Češi přivážejí do Etiopie vzdělání

28. květen 2008
Třetí svět

Vzdělání je nadějí pro chudé země třetího světa. Vedle boje proti AIDS, extrémní chudobě, hladu a dětské úmrtnosti je proto zpřístupnění vzdělání pro všechny děti jedním z klíčových rozvojových cílů tisíciletí, které vytyčila OSN. Měl jsem možnost navštívit některé rozvojové projekty v Etiopii.

Přijíždíme do centra Awasy. Bez ladu a skladu zde v posledních letech vyrostly stovky domů a obydlí těch nejchudších. Většinou jsou to příslušníci muslimské komunity. Plechové ohrady skrývají jednoduché domky o jedné místnosti, ve které žijí rodiny společně s hospodářskými zvířaty. Když ulicí vedoucí napříč touto městskou čtvrtí projede automobil, zvedne se doslova oblak prachu.

Na nároží vedle maličkého krámku vyrůstá dům, který už teď ční nad okolní budovy. Před ním právě několik mužů skládá z náklaďáčku plechy a ocelové nosníky. "Lidé, které vidíte na stavbě, jsou ze zdejší komunity," říká Avíz a po lešení stoupáme do patra.

"V přízemí, otevřeném do ulice, budou obchody, v patře budou kanceláře a komunitní centrum. Je to takový integrovaný dům. Hlavně jde o to, abychom zjistili, zda jsou lidé vůbec schopni dům postavit. Zatím to docela jde. Za týden práce jsme v prvním patře. Chceme z těchto lidí vytvořit malé stavební družstvo. Do začátku jim můžeme půjčit i nějaké peníze a pomůžeme jim i se smlouvami," vysvětluje Azíz.

I to je jedna z forem rozvojové pomoci. Dát lidem šanci postavit se na vlastní nohy tak, aby vykročili z nekonečného kruhu chudoby i závislosti na cizí pomoci. Budoucí stavební družstvo si klade také jiné cíle. Záměrně zaměstnává i ženy, aby se, jak říká Avíz, rozbila stará tabu a předsudky.

"Většinou zde pracují mladí lidí včetně žen. Lidé se zprvu divili: To budou ženy lézt po střeše? Ale my jsme je všechno naučili. Teď umí totéž co muži," vysvětluje Azíz.

"Chtěla bych jít příkladem ostatním ženám. Ukázat, že je možné dokázat totéž co muži. A také si něco vydělat na živobytí," říká mi žena umazaná od malty. Když se ptám, jestli věří, že další ženy ji budou skutečně následovat, odpoví: "Určitě. Vidí moji práci a vím, že už teď jsou mnohé ochotny se také zapojit do práce."

Dům v centru Awasy roste opravdu rychle, velké tvárnice skládají na sebe bez použití pojidla. Ostatně i samotný stavební materiál je revoluční. Cihly jsou vyrobeny z hlíny a nakonec i jejich výroba směřuje k rozvoji drobného podnikání. "Cihly pro nás vyrábí jedna soukromá společnost. Zaškolili jsme je a teď je od ní kupujeme. Tato firma zároveň dává práci a obživu místním lidem," říká Azíz.

Etiopané se učí farmařit

Nasedáme do auta a míříme do nedaleké vesnice. Pod obřím stromem stojí společná komunitní drůbežárna. "Zatím je to provizorní budova. Novou postavíme, až si obstaráme vlastní pozemek," říká omluvně Joseph.

Projekt je zaměřený na lidi ze stejné komunity, která se učí stavět domy. Část z 67 rodin, což může být celkem až pět stovek lidí, se učí stavebním dovednostem. Část chová slepice a další část se stala producenty mléka. "Zájemci dostanou drůbež a z prodeje vajec zaplatí 65 procent družstvu. Zbytek si mohou ponechat. Snažíme se je naučit, aby se postavili na vlastní nohy," tvrdí Joseph.

Lidé se tak učí nejen chovat slepice, ale i pečovat o osm krav. A nejsou to krávy ledajaké. Místní vyhublé kravky dávají jen asi dva litry mléka denně. Tyto dojnice nadojí až patnáct litrů mléka. Jeho prodej představuje pro tyto nejchudší vesničany slušný přivýdělek.

Člověk v tísni postavil internátní školu pro sirotky

Awassa Boarding School je střední odborné učiliště s internátem, které v rámci rozvojové pomoci českého ministerstva školství před třemi lety postavila česká nezisková organizace Člověk v tísni. Děti tu studují a také bydlí pět dní v týdnu. Na víkend se vracejí ke svým příbuzným nebo pečovatelům. Jsou to totiž sirotci, jejichž rodiče zemřeli většinou na následky AIDS.

"Tady jsme v pokoji ubytovny, tady studenti bydlí. V každém pokoji osm chlapců. Máme zde 140 žáků. Aby se dostali do naší školy, musí být sirotci, děti z okraje společnosti. Kritéria jsou velmi přísná," vysvětluje mi Zuzana Pernicová, která vzdělávací projekty v Etiopii vede.

Žáci internátní školy v Awase nejen studují, ale získávají i praktické dovednosti pro život. Hned za ubikacemi proto najdeme zeleninovou zahrádku, na které šestnáctiletí kluci pěstují zeleninu - rajčata, květák. "Zeleninu prodají a peníze si uloží, aby jim pomohly, až naši školu opustí," říká Skener, projektmanažer nadace Shiny Day Social Services Association, která dnes školu provozuje.

Škola pro učitele v Etiopii

Z nedalekých dílen sem zaznívá zvuk obráběcích strojů a vrtaček. Tady se mohou studenti seznámit s praktickým řemeslem. Mohou si vybrat práci s kovem a dřevem, šicí dílny nebo kuchyni. Navíc každý se může naučit pracovat s počítačem. V dílnách pracují studenti ve svém volném čase.

"V dílnách pracují ve volném čase, vydělají si nějaké peníze, ale hlavně praktické dovednosti jsou velmi důležité. Když děti neuspějí na akademické dráze, mají ještě další šanci," vysvětluje mi Skener a pokračuje: "Takřka 70 procent našich absolventů je úspěšných. Co to znamená? Ze všech středních škol máme letos nejlepší výsledky. Čtyřicet našich studentů začalo studovat vysokou školu a zhruba stejný počet se na ni připravuje. Ještě se nestalo, že by nějaký náš absolvent selhal a stal se závislým na příjmech rodiny."

Čučuovi je devatenáct. Internátní školu v Awase ukončil před pár lety. Stejně jako většina jeho bývalých spolužáků i on přišel o rodiče vinou AIDS. Podle Úřadu pro prevenci a kontrolu HIV&AIDS bylo v roce 2003 jen v etiopském Regionu jižních národů, jehož je Awassa hlavním městem, kolem 920 tisíc sirotků. Většině z nich chybí jakékoliv zázemí. Nemají jídlo ani kde bydlet. Chybí jim i rodinná láska, péče a vedení. Nemohou chodit do školy. Stávají se hlavou domácnosti a starají se o bratry a sestry. AIDS je v Etiopii stále tabu, sirotci jsou tedy vytlačováni na okraj společnosti.

"Škola Shiny Day mi pomohla v mém budoucím životě. Naučila mě postarat se o sebe a vydělat si na sebe. Umím třeba upéct chléb, umím jej prodat. To je velký vklad do života," říká nadšeně Čuču.

Jeho ambice jsou ovšem mnohem větší. Studuje na vysoké škole a spolu s dalšími absolventy Shiny Day založil vlastní neziskovou organizaci, která pomáhá sirotkům, jako je on sám. Pravidelně je navštěvuje v jejich domovech, rozděluje příspěvky na živobytí a na stravu: deset kilo mouky a 2 litry oleje měsíčně. Zároveň podporují i pěstouny sirotků.

"K této práci mě inspirovala společnost Člověk v tísni. Dali nám najíst, dali nám vzdělání a starali se o nás. Nastartovali náš život. Tak jsem řekl, že to přece může pomoci mé zemi, mé společnosti. Když jsem skončil školu, říkal jsem si, co dál? Spojili jsme se a začali pracovat. Sirotci pomáhají sirotkům. Začali jsme jako klub, později jsme začali dávat dohromady peníze z různých fondů a dnes spolupracujeme už i s místními úřady," dodává Čuču.

Učit se musí i učitelé

V učebně sedí v lavicích skupina studentů. Nejsou to žáci, ale učitelé. Učitelé, kteří se učí, jak vyučovat nově. Před sebou má každý z nich krychli slepenou z bílého papíru a na jednotlivé stěny píší co je napadne, když se řekne káva. Šest stěn krychle, šest pohledů. Jaký je smysl tohoto počínání? Jde o to naučit se na jednu jedinou věc pohlížet z mnoha stran. Mnozí učitelé se zpočátku tváří rozpačitě.

"Většinou učitelé vědí, že existují nějaké aktivní učební metody, ale nikdy se s nimi v praxi nesetkali. Teď je naučíme, jak pracovat se skupinou, jak žáky aktivně zapojit. Většinou jsou nadšení," hodnotí lektorka Azid.

Její kolega Petrus k tomu dodává: "Tyto dovednosti mohou pomoci i v běžném životě. Jedna z aktivit je community circle. To je metoda, kterou používáme jako hru, ale je to i návod k řešení problémů. Existuje problém? Potom musíme hledat řešení. Učitelé mohou tyto metody používat při řešení problému ve třídě. Udělejme si seznam a přehled sporných bodů, stanovme ten největší problém a pojmenujme ho. Jen tak ho můžeme vyřešit."

Addis Abeba

Během dvou let existence Centra pro moderní vyučovací metody, které v etiopské Awase postavila česká organizace Člověk v tísni, prošlo kurzy 1200 učitelů. Ve srovnání s celkovým počtem pedagogů v Etiopii i samotném Regionu jižních národů je to číslo nevelké. Proces modernizace etiopského školství je však teprve na začátku. "Je to fantastické. Myslím, že se to mým žákům bude líbit. Něco podobného jsem dříve neznala, ale je to skvělé," nešetří chválou Tataku, asi čtyřicetiletá učitelka.

Vzdělávací metody, které aktivně zapojují žáky do výuky, se nám mohou zdát zcela běžné. V Etiopii je to však doslova revoluce. Dosud měl ve třídě vždy hlavní a jediné slovo učitel a děti jen opakovaly. A i když je v každé třídě běžně až stovka dětí, zdaleka všechny se do škol nedostanou. Negramotnost v Etiopii je dnes stále alarmující, až 60 procent.

Právě vzdělání je přitom jedním z osmi cílů rozvojového programu OSN. Vedle odstranění extrémní chudoby a hladu, omezení dětské úmrtnosti a boji proti AIDS je zpřístupnění vzdělání pro všechny děti jedním z osmi rozvojových cílů tisíciletí.

mapa
Zvětšit mapu: Awasa v Etiopii
autor: jma
Spustit audio

Více z pořadu