Česká pomoc dětem Inků v peruánských Andách
Vánoční přání dění jsou různá. Nejčastěji to bývají asi hračky. Kdybyste se ale zeptali dětí z vesnice v peruánských Andách, možná byste nejčastěji slyšeli, že chtějí učebnice nebo pomůcky do školy. Ty pro ně totiž nejsou ani zdaleka samozřejmostí. Zejména ve vesnicích vysoko v horách, tam se dá dostat jen po několikahodinové pěší túře. Sedm set malých potomků Inků známého Kuska má ale štěstí, že jim přes nadaci Inka pomáhají jejich české kmotry a také kmotři, školy i firmy. Zblízka se o tom v Peru přesvědčil David Koubek.
David KOUBEK:
Čtyřtisícové vrcholy peruánských And obklopují vesnici Haparquille a dohlížejí i na místní školu. Společně s kostelem je jedinou omítnutou stavbou ve vesnici. Děti nastupují pod dohledem ředitelky a učitelek před přízemní budovy školy. Sto deset školáčků se nejdřív modlí, pak vztyčují peruánskou vlajku, zpívají píseň na její počest a pak silným hlasem, jak je učitelky nabádají, pějí peruánskou hymnu. Místní školu vede odhodlaná ředitelka Estella Musco. Její rysy vypovídají mnoho o tom, jak náročná je její práce. Celkově ale působí velmi rázně a odhodlaně.
Estella MUSCO, ředitelka školy:
Je nás tu šest učitelek, všechny jsme z Kuska a každý den jezdíme se a zpátky. Nejezdí sem ale nic přímo, musíme třikrát přesedat.
David KOUBEK:
Jedna učitelka dokonce jezdí se svým malým dítětem, které tráví celý den vedle učitelského stolku. Ředitelka není spokojena s platy pro učitele, které se přes sliby vlády nezvýšily.
Estella MUSCO, ředitelka školy:
Ani na vedení provincie nikoho vzdělávání nezajímá.
David KOUBEK:
Kdežto u dětí je to prý naopak. Ředitelka to dokládá tím, že do školy chodí všechny, i když doma by pro ně rodiče určitě našli práci. Vzdělání je pro místní velká hodnota a říkají to rodiče i jejich ratolesti. Dokladem je bramborové pole na pozemku školy, na kterém pracují rodiče žáků. Z peněz za prodané brambory se ředitelce podařilo koupit kopírku, na které pro děti rozmnožuje výukové materiály. Haparquille má ovšem ještě poměrně výhodu. Leží v docela úrodném místě, není tak vysoko v horách a je docela dobře dostupná. Přesto by škola tady neměla takové vybavení, nebýt partnerství se školou ve středočeském Buštěhradu, které zprostředkovala česká nadace Inka. Jedna z učitelek si například nemůže vynachválit bílou tabuli s fixami.
Estella MUSCO, ředitelka školy:
Jsme naší sesterské škole z Buštěhradu za veškerou podporu moc vděční a doufám, že na nás nezapomenou a budou nám a hlavně dětem pomáhat dál.
David KOUBEK:
Říká ředitelka školy. Nadace Inka podporuje i samotné děti v Haparquille, ale nejen tam. Ty nejnadanější se ucházejí o podporu českých kmotrů a kmoter. Z jejich finanční podpory se platí zápisné a pořizují se věci, ale jen ty, které dětem slouží pro vzdělávání. Sešity, učebnice, ale také klobouky proti vysokohorskému slunci, anebo teplé svetry. To všechno děti potřebují, aby se mohly učit, anebo vůbec do školy chodit. Často to totiž mají několik kilometrů pěšky, jako tato dívka z vesnice Punacancha vysoko v horách, kde nemají jinou obživu než brambory a pár ovcí nebo lam. I děti tam mají své sny. Třeba stát se doktorkou. A nejmladší z podporovaných dětí šestiletý Delphin má už ve svém věku také jasný cíl. Chce se stát advokátem. Není divu. Vzor už děti z chudých peruánských vesniček mají.
Wilson HUALLPA, chlapec podporovaný nadací Inka:
Můj sen vždycky byl stát se profesorem. Narodil jsem se na vesnici, tady jsem se spoustu věcí naučil a chtěl bych tady pak tady předávat to, co se učím a co se naučím.
David KOUBEK:
Přeje si Wilson Huallpa z Queromarcy, první z dětí podporovaných nadací Inka, které se dostalo na vysokou školu. David Koubek, Radiožurnál, Peru.
Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON Media, s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.
