Čekárna bohumínského nádraží se změnila ve válečnou zónu

Kvůli penězům nebo krásné ženě - to jsou důvody, proč se muži nejčastěji poperou. V Bohumíně ale rvačky vyprovokovalo něco úplně jiného - čekárna na nádraží, kde mohou v zimě pobývat bezdomovci. Speciální místnost totiž místním bezdomovcům závidí lidé bez přístřeší z okolních i velmi vzdálených měst a do Bohumína pořádají doslova nájezdy . Bohumínští bezdomovci si brání své teritorium i násilím a jeden z nich už po nájezdu cizáků skončil v nemocnici.

Na bohumínském nádraží jsme byli už před Vánoci, když čekárnu otvírali. Tehdy se vše jevilo jako výborný nápad. Nevábně vypadající a páchnoucí bezdomovci už nebudou chodit po celém vestibulu a obtěžovat cestující. A v mrazech se bude mít dvacítka bohumínských bezdomovců kde schovat. To ocenili i cestující.

V čekárně jsme tehdy poznali i pana Kazimíra, který se pasoval do role nepsaného vůdce bohumínských bezdomovců. A už tehdy byl připravený udržet v místnosti, která se stala jejich domovem, pořádek. "Aby tady byl udržovaný pořádek, aby třeba za měsíc nebo za čtrnáct dní nám to tady nezamkli a flákali bychom se zase tady venku a kdesi cosi," řekl tehdy Kazimír.

Po dvou měsících se na místo vracíme. Dozvěděli jsme se, že původní idylka dávno skončila. Bohumínští bezdomovci si své teritorium zuby nehty brání před nájezdy cizích. Pana Kazimíra už tady nenajdeme. Je v nemocnici se zlomeným žebrem, když se kvůli čekárně popral s cizími, popisuje nám jeho družka paní Eva. "Teď jde na operaci a nevím, co bude dál. Měl strach z toho, aby ho náhodou nezabili. Zkopali ho," přiblížila Eva.

Rázná žena zrovna čekárnu zametá a je nešťastná z toho, že tady cizí bezdomovci nebo opilci z nádražních restaurací dělají nepořádek a nedodržují pravidla, tedy nepít a nekouřit v malé místnosti. "Je to každý den. Chodí sem cizí, bojím se toho, aby mě tu nikdo nezabil. Chlastají tady a když něco řeknete, tak bych dostala i já, i když jsem žena. Tady se pije, kouří. Podívejte se, jak to tady vypadá. Teď jsem vymetla krabici vína," stěžuje si Eva.

Potkáváme tady i pana Jiřího. Tvář mu halí neupravené šedivé vlasy a plnovous. I on je nešťastný z nájezdu cizích bezdomovců. "Bylo by lepší, kdyby tu byli jen ti, co sem patří - Bohumíňáci. Teď přijdou z vlaku z Těšína, z Ostravy. Vidí, že to funguje, tak se sem natlačí," řekl.

Družka pana Kazimíra, který čekárnu před cizími bezdomovci bránil vlastním tělem, není moc spokojená s hlídkami městských strážníků. "Přijdou, bouchnou dveřmi. Je to o ničem," popsala. Paní Eva má strach, že kvůli rvačkám s cizími o svou čekárnu ti bohumínští bezdomovci přijdou. "Asi to tu brzo skončí," dodala smutně paní Eva.

Své bezdomovce budeme chránit

Radnice na provoz čekárny dává peníze ze svého rozpočtu. Proto nás také bude zajímat, jak vedení města chce problémy projektu podporovaného z veřejných financí řešit.

V mrazivém počasí jdeme ulicemi Bohumína. Vůbec si nedokážeme představit, že v této zimě nemáme střechu nad hlavou. Je jasné, že bohumínští bezdomovci vnímají čekárnu na nádraží jako dar z nebes. Lidé, kteří v životě přišli už o všechno, se vzchopili k boji a brání svou místnost, kde je teplo, před nájezdy cizích bezdomovců nebo opilců z okolních stánků. Dochází i na pěstní souboje.

Jenže takhle to přece s čekárnou dopadnout nemělo. Co na nečekaný vývoj původně bohulibého nápadu říká radnice? To jdeme zjistit přímo ke starostovi Petru Víchovi. "Nečekal jsem, že to dopadne až nějakými pěstními souboji. Tady ale musí zasáhnout orgány činné v trestním řízení. To znamená jak městská policie, tak Policie České republiky. Máme šest strážníků na službě. Mají spoustu i jiných povinností, nemůžou tam být 24 hodin denně. Jsou ale schopni být kdekoliv na zavolání do tří, čtyř, pěti minut," uvedl starosta.

Jenže lze vůbec sjednat pořádek mezi bezdomovci? Jak vůbec rozlišit, který do čekárny může a který ne? Starosta ujišťuje, že ty bohumínské znají a jsou připraveni je uchránit. "Nemůže to být na domobraně našich bezdomovců, protože je to námi pronajatý sklad laviček a my rozhodujeme o režimu. Není to žádná veřejná čekárna, je to tedy určeno pouze pro bohumínské občany, kteří dodržují, že navštěvují naše denní centrum. Tam vykonávají hygienu, převlékají se, velmi dobře s námi spolupracují. Takže pro jiné to není," prohlásil Petr Vícha.

Z radnice míříme na schůzku s městským strážníkem Romanem Honyšem. O potyčkách mezi místními a cizími bezdomovci moc dobře ví. "Děláme pro to maximum. Máme nastavené hlídky, kontroly co jednu hodinu v těchto místnostech podle potřeby. Ze strany městské policie děláme pro ochranu těchto lidí maximum," řekl strážník.

Přimět bohumínské bezdomovce, aby napadení řešili s policí je přitom těžké. "Mezi bezdomovci došlo k nějakému fyzickému napadení, ale pan poškozený celou věc nechtěl oznamovat na Policii České republiky," doplnil Roman Honyš. Vedení radnice nevylučuje, že hlídky městských strážníků budou chodit do čekárny pro bezdomovce ještě častěji.

Lidi bez domova nelze zavřít do rezervace

Bohumínští bezdomovci vzali obrazně řečeno zákon do vlastních rukou. Brání si jediný kousek na světe co mají - svou čekárnu na nádraží. Místnost , kde se topí a jsou tam lavičky, financuje radnice a určuje i pravidla. Mohou tam být jen lidé bez přístřeší z Bohumína a musí chodit do denního centra se osprchovat a prát své věci. Jenže to, co na papíře vypadalo jako úžasný nápad, má po dvou měsících praxe trhliny. Do Bohumína se stahují bezdomovci z okolních měst, napětí roste a došlo i na pěstní souboje.

Ředitel azylového domu v Ostravě Antonín Plachý, který pracuje také jako inspektor pro ministerstvo práce a sociálních věcí, uvedl, že v Bohumíně se nejedná o sociální službu. "Celá akce mi připomíná možná množící se zkratkovitá rozhodnutí různých měst, kde se snaží řešit problémy s problémovou skupinou lidí. Zkrátka je někam vystěhovat, izolovat, vytvořit nějaké chráněné území nebo dokonce rezervaci. Zdánlivě jednoduché a populární řešení čekárny nemohlo dopadnout jinak. Po kampani, která kolem toho byla, asi přichází vystřízlivění. Určitě se tímto způsobem problémy lidí bez domova nedají řešit, možná jen krátkodobě," řekl Antonín Plachý.

Zároveň se domnívá, že celý projekt byl od počátku špatně postavený. Podle něho se totiž nelze bránit tím, že se posílí represivní složky. "Při práci s bezdomovci už máme vyzkoušeno mnoho modelů. Nejpoužívanější jsou nízkoprahová denní centra, která fungují třeba v Ostravě. Lidem se tam věnují profesionální pracovníci, snaží se s nimi navázat nějaký kontakt a někam je posunovat. Ale dát je na malé území a nechat je pod kontrolou policie asi není to správné. Neřeší to jejich situaci," doplnil ředitel.

Bránit si teritorium není běžné pouze u bezdomovců, ale u všech lidí. "Každý z nás si brání svoje území. Přísloví Můj dům, můj hrad nevzniklo mezi bezdomovci, ale ve společnosti, v uvozovkách, slušné," řekl ředitel ostravského azylového domu s tím, že je tedy logické, že si bohumínští bezdomovci chrání prostor, který jim byl dán a ve kterém se cítí být doma. "Lidé bez domova nespadli z Měsíce, reagují stejně jako společnost. Je to jenom více viditelné a možná se lépe nálepkují. Určitě si to své území chrání jako děti ve škole, ve školce, dospělí v práci," dodal Antonín Plachý.

Obyvatelé Jablonce nad Nisou jsou v nebezpečí. Nad jejich hlavami visí těžké a ostré kusy ledu. Nalaďte si ve čtvrtek 26. února Radiožurnál po 11. hodině.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.