Čečetkův statek se starou pazdernou žije rodinnou atmosférou. Snoubí se tam minulost se současností
Vezmeme vás na Čečetkův statek, který v sobě skrývá neuvěřitelné kouzlo. Povídáme si se zapálenou ženou, která se nebojí vůbec ničeho, a proto s manželem před lety koupila právě tento statek ve Vysokém Mýtě. A pustili se do nikdy nekončící opravy a seznamování lidí s historickými zajímavostmi, ke kterým patří, například i sušárna lnu.
Zdenka Hanyšová Celá je naším hostem. Říkám si, že člověk, který koupí velký starý dům musí být tak trošku blázen nebo neuvěřitelný nadšenec.
Asi všechno úplně dohromady, a ještě něco navíc. Protože kdyby nad tím člověk příliš přemýšlel, a tak jak jsme zvyklí, zvláště v dnešní době, odhadovat všechna negativa s tím spojená, zvláště když nemáte na účtu miliony, tak by se do toho asi nepustil.
Takže jste statkářka, zapálená kutilka, organizátorka, zahradnice. Možná teď i trošku historička.
Jako správná zahradnice jsem vám přinesla trošku naší čerstvé máty, která okupuje celou zahrádku a já si s ní vůbec nevím rady, protože cokoliv jiného tam zasadím, tak kromě růží, pivoněk a máty se tam prostě nechytá. Ale vy jste narazila na to, co nás zaujalo na tom statku úplně nejvíc, a to hned na začátku. To byla historická sušárna lnu, která tam stojí a volá po opravě. Je prodchnuta takovým zvláštním charismatem a fluidem. Když se tam postavíte, tak si řeknete, ano, tady se něco musí dít, musíme tomu dát nový kabát.
Když se člověk uklidní, tak teprve začíná vnímat, co mu ono místo dává. Potvrzují nám to lidé, kteří k nám přicházejí.
Zdenka Hanyšová Celá, majitelka statku Čečetkova statku
Dříve se tomu říkalo pazderna. Ze které doby pochází?
Byla postavená ve druhé polovině 19. století, někdy okolo roku 1860. Pan Radim Urbánek z muzea v Ústí nad Orlicí říká, že možná spíš ke konci toho století. Jako sušárna lnu byla využívána jen kratší čas, protože potom se len začal sušit průmyslově, vznikaly manufaktury a začala tedy sloužit jako sušárna ovoce.
Čtěte také
Jak taková sušárna vypadá, abychom měli představu?
Je jedinečná tím, že má původní kruhový základ a je zděná. Ono třeba zezadu vypadá v podstatě jako takový malý kostelíček, jako kaplička. A prý se takových unikátních staveb v republice zachovalo málo. Tady v regionu Pardubického a Královéhradeckého kraje snad jsou jen dvě.
Máte tedy na zahradě naprostý unikát.
Ano, naprostý unikát, který už volá po opravě. My se snažíme celý statek opravovat citlivě. Samozřejmě musíte to trošičku posunout, aby to vydrželo a mohlo posloužit k současnému bytí, ale vlastně snažíme se zachovávat všechno, co k tomu patřilo. Znamená to zvolit i správný postup, kde se jedná o nepálené cihly. Chceme opravit a zachovat i ten půdorys. Ale chceme to samozřejmě potom přizpůsobit k nějakému dalšímu využívání. Úplně nejlépe k rozvoji člověka.
Z fotografií na mě dýchá klid, pohoda, odpočinek.
Dýchá to na vás správně. Přiznám se, že jsem zvláště zpočátku byla velmi nervózní, protože jako žena mám ráda kolem sebe pořádek a vše hotové, dokončené a nechci přímo říct dokonalé. Tak si možná řeknete, proč jsem se přestěhovala na statek?
Čtěte také
Tam to není úplně reálné.
Navíc většina zdí je z opuky a spousta stodol kolem už byla rozbourána, zůstaly tam jen zídky, které postupně opravujeme i za pomoci některých dobrovolníků, kteří k nám docházejí. Takže na mě dýchla taková nedokonalost, ale když jsem se trochu uklidnila, tak jsem zjistila, že vlastně nemusí být pořád hotovo a začala jsem si pracovat s věcmi, jako je nedokonalost. Co nás ruší, co nám vadí a co máme především vnímat a nasát na tom místě. Když se člověk uklidní, tak teprve začíná vnímat, co mu to místo všechno dává. A potvrzují nám to i lidé, kteří k nám přicházejí a společně si notujeme, že je tam pohoda, klid a dnes bych řekla mír.
Čečetkův statek se mu říká podle původních majitelů?
Rodina Čečetků tam bydlela 100 let, vlastně nejdéle, i když jej přímo nepostavila. Bydleli tam od roku 1910 a pan Čečetka tam dožil do svých 96 let věku, takže díky němu se ten statek nezkazil a zůstala tam spousta věcí původních. A stavba má úžasnou energii. S potomky pana Čečetky, kterým je už ale také 78 a 86 let, se potkáváme a dokonce se přichází k nám i podívat. Paní Kůrková vždy s hůlčičkou, až právě k pazderně, vždy na podzim a na jaře, jako by se přišla rozloučit.
Slyšela jsem, že vám po nastěhování neřekli jinak než Čečetkovi.
Říkali jsme si, že by bylo nabubřelé pojmenovat statek na Hanyšův. Takže se napojujeme s dovolením na jejich kořeny. Vlastně si tam dáváme i spoustu svého, prolíná se tam minulost se současností, je to podle mne nádhera.
Čtěte také
U vás se také stále něco děje, seznamujete lidi s dovednostmi našich předků. Jaký chleba pečete nejraději?
Mám ráda, když je v něm víc žita. I se zadělává těsto, musíte ho zpracovávat opakovaně, víc se lepí, a to je něco na mě, protože jsem netrpělivá. Nicméně já si na workshopy nebo dílny, jak se tomu říká, zvu odborníky, protože i já se potřebuji přiučit. I světnici jsme obnovili v původním stylu. Nechala jsem si tam udělat dřevěnou linku evokující kredenc, klasická kamna jsme si nechali postavit, která jsou trošku netradiční, jsou tam dvě chlebové pece.
A vy té krásné atmosféře napomáháte nejen výukou, ale také hudebními akcemi. Tak kdo už u vás letos na statku vystupoval?
Jak jsme se nastěhovali, tak jsme začíná akcemi spíš za dobrovolné vstupné, protože vás to propojí s lidmi, o kterých ani nevíte. Takže to byla třeba ve Vysokém Mýtě manželka pána Voříška, který nám dělal kuchyň, Markéta Hapka, dcera skladatele Petra Hapky, ta už nám zpívala. Letos jsme to trošku rozjeli ve větším až se z toho trošku stresujeme, jak to dopadne. Začali jsme v dubnu Víťou Troníčkem a skupinou Marien, To bylo velmi navštívené, přestože pršelo. Ale hlavně můj manžel měl velké přání, aby přijel kytarista Michal Pavlíček a podařilo se. Dorazil i s Monikou Načevou, která je rodačkou z nedaleké Chocně. Ten koncem byl úžasný v těch kamenných zdech.
Čtěte také
Ještě něco dalšího je před vámi v tuto chvíli?
Je před námi koncert Něžné noci 25. srpna. Tedy Blanka Šrumová a Jan Sahara Hedl s kytaristou Valáškem. Jsou to muzikanti srdcem, tělem i duší, věřím, že to opět bude nádherné. A budeme samozřejmě pokračovat, paní Voříšková Hapka bude u nás 22. září. Takže možnosti jsou.
Čečetkův statek všechny zve. Na co vy se osobně těšíte úplně nejvíc? Jaké máte přání?
Jsem ráda, když se o Čečetkově statku mluví, takže moc děkuji za pozvání do Českého rozhlasu Hradec Králové. A potom ve mně kvete pokora, abychom nebyli nabubřelí. Chci poděkovat za tu energii, kterou nám pomáhají vytvářet lidé, kteří přicházejí. A moc bych si přála, aby tohle pokračovalo. Aby se o nás a o našich akcích a aktivitách dál hezky mluvilo.
Ať vám to všechno dopadne a veškeré akce dělají zúčastněným radost. Zdenka Hanyšová Celá z Čečetkova statku byla naším hostem.
Související
-
Kouzelná zahrada u vonící roubenky Suchardových je plná květů tanečnic. Říkají jim „fuchsinky“
Jdeme vstříc desítkám vůní, kterými nás už za brankou u Květinové chaloupky v Újezdci u Syřenova štědře zahrnuje rozárium. Z barev až přechází zrak.
-
Skanzen v Krňovicích funguje už 20 let jako muzeum. Ale je i domovem rodiny, která ho založila
Letos slaví 20 let od svého vzniku unikátní Skanzen v Krňovicích na Královéhradecku. Na začátku byla jen holá louka nedaleko Třebechovic pod Orebem.
-
Stovky druhů fuchsií, růží či muškátů provoněly zahradu manželů Suchardových v Újezdci u Syřenova
Pokud patříte mezi milovníky fuchsií, vezmeme vás do rozkvetlé zahrady plné tisíců květů na Novopacku. Manželé Suchardovi propadli kouzlu pěstování a šlechtění květin.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
