Česká Naima si název půjčila od Coltranea. Sledujte její příběh

V březnovém Vinyl Story vzpomínáme na první, eponymní album skupiny Naima (vydáno 1988). Do studia jsme si pozvali jednoho ze zakladatelů kapely, pianistu Zdeňka Zdeňka.

Skupina Naima vznikla na počátku roku 1985, už dříve spolu ale její členové hráli na vojně. Nejdříve se pak znovu setkali klavírista Zdeněk Zdeněk se saxofonistou Františkem Kopem. Pak přizvali kontrabasistu Jaromíra Honzáka a bubeníka Martina Šulce. Název Naima si dali podle slavné skladby Johna Coltranea.

„Byla to absolutní náhoda,“ vzpomíná ve Vinyl Story Zdeněk Zdeněk. „Seděli jsme s Frantou Kopem v Obecním domě, přilítnul tam Standa Titzl a říkal, že máme dát naší kapele nějaký název, abychom mohli jít k přehrávkám.“

„My jsme žádný neměli, předtím jsme si na vojně říkali Zelený kvartet, ale to se nám už dál nechtělo používat. Takže Naima byl rychlý výstřel od Franty Kopa, on byl velký coltraneovec. Kdyby to bylo na mně, asi bych spíš řekl skladbu od nějakého klavíristy. Ale Franta byl rychlejší.“

Zdeněk Zdeněk

Během roku 1985 se Naima stala velkým objevem domácí scény. Premiéru měla v Parnasu a dál vystupovala po klubech, nejčastěji v Malostranské besedě. Nahrávka pro první album vznikla na přelomu listopadu a prosince 1985, zatím bez jasných plánů na to, co se s ní pak bude dít.

„Natáčeli jsme ve studiu Lucerna, byla to úplně soukromá akce,“ vybavuje si Zdeněk Zdeněk. „Proběhlo to sobotu a v neděli. Přinesli jsme si elektrická kamínka, protože tam o víkendu nebyl provoz, takže se vůbec netopilo. Šulcovy bubny jsme přivezli jeho trabantem, museli jsme je vynést po schodech, výtah totiž nejezdil. Bylo to ve studiu mluveného slova, mikrofony měli kvalitní, ale piano dost špatné. Zvukař Jindra Michalík byl ovšem báječný v tom, že i ten nevalný klavír nahrál velmi dobře.“

V březnu 1986 získala Naima první místo na festivalu v Karlových Varech a následně jela na mezinárodní soutěž mladých jazzových skupin do západoněmeckého Leverkusenu. Ale kvinteto vydrželo jen do ledna 1987, pak odešli Zbrožek a Honzák, po několika měsících vznikla nová sestava s baskytaristou Alešem Dušou ‒ a proměnám Naimy pořád ještě nebyl konec. Album s jednoduchým názvem Naima nakonec vyšlo až v roce 1988, to už sestava, která jej natočila, patřila minulosti.

Zdeněk Zdeněk vzpomíná na natáčení prvního alba Naimy:

Stanislav Titzl na obal desky v roce 1988 napsal: „Zdeněk Zdeněk tehdy rád dával svým skladbám jména po příslušnicích něžného pohlaví. Iris byla prvním titulem, kdy průhledný zvuk kvarteta byl doplněn barevnými konturami syntezátoru a současně byla rozšířena forma skladby, obsahující dlouhé pianové sólo. Autor však za svůj nejzdařilejší titul na albu pokládá Moniku III s pozoruhodným kontrabasovým sólem, syntezátorovým dívčím sborem a s nepřehlédnutelnou snahou vypořádat se po svém s dědictvím klasické hudby, kterou Zdeněk Zdeněk nepřestal obdivovat.“

Členové Naimy by se jen jazzem neuživili, všichni tedy hráli i jinde a na fungování souboru se to nutně odráželo. Zdeněk Zdeněk pro účinkování ve skupině Bacily potřeboval adekvátní vybavení: pořídil si tedy analogový syntezátor Roland JX-8P.

Syntezátor pak dostával stále větší prostor také v instrumentáři Naimy, původně zcela akustické. Naima publikovala ještě tři alba, v polovině devadesátých let se rozešla. Její debutová deska se až třicet let po prvním vydání poprvé objevila na kompaktním disku, vydala jej firma Indies Happy Trails Records.

Spustit audio

Související