Čeká nás personalizace jídelníčku. Jejím jádrem bude umělá inteligence, tvrdí australský potravinářský expert

Jak nasytit rostoucí světovou populaci?

Potřebujeme rozpojit tu závislost na orné půdě a vodě. V roce 2050 bude na Zemi 11 miliard entit – kromě lidí i miliarda a 300 milionů domácích koček a psů. Velký pes nebo kočka spotřebuje skoro tolik proteinů jako člověk.

Čtěte také

Změn klimatu se bojí tři ze čtyř Čechů. Maso omezit nehodlají, mají strach ze ztráty pohodlí

Jaké technologie nám v tom pomůžou?

Jedna společnost ve Finsku používá technologii, kterou zkoumala NASA pro astronauty. Stroje pomocí sluneční energie rozkládají vzduch na molekuly – dusík, oxid uhličitý, vodu. Pak na nich pěstují mikroorganismy, které tvoří proteiny podobné sóje nebo hrachu. Dělají z toho třeba zmrzlinu, párky, proteinové tyčinky.

Nebudou to lidé považovat za náhražku opravdového jídla?

Lidé si neuvědomují, kolik technologií je v dnešním jídle. Máte rádi sýr? Dřív se dělal tak, že vzali telecí žaludek a ponořili ho do mléka, aby se srazilo. V roce 1990 ale farmaceutická firma odebrala ze žaludku gen pro potřebný enzym a vložila ho do mikroorganismů. S těmi se teď ve vyspělých zemích dělá skoro 99 procent sýrů.

To je to takzvané mikrobiální syřidlo?

Když jíte sýr, je to produkt geneticky modifikovaných mikrobů. Když se na to lidí ptám, prakticky nikdo kvůli tomu sýry nepřestane jíst. Naopak, jednu dámu vyděsila ta představa telecího žaludku a byla ráda, že se to dělá mikrobiálně. Technologie provázejí jídlo všude, od statku až na talíř.

Čtěte také

Stárnutí nemusí být nutně jen úpadek, věří americká historička. Natočila film o zrání sýrů – i lidí

Pomáhají ale také, aby bylo jídlo zdravější?

Pokud víme, středomořská strava je nejlepší pro dlouhověkost. Zároveň ale víme, že to je hodně individuální – kvůli složení našich střevních mikrobů. Personalizace jídelníčku přijde v příštích deseti až dvaceti letech a jejím jádrem bude umělá inteligence.

Jak by to mohlo vypadat?

Chytrá zařízení umí monitorovat zdravotní stav. Například k hodinkám přiložíte palec, změří vám hladinu barviva beta karotenu a řeknou, jestli jíte dost ovoce a zeleniny.

Dostáváme čím dál tím víc dat o tom, jak naše tělo reaguje na to, co jíme. Umělá inteligence je skvělá na to, aby v tom našla souvislosti. Řekne mi: „Tony, pokaždé když si dáš bílou rýži, vystřelí ti cukr!“ Sám bych na to nepřišel.

Čtěte také

Maso z laboratoře nebo omezení spotřeby. Jaká je budoucnost jídla?

Také pomáhá genetika. Díky testům jsem zjistil, že pomalu odbourávám kofein. Poslední kávu si dám ve dvě tři hodiny odpoledne a lépe v noci spím. Je to malá, ale výrazná změna.

Pomůže analýza dat i při výrobě potravin?

V průmyslu nám to umožní sestavit obrovské databáze ingrediencí přesahující lidské možnosti. Když potravinářský technolog dostane deset nebo dvacet surovin, dá mu nesmírnou práci najít nejlepší kombinaci pěti z nich. Umělé inteligenci dáte klidně dvacet tisíc ingrediencí. To nám umožní vyřešit chuť, konzistenci jídla, ale také zajistit, že to bude udržitelné, zdravé, levné, snadné na přípravu... cokoli vás napadne.

Když mluvíme o udržitelnosti, mohou technologie omezit plýtvání jídlem?

Odpad je jen nedostatek představivosti. Z meruněk vám zbude spousta pecek – jedna firma v Rakousku z nich dělá mléko, podobné mandlovému. Technologie nám pomůže přeměnit odpad na něco užitečného a výživného. Jiný problém je ale kultura, se kterou nám technologie moc nepomůže. Asi polovina vyhozených potravin pochází z domácností. Tohle se spraví až v příští generaci.