Češi už do Polska nejezdí jen za nákupy, pochvaluje si bývalý zpravodaj Pavel Novák. Co ho zaskočilo ve Spojených státech?

Co musí člověk mít, aby mohl pracovat v Českém rozhlase?

Musí mít hlas, nápady, dobrou výslovnost, to znamená nesmí mít nějaké logopedické vady. Musí mít dobré oči a uši, dívat se a zároveň poslouchat, vidět ušima. Když něco vidím, ale je to potichu, tak se to v rádiu nedá prodat. Když někde zaslechnu, že něco cinká a šustí, tak je to zvuk, který dokládá, kde jsem.

Čtěte také

Na talent nevěřím, důležitý je zápal a sebedisciplína, říká dirigent SOČR Petr Popelka. Co pro něj znamená rozhlas?

Když jsem třeba ve Spillville v Iowě natáčel na podzim, tak se divili, proč chodím po trávníku a brouzdám se listím, tak říkám – listí, to je ten podzim. A v zimě se chodí po sněhu a natáčí se křupající sníh. To je prostě zima.

Máme společnou jednu věc – prošli jsme Dismanovým rozhlasovým dětským souborem. V čem je důležitý?

Kultivuje také ducha. Za pana režiséra Bergra jsme se dozvěděli spoustu věcí z kultury, společenského chování, měli jsme společenské hry na táboře... Ve svých 12 letech jsem se naučil mazurku, polku, jive, uměl jsem nějaké tance a tím jsem mohl oslňovat.

Takže nás to formovalo osobnostně, abychom se mohli prezentovat, být kultivovaní lidé. Nejenom že nás naučil mluvit, naučil nás přednes, důraz na předložku, ale zkrátka nám dal do života výbavu, kterou někteří použili v médiích, někteří se v médiích nebo uměleckých profesích neuplatnili. Ale myslím, že v životě jim to dává bohatství, že to jsou dobří, sečtělí lidé, kteří se dokáží pohybovat a vědí toho spoustu o kultuře i o technice.

Polsko stojí za to

Byl jsi zahraniční zpravodaj v Polsku. Jak ho podceňujeme? Často se díváme do Německa, na americký kontinent, ale mám pocit, že trošku opomíjíme tohoto souseda...

Už je to lepší, daleko víc se jezdí do Polska, je tam lepší dopravní obslužnost, jsou tam dálnice. V roce 2000, když jsem tam nastupoval, tak Polsko bylo opomíjené, nebylo pro nás atraktivní. Pro nás byl atraktivní Západ. Do Polska lidé chtěli jezdit jenom na nákupy, dostat se autem kamkoliv dál do Polska trvalo dlouho, vlakem to také nebylo nic příjemného a Balt nebyl tak rozvinutý.

Polsko udělalo mílové kroku kupředu, i oproti nám

Dnes je to jiné, Polsko udělalo mílové kroky kupředu, třeba také oproti nám. Lidé už vědí, že je tu Wroclaw, Krakov, Varšava, Balt s krásnými plážemi, že polské jídlo je dobré. Ale tehdy jsem si vytkl, že chci představit Polsko, že tam stojí za to jet.

A jak se dívají Poláci na nás? Aktivněji? Vědí toho víc než my?

Pavel Novák|foto:Anna Duchková, Český rozhlas

Obávám se, že ne. Je tam taková varšavská kavárna, která zná Hrabala, Haška, Havla... A potom je tam to gros, masa, která o nás stále bude mluvit jako o „Pepících knedlících“, která nás nebere jako hrdý národ. Smějeme se, jak Poláci mluví, máme pocit, že šišlají, ale pro ně my šišláme také…

Myslím si, že je potřeba přijatelnou populární formou Polsko představovat, a jsem rád, že dnes polská turistická centrála může hlásit, že hodně Čechů jezdí do klimatických lázní za hranicemi, že jezdí k Mazurským jezerům, poznávají města. Čechů tam rozhodně jezdí víc, a to nejenom na nákupy – chtějí poznávat.

Češi se o Brusel nezajímají

Mezi lety a 2008 a 2012 jsi byl zpravodajem v Bruselu. Měl jsi tam víc možností uplatnit své právnické vzdělání? Informace, které jsi posílal, byly formálnější, serióznější...

Byly seriózní v tom smyslu, že to bylo hlavně o EU. Měli jsme základy evropského práva na fakultě, ale to mi zase tolik nepomáhalo. Evropský mechanismus je hodně složitý, takže jsem se s tím musel hodně seznámit, abych to pochopil. A myslím si, že některé věci jsem za čtyři roky úplně neovládl. Ale většina zpráv byla o tom, jak EU rozhoduje, co tam vymysleli, jaký je postoj České republiky.

Potom tam bylo i NATO, to bylo pro mě úplné novum, musel jsem ovládnout termíny, které se tam používají. Ale dá se říct, že NATO jsem dělal radši než EU, protože ta byla někdy nejednoznačná. Přeci jenom NATO řeklo: tohle uděláme, a ono se to udělalo. V EU se to různě prodiskutovávalo.

A co bylo nejzajímavější, to byly tři země Beneluxu, dělat reportáže o tom, jak žijí v těchto zemích. I kvůli tomu jsem se učil vlámsky nebo nizozemsky… 

Čtěte také

Veřejnoprávní média jsou jako očkování. Společnosti se vyplatí, i když je nesleduje každý, říká Němcová Tejkalová

Jak moc v Česku chápeme velikost a důležitost EU?

Moc to nechápeme. A je to tím, že to nechceme chápat. Nemůžu říct, že by Češi byli vůči tomu imunní. Takových států je v Evropě hodně, že je tolik nezajímá, co se děje v Bruselu. Ale to je i v Americe, tam je také nezajímá, co se děje ve Washingtonu, je zajímá, co se děje v jejich hlavním městě. Tam je to, dá se říct, podobné.

To, co nás bezprostředně ovlivňuje, se z velké části rozhoduje v Bruselu. A my bychom se na to měli možná víc zaměřit...

Jsme také ovlivňováni tím, co nám říkají vlády. Každá vláda, nejenom naše, ale skoro ve všech státech, říká, že když se něco podaří, tak je to jejich zásluha. A když se něco nepodaří, tak se vymluví na Brusel. To dělají Španělé, Italové, spousta národů. A je to takové i u nás. Dá se říct, že jsme líní, nezajímá nás, co se v Bruselu děje a jak to funguje…

V USA spousta věcí nefunguje

Dostat se za Atlantik, je to piedestal pro zahraničního zpravodaje?

Spojené státy a Washington, to byla nejvyšší meta. Chtěl jsem to zkusit a vyzkoušel jsem to, ale nemůžu úplně říct, že by mi Amerika uvázla pod kůží. To spíš to Polsko a dá se říct, že i Belgie, kde jsme byli s oběma dětmi, které chvíli považovaly za svůj domov spíš Belgii než Českou republiku…

A proč ti to tam nevlezlo pod kůži?

Možná kdybych tam přijel mladší, tak bych to víc absorboval. Měl jsem takovou fázi, kdy jsem měl období vzdoru, potom období zoufalství, a pak období přijetí.

Asi tak měsíc a půl bylo období vzdoru, kdy si člověk říká – to je hrozné, jak to tady funguje. Třeba bankovní systém, kdy bylo složité získat vůbec bankovní kartu. Nebo proč si nemůžu koupit předplacenou kartu? Proč není digitální televize, která se dá vracet? Proč do domu vedou pouze dráty jedné společnosti, a ne více společností?

Čtěte také

Oslava jara ve Washingtonu. Tisíce rozkvetlých sakur každoročně přilákají davy turistů

Nechápal jsem to a říkal jsem si – nejsilnější ekonomika světa, a spousta věcí tady nefunguje. Proč se tu nerecykluje, nesbírá odpad...? Tohle konkrétně bylo ve státu Maryland. To byla pro mě srážka s něčím, kdy jsem si říkal, že Spojené státy jsou na vrcholu, ale ony tak úplně ve všem na vrcholu nejsou. Trošku to bylo zklamání, ale nezbylo, než to přijmout.

Ale některé věci se mi dostaly pod kůži, protože i teď, když jsem se vrátil, tak si někdy říkám: je červená, tak doprava můžu. Ale nemůžu. Tam se totiž může na červenou odbočit doprava na křižovatce. Má logiku i to, že tam jsou semafory za křižovatkou, jsou viditelné. To mají lépe vymyšlené. Mají spoustu vychytávek, ale zase spoustu věcí, které si myslím, že tady máme hezčí.

Jak se Pavel Novák dostal ke kariéře zahraničního zpravodaje? Poslechněte si celý rozhovor.