Čekají, odkud zase přijde útok

00124129.jpeg

Tresty za útoky na lékaře by se měly zpřísnit. Počítá s tím nový trestní zákoník, který by měl platit od roku 2010. Teď se útočník zodpovídá stejně, jako kdyby napadl kohokoli jiného. Přinese tato změna zdravotníkům větší bezpečí? A jaké to pro ně je stát tváří v tvář agresivnímu a často dokonce ozbrojenému pacientovi.

Nikdy nevíš, kdo je za dveřmi. Říkáme to dětem a zakazujeme jim, aby otvírali dveře neznámým lidem. V této situaci jsou ale každou službu stovky lékařů a sester na různých pohotovostech, v psychiatrických ordinacích nebo na chirurgických ambulancích. Strach o svou bezpečnost potvrdila řada zdravotníků.

"Je to prostě o strach. Když kolikrát otevíráte dveře, tak nevíte, kdo za nimi stojí, co po vás bude chtít. Jsou opravdu agresivní," říká sestra z chirurgické ambulance pražské vinohradské nemocnice. Vždycky nejde o život, ani o zdraví. Sem tam padne nějaká facka, volá se ochranka a policie, opilí nebo zdrogovaní pacienti zdravotníkům vynadají. Podle lékařů je to taková běžná noční služba.

Někdy ale o život jde. "Lékař vystavuje vlastní život v plén veřejnosti," říká psychiatr Karel Hynek a ví, o čem mluví. Před pěti lety přežil ve své ordinaci v centru Prahy vražedný útok svého bývalého pacienta, který ho napadl mačetou. "Ordinace, která je bílá, byla v té době zbrocená mou krví včetně stropu. Tady to bylo všechno červené. Pachatel vlezl dveřmi, které jsem v současné době nechal zajistit kulatou klikou a nedají se zvenku otevřít. V tomto prostoru je to teď celé změněné, protože ordinuji v druhé ordinaci," doplnil.

Se svými nejhoršími zážitky se Hynek před médii nikdy netajil. Možná i proto, že jeho případ vzbudil největší debatu o bezpečnosti lékařů v Česku. Konkrétní výsledky v zákonech má přinést až teď nový trestní zákoník, který by měl platit od roku 2010 a který tresty na zdravotníky zpřísňuje. "Z útoku si pamatuji to, že jsem seděl u psacího stolu, měl jsem boty s useknutými špičkami a ty jsem měl zaražené pod deskou, která byla možná delší. V okamžiku útoku jsem seděl u stolu, naproti seděla pacientka, dveře se otevřely, tam nebyla ta klika. Dveřmi vstoupil třicetiletý mladý muž, který je o hlavu vyšší. V té době jsem byl třiašedesátiletý. Bez nějakého komentáře začal do mě bušit speciálně naostřenou mačetou do hlavy. Podařilo se mi boty vtáhnout z pod desky a dát si reflexně ruce nad hlavu. Tím jsem si asi zachránil život. Sice jsem přišel o obě vřetení kosti, ale ty zabránily průniku na hlavu. I když jsem měl dvě fraktury lebky a hrozila mi nějaká mozková operace, ale to se nakonec neuskutečnilo," popsal tehdejší události lékař.

Hned po útoku připustila pražská policie, že pacient mohl lékaři už dřív vyhrožovat. Karel Hynek vedl několik let trestní spor proti ministerstvu vnitra a vyhrál ho. Policie vinu přiznala. Teď by se mělo jednat o výši odškodnění.

Před tím, než pacient Michal Ulom, který se teď léčí v psychiatrické léčebně v Kosmonosích, málem zabil Karla Hynka, českou veřejností otřásli jiné dva případy. Třiatřicetiletý muž zastřelil svého ošetřujícího lékaře, na kterého si počkal před domem. Předtím zase zastřelil pacient svého bývalého zubaře v jeho ordinaci v centru Prahy.

Museli zřídit obrněnou ambulanci

Agresivních pacientů přibývá. Aspoň se na tom shodují lékaři z ambulance na chirurgické klinice pražské vinohradské nemocnice. Dva až tři zdrogovaní nebo opilí zranění, kteří v nejlepším případě jenom nadávají - to je pro zdravotníky běžná noční služba. S nadcházejícím Silvestrem na tom budou ještě hůř.

"Agresivních pacientů tu máme opravdu hodně. Například rozsypané koše po ambulanci, počmárané dveře krví a tak dále. Ani se to takhle nedá ventilovat. Třeba pacient, který měl rozbitou hlavu, tak nám krví z té hlavy namaloval dámské přirození na celé dveře," přiblížila noční služby jedna ze zdravotních sester z takzvané bezpečné ambulance. "Jezdí s vozíky, jsou na vás..., prostě je to nepříjemné. Člověk i ten strach může mít, ale konkrétně si teď vzpomínám na pistoli, když pacient rozepnul bundu. Je to nepříjemné. Volali jsme ochranku, protože tady rozkopnul dveře, ale mezitím odešel, než přijela policie. Ani jsme nevěděli, jak se pán jmenuje. I ta škoda byla malá, takže se to neřešilo," doplnila její kolegyně.

Vinohradská nemocnice bezpečnou ambulanci vybudovala poté, co pacient před pěti lety málem zabil mačetou pražského psychiatra Karla Hynka v jeho ordinaci. Bezpečnost lékařů a sester tady chrání jak kamery, které monitorují čekárnu a chodby, tak tlačítka, kterými je možné okamžitě přivolat pomoc. "Součásti bezpečnosti ambulance je opatření a mechanismus, který nám dovoluje okamžitě uzavřít veškeré nástroje, to znamená skalpely, peány, nůžky, ostré předměty, injekční stříkačky, které by mohly pacientovi nebo personálu ublížit. Jednoduchým manévrem stáhneme roletu, která okamžitě uzavře veškerý materiál a především nástroje, které by mohly být potenciálně pro nás a pro pacienta nebezpečné," říká vedoucí lékař ambulance Tomáš Vedral.

Bezpečná ambulance nebyla jediná reakce vinohradských zdravotníků na případ napadeného psychiatra Karla Hynka. Vznikla také takzvaná Vinohradská výzva, která žádala politiky, aby zajistili zdravotníkům lepší ochranu.

Problém agresivních pacientů přetrvává

Pražská záchranka si podle jejího ředitele Zdeňka Schwarze vede statistiku agresivního chování pacientů od doby, kdy začaly narůstat počty napadených zaměstnanců, a to jak řidičů, tak záchranářů a lékařů. "V roce 2003 byl mediálně známý případ, kdy lidé z Berdychova gangu v Chuchli zkopali našeho lékaře, a v roce 2004, který byl nejhorší, kdy jsme měli 50 případů za rok. V současné době je situace z našeho pohledu dobrá, protože za letošní rok máme k dnešnímu dni jenom osm případů napadení posádek," uvedl Zdeněk Schwarz. Podle něho je to důsledek opatření, která záchranná služba provedla. "Myslím si, že situace ve společnosti se nezměnila, agresivita přetrvává, akorát jsme si ho vyřešili za záchrannou službu," upřesnil.

V ostatních zdravotnických zařízení tyto problémy přetrvávají a dokonce podle šéfa pražské záchranky narůstají. "V období, co máme agresivního pacienta v péči, tak je jako beránek. Ale jakmile ho předáme do zdravotnického zařízení a odjíždíme, tak si tam vyvede to svoje, napadne sestru nebo lékaře, je agresivní. Takže problém v přednemocniční péči je téměř vyřešen, ale ve zdravotnictví přetrvává," doplnil ředitel.

Zdeněk Schwarz

Podle něho je řešení těchto problémů jednoduché, schází však vůle je chtít řešit. "Je to jeden z problémů pražského zdravotnictví, a to je návaznost přednemocniční péče a nemocniční péče. Jak říkám, záchranná služba by měla převážet pacienty do pěti fakultních nemocnic a dost. V těchto fakultních nemocnicích by měly existovat centrální příjmy, bylo by to pět míst. Na těchto pěti místech by snad neměl být problém zajistit přítomnost nějaké ochranky, bezpečnostní agentury, městské policie, státní policie, která by byla připravena takové případy hned adekvátně řešit," nastínil možné řešení Zdeněk Schwarz.

Jako jednu z příčin agresivního chování pacientů označil to, že Praha je metropole a centrum turistiky, kam řada cizinců jezdí za zábavou. "Praha musí počítat s tím, že takové pacienty bude vytvářet. Záchranka je musí řešit a nemůžeme je odvážet nikam jinam než do zdravotnických zařízení, protože opilý může mít skryté vnitřní zranění, krvácení do hlavy nebo je to epileptik nebo je to diabetik nebo je to jinak nemocný člověk. U opilého musíte mít všechny radary puštěné naplno a myslet vždycky na to nejhorší, protože opilý je vždycky potenciální riziko, že zanedbáte péči, protože se chová úplně jinak než normální pacient... Jenom v Praze je každoročně v průměru deset případů zanedbání péče právě u opilého, kdy to lékař podcení, kdy řekne, že je jenom opilý a pacient je druhý den mrtvý," dodal Zdeněk Schwarz.

Náměty na reportáže a dotazy můžete posílat na e-mailovou adresu podkuzi@rozhlas.cz.