Češi postavili dva tunely u polárního kruhu, prodělali milióny

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Tunel na islandu spojuje dvě města, která si nejsou příliš nakloněná

Asi nejznámějším českým tunelem je v současnosti pražská Blanka. A to hlavně kvůli několika propadům, popraskaným domům a diskuzi o tom, nakolik skutečně pomůže dopravě v centru Prahy. Zatímco v Česku je kvůli Blance stavební firma Metrostav velmi kritizovaná, na severu Islandu si její práci pochvalují. Dva její tunely tam usnadnily život tisícům lidí. Největší zahraniční zakázka Metrostavu však skončila pro firmu ztrátou. Zatím se neví přesně, jak velkou, ale může jít až o desítky miliónů korun. Stavitele připravila o zisk krize a propad kurzu islandské koruny.

Takhle to vypadá na stavbě asi každého tunelu. Tento je však na Islandu, jen kousek od polárního kruhu. A vystavěli ho Češi. Průjezdný je od podzimu, ale pár věcí na něm ještě zbývá dokončit.

„Jde většinou o dokončovací práce na elektroinstalaci. Právě vidíme, jak dělníci instalují osvětlení zálivu. Pak ještě zbývá dodělat vně tunelu zemní úpravy,“ vysvětluje přímo uvnitř skály Josef Malknecht.

Metrostav vyhrál na Islandu výběrové řízení v roce 2006. Z šesti dalších mezinárodních konsorcií předložil spolu s islandskou firmou Háfell projekt, který požadavky investora nejlépe splňoval. „Byli jsme nejlevnější,“ vysvětluje stavbyvedoucí týmu Metrostavu Ermín Stehlík. Zároveň však připouští, že šlo o Pyrrhovo vítězství. Metrostav totiž na tunelech kvůli nedávnému propadu islandské ekonomiky prodělal.

„Byli jsme placeni v islandské měně a všechno jsme nakupovali za norské koruny nebo eura. Matematika byla v tomto ohledu neúprosná,“ zmiňuje Ermín Stehlík.

Dělníci jen upevní poslední světla a první řidiči budou moct vjet do tunelů

Dva dvouproudé tunely jsou vlastně hned za sebou. Jeden má 4 a druhý přibližně 7 kilometrů. Zajímavé jsou svou polohou i terénem. „Jsme na severu, tady jsou fjordy,“ ukazuje Ermín Stehlík na mapě. „My jsme to spojili tunelem. Jedním z důvodů pro stavbu tunelu je cesta, která je často neprůjezdná. Objížďka je dlouhá asi260 kilometrů a vede mezi vesničkami, které jsou od sebe vzdáleny 10 kilometrů vzdušnou čarou.“

Co se ukázalo při ražení tunelu jako největší problém? „Voda. Velké přítoky vody, její množství a velké tlaky. Působí tu nejen tlaková voda ze skály, ale také povrchová voda, takže přítoky mohou být větší. Při použitém systému izolací, kdy se vlastně izolovala jen místa, kdes se voda v daný čas vyskytovala, se může samozřejmě objevit znovu, ale nemělo by jít o dramatické výskyty,“ nastiňuje Josef Malknecht.

Zdejší vláda se léta snažila zabránit migraci obyvatel z odlehlých míst Islandu do Reykjavíku a krajského města Akureyri. Když se na tunely ptám ve městech Ólafsfjördur a Siglufjördur, místní uznale pokyvují hlavou. Místo tří hodin to mají do okresního města hodinu. „Můžeme se teď snáze dostat třeba do nemocnice, což je důležité. Vlastním restauraci a mám teď mnohem víc hostů. Když dřív sněžilo, nemohli jsme se odsud nikam dostat,“ vysvětluje paní Loa.

Radní v Siglufjördu Ingvar Erlingsson zmiňuje snad jen jeden malý problém – rivalitu mezi městečky, která české tunely spojily. Sjednotit obě komunity nebude nic lehkého. Každá má trochu jinou kulturu, Ólafsfjördur je spíš zemědělské, zatímco Siglufjordur zase rybářské město. „Máme v plánu sloučit naše školy a také sportovní kluby. Tunely už fungují dva měsíce, a tak máme velkou příležitost ke sblížení obou obcí,“ dodává na závěr.


Zvětšit mapu původní cesty