Čas pro sebe naráží na předsudky. Koníčky jsou ale investice do vztahu i sebe sama, míní psycholog

Vystudoval jste psychologii, máte psychologickou praxi, ale taky jste pracoval ve sféře výzkumu spotřebitelů, marketingové komunikaci a v reklamě. Co jste tam dělal?

Po vystudování psychologie jsem se snažil obohatit o zážitky z reálného života. Bylo mi dvacet a cítil jsem, že na psychologickou poradnu ještě nemám dost životních zkušeností. Dostal jsem se do oblasti managementu značek, reklamy a výzkumu spotřebitelů. Moje touha ale spočívala v tom porozumět tomu, jak si lidé vybírají, proč se rozhodnou v nějakém momentu jinak. A postupně jsem se k psychologii vracel. Před 15 lety jsem se rozhodl, že se budu věnovat už jenom psychoterapii a psychologii jako takové.

Čtěte také

Psycholog: O mnoho věcí v životě přicházíme, protože se neumíme zastavit. I odpočinek je dovednost

Ve své praxi se nezaměřujete jen na učebnicové diagnózy. Co vás vlastně ve svém oboru nejvíc zajímá?

Celkově mě moje práce baví. Musím ale uvést, že nejsem klinický psycholog ani psychiatr. Pracuji se zdravou populací.

Někde jsem četla, že manuální práce a koníčky mají přímo léčivou sílu. Jak si najít v dnešní době čas na sebe?

Podle mě je dobré zamyslet se nejdříve nad předsudky, jak vnímáme to, že si vezmeme čas jenom pro sebe. Nechci upadnout do genderového zjednodušování, ale myslím, že zvláště ženy s tím mají trochu potíže. Je ale nutné uvědomit si, jakým způsobem jsme kulturně nebo sociálně zvyklí vnímat to, když něco děláme pro sebe, jakou to má hodnotu. Já jsem přesvědčený o tom, že koníček nebo věnování se sobě v nějakých hranicích je vždycky investice – do vztahu, práce a zdraví.

Jak si najít vhodný koníček v partnerství?

Toto není asi jen téma koníčku, ale toho, jak vnímáme vztah. Jestli je vztah o tom, že musíme být pořád spolu a děláme všechno společně, nebo jestli vnímáme vztah spíše jako rytmus přírody, kdy se oddalujeme a přibližujeme a dokážeme dát partnerovi svobodu.

Čtěte také

Láska není jen o štěstí a o náhodě, spoustu věcí se můžeme naučit, říká psychoterapeutka. Jak budovat dlouhodobý vztah?

To je asi to nejlepší, že?

Je to nejlepší, ale snaha o to někdy může komplikovaná, protože máme svoje vlastní obavy a nejistoty. Partner je pro mnohé z nás potvrzení něčeho, a proto jsme rádi, když je pořád vedle nás a koníček dělá s námi. Je to hodně o práci na sobě, o tom, jak chceme ve vztahu fungovat. Koníček i to, jestli zapadá do našeho vztahu nebo ne, jen ukazuje na něco, co je v nás.

Jak můžete člověka, který je před stavem vyhoření anebo už v něm je, navést na nějaký koníček?

Jakkoli jsou koníčky blahodárné a přináší nám radost a pohodu ve volném čase, člověku, který je ve stavu vyhoření, mohou spíše uškodit. Nabízet mu něco dalšího, jakkoli to vypadá pozitivně, je jen další tlak. Prvním krokem je naopak uznat, že někdo je vyčerpaný a snažit se dopátrat důvodů, proč to tak je.

Často je to léčka i pro nás samé – snažíme se naordinovat si koníčky, sport, abychom vykompenzovali přetížení v práci, jenže se dostaneme do koloběhu, kterého je pak těžké vystoupit.

Proč je nebezpečné nutit se do neustálého optimismu a dobré nálady?

Nucení je vlastně popírání toho, co cítím. Důležité je naučit se být v kontaktu sám se sebou a se svými emocemi, s celou barevností toho, co prožívám, a umět tomu přitakat. Neznamená to, že když jsem smutný, zkazím den všem okolo, ale tím, že si to přiznám, získám trochu odstup a můžu pocit od sebe jakoby odlepit.

Čtěte také

„Ptát se sebe, kde jsem a co potřebuji.“ Smysly a pocity nás kotví v realitě, radí psycholog Světlák

Naopak když se budu cítit zkroušeně a zároveň se budu přetvařovat, že je všechno v pořádku, budu lhát. A v tu chvíli je dobré položit si otázku, proč to dělám – chci se zalíbit a zapadnout, proč klamu sám sebe. Nucení do optimismu, zvlášť do falešného, je podle mě cesta, kdy se mžeme snadno ztratit sami sobě.

Jak přežít dovolenou bez partnerské rozepře? A proč nás i intenzivní kontakt s někým, koho opravdu máme rádi, může unavit? Poslechněte si celý rozhovor.