Cenzura v Rusku není, přesto se umělci bojí. Perzekuce je náhodná a zákeřná, říká rusista

Zatímco Sovětský svaz spoutával své občany uvnitř hranic, dnešní Rusko je jiné. Rusové mají svobodu pohybu a na ruskou literaturu to má obrovský vliv. „Ruští literáti se mohou volně pohybovat mezi Moskvou a svými zahraničními bydlišti, což ruskou literaturu samozřejmě velmi obohacuje. Je díky tomu opravdu globální,” upozorňuje Tomáš Glanc.

To, že se ruští umělci začínají ve velkém stěhovat do zahraničí, je fenomén především posledních deseti patnácti let. „Stále větší počet opravdu talentovaných lidí volí cestu do zahraničí, protože mají dojem, že v Rusku svou invenci nemohou uplatnit. To je jev, který ruským institucím samozřejmě velmi škodí,” dodává k tomu.

Perzekuce není systematická

Současná ruská literatura, to jsou rebelové, kteří se nebojí proti ruskému režimu pozdvihnout své pomyslné pero. „A hranice, kam až mohou zajít, přitom nebyla nikdy pevně stanovena,” upozorňuje Tomáš Glanc. „Literatura je na tom dnes ze všech uměleckých odvětví v Rusku možná ještě nejlépe, knihy vycházejí bez cenzurních zásahů, kriminalizovaných děl bylo velmi málo.”

Literatura je na tom dnes ze všech uměleckých odvětví v Rusku možná ještě nejlépe, knihy vycházejí bez cenzurních zásahů, kriminalizovaných děl bylo velmi málo.TOMÁŠ GLANC

Naopak třeba ve výtvarném umění jsou restrikce vůči umělcům mnohem častější. „Ještě dnes sedí v domácím vězení například Kirill Serebrennikov, divadelní a filmový režisér, který byl za podivných okolností nařčen z nezákonného nakládání s dotacemi,” podotýká.

„Přesto nejde mluvit o systematické perzekuci, perzekuce je náhodná a nevypočitatelná - tím ale i zákeřnější. Protože se může týkat kohokoliv, což u autorů vyvolává oprávněné obavy,” uzavírá Tomáš Glanc.