudovat. Nicméně NHL a NHPJ společně vystoupily na tiskový konferenci, kde v podstatě deklarovaly, že jsou domluvený, takže já bych jako takový jako potíže určitě neviděl. Myslím si, že k tomu podpisu dojde během skutečně těch 10 dní a 30. července má vypuknout trošku pozdní draft těch mladejch hráčů, protože v tuhle chvíli z NHL je zhruba 400 hráčů bez kontraktů a to v celkovým množství 700 hrajících je docela problém. Ty kluby, když chtějí začít 15. září kampy a 1. října začít hrát, tak manažery i agenty čeká spousta práce.

Hana Hikelová: Podmínky nové kolektivní smlouvy jsou zatím i pro mnohé české hráče, uvažující o návratu do NHL velkou neznámou, jak velké procento z nich podle vašeho názoru nakonec dá přednost naší extralize nebo případně nějaké lize v Evropě?

Host (Zbyněk Kusý): Tak v podstatě ta zásadní podmínka je taková, že ze současnech platů, který v NHL byly, v podstatě hráči přijdou o 24 procent, což je docela právě u těch hráčů, který měli víc peněz docela dost, bude záviset na tom, do jaký míry teda bude posouzenej statut hráčů, který byli před začátkem výluky pod smlouvou. Henyš to slyšel, my jsme se o tom bavili spolu, že by hráči měli mít platné kontrakty, ty, který byly před výlukou, já, co mám poslední informaci, tak že ta dohoda není v tomto bodě právě tak jasná, že ty manažery právě v tom příštím týdnu tenhle ten bod jaksi odmítli, takže nebo se ho chystají odmítnout, takže ty kontrakty platit nebudou, takže bude skutečně záviset na tom, co si který mužstvo bude moct dovolit, které hráče bude chtít zaplatit, určitě se dá očekávat velkej pohyb těch nejlepších hráčů, Scot Niedermayer, brankař Sabibul, to jsou všechno hráči, kteří jsou bez kontraktu a pudou určitě za nejvyšší nabídkou, pak záleží, co bude s hráčema, který se podrobili v tý sezóně nebo v tom létě před začátkem výluky arbitrážnímu řízení, protože by skutečně ti hráči budou uvažovat zda budou požadovat peníze, které jim přisoudila arbitráž nebo zda těch 24 procent se bude odečítat z platu, který měli před tím. To se v tuhle chvíli skutečně neví, nicméně já to procento těch hráčů, kteří teď byli, odhaduju tak zhruba na 15 až 20 procent, který zůstanou v Evropě.

Hana Hikelová: Pokud hovoříte za svůj klub, za Pardubice, asi po odchodu hráčů z NHL nemusíte mít obavu z toho, že tribuny by byly při extraligových zápasech poloprázdné.

Host (Zbyněk Kusý): My v Pardubicích máme skutečně štěstí na to, že máme opravdu výborný fanoušky a my v tuhle chvíli máme prodáno zase o pár permanentek víc, nežli v minulý sezóně. Minulý rok jsme měli průměrnou návštěvu přes 8 tisíc diváků, já si myslím, že ale přece jenom letos ty návštěvy budou trošičku nižší. Přece jenom se dá očekávat v celý český extralize pokles divácký návštěvnosti, aspoň do té doby, než se ta liga znova zaběhne, než diváci prostě znova přijdou na chuť sportu, jako takovýmu a myslím si, že pak samozřejmě potom i ve vrcholících bojích Play off, že si myslím, že diváci samozřejmě na Play off přijde podívat a pak ty návštěvy budou určitě dobrý a myslím si, že s nima všichni budeme spokojení.

Hana Hikelová: Pro Radiožurnál generální manažer české hokejové reprezentace a zároveň i generální manažer týmu HC Meler Pardubice Zbyněk Kusý. Já vám děkuji a těším se opět někdy na slyšenou.

Host (Zbyněk Kusý): Na shledanou.

Hana Hikelová: Takové byly alespoň některé události, které nás zaujaly ve 28. týdnu tohoto roku, k jakým tahům dojde na naší i mezinárodní, nejen politické scéně a jak se vytáhnout jejich aktéři, o tom zase za týden po 17. hodině. Příjemný sobotní večer vám přeje Hana Hikelová.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.