Čapek je nesmírně aktuální i dnes, shodují se ochotníci z Vysokého nad Jizerou. S R.U.R. teď zamířili do Prahy

Na Facebooku píšete, že jste skupina bláznů, kteří pro radost hrají divadlo a podnikají další kulturní akce pro širokou veřejnost. Čím je pro vás Krakonoš?

Tomáš Hellmuth: Je to pro mě druhá rodina. Je to místo setkávání se zajímavými, kamarádskými lidmi, oáza klidu, krásný prostor...

Čtěte také

Je to dar, že ve Vysokém každý něco umí, pochvaluje si starosta Divadelního spolku Krakonoš

V Ypsilonce budete hrát poprvé?

Magdalena Bartoňová: Na půdě Ypsilonky to bude poprvé. Nebude to ale poprvé v Praze. V Praze už jsme hráli v Činoherním klubu, kde je spolupráce s amatérskými divadly běžná. Spolupracovali jsme s nimi na projektu o Čapkovi. Před námi hráli studenti gymnázia Továrnu na absolutno a pak jsme hráli my.

Proč jste zvolili zrovna Čapkovu hru R.U.R?

Magdalena Bartoňová: Ani nevím proč, ale stalo se mi, že jsem po dlouhé době vzala tuto knížku do ruky. Jela jsem na čundr, v rychlosti jsem se balila a sebrala jsem s sebou Čapkovo R.U.R. Pak jsem to předčítala holkám v lese s baterkou a říkala jsem: Ty bláho, to je úplně super. To je úplně, jako kdyby to psal dneska. Přišlo mi to nesmírně aktuální.

Čapek nepsal o robotech

Tehdy byla ještě umělá inteligence, co se týče širšího užívání a vnímání, na samém začátku. Můj manžel je ale herec a grafik, umělou inteligenci používal, rádi jsme si s tím hráli a mně to přišlo skvělé. Viděla jsem tam ten potenciál, kam se to může dostat. A to byl vlastně první impulz udělat na toto téma divadlo.

Zároveň se mi líbila obecná interpretace Čapka, že to je o robotech, o technologii, o tom, jestli nás technologie zabije nebo nezabije, což jsou přesně ty otázky, které my si dneska pokládáme v souvislosti s umělou inteligencí. Čapek ale nepsal o robotech, psal o životě.

Čtěte také

Čapkovy postřehy platí i dnes, jeho Anglické listy ale vlastně nejsou knihou o Británii, míní tamní historik

Pane primáři, jaký vy máte vztah ke Karlu Čapkovi?

Tomáš Hellmuth: Musím se přiznat, že dokud jsem v divadelní hře nehrál, tak byl Karel Čapek jenom něco jako literární informace ze školy. Je to možná ostuda, já docela rád čtu, mám literaturu rád, stejně jako film i divadlo, ale Čapek mě dlouho míjel. S naším divadlem to pak přišlo naostro. Člověk si to znovu přečetl, pak si nad tím zapřemýšlel a pak zjistil, jak neuvěřitelně aktuální to dneska je.

Čím to je, že nejenom tento text zůstává i po více než sto letech tak aktuální?

Magdalena Bartoňová: Určitě za to může do velké míry literární hodnota díla. I Čapkovi kdysi vyčítali, že je lidový kýčař. On to ale opravdu psal pro lidi, čtivým a pochopitelným jazykem, a proto je to srozumitelné i dnes.

Čapek je označován jako mistr slova. Jaké to je upravovat jeho texty?

Magdalena Bartoňová: Já se přiznám, že jsem jeho text schválně skoro neupravovala. Jestli chce někdo vidět originální text Čapka, tak je to tak, jak ho hrajeme my. Do příběhu jsem ale implementovala paralelní příběh, kde jsem vsadila na takzvaně klipovitovou schopnost vnímání dnešního člověka, čímž jsem tam dostala téma umělé inteligence.

Premiéru měla hra ve vašem pojetí 27. dubna 2024. Od té doby se dočkala řady ocenění. Které vám udělalo největší radost?

Tomáš Hellmuth: Každé ocenění amatérského herce povzbudí. Je to pohlazení po duši, když se líbíte nejenom divákům a rodině, ale i kritice. Největší ocenění jsme získali na přehlídce Krakonošův divadelní podzim, co je národní přehlídka vesnických divadelních souborů.

Čtěte také

KVÍZ: Před 135 lety se narodil Karel Čapek. Jak dobře znáte jeho dílo?

Už to byl teď 56. ročník...

Tomáš Hellmuth: Má to opravdu velkou tradici, vždycky se sejde velmi fundovaná porota. My jsme tam byli velmi úspěšní, získali jsme cenu jak za hru, tak za naše herecké výkony.

Nebuďte zbytečně skromný. Vy sám jste dostal ocenění za herecký výkon...

Ano, to jsem dostal, ale v ochotnickém souboru vždycky hrajete v partě a sám neznamenáte nic. Jsem ale za to samozřejmě moc rád. Hraju tam ve dvou rolích, ale spolu se mnou tam rovněž ve dvou rolích hraje i můj kolega a kamarád Martin Hnyk, který mi dělá parťáka v paralelním příběhu. Bez něj by to nešlo. A jsem moc rád, že on získal ocenění taky.

Jak vám zní označení amatéři? Nevadí vám to?

Tomáš Hellmuth: Vůbec mi to nevadí. Já si naopak myslím, že hrát amatérské divadlo je radost. My tam nechodíme do práce, ale za emocemi, které z toho vyplývají. Pro mě osobně je to krásné odreagování.

Když vidíte dobrý divadelní amatérský soubor, tak to z nich čiší, tryská z nich energie, oni si jdou zahrát, nejdou do práce. Je to rozdíl oproti profesionálním hercům, kteří jdou do práce předvést co nejlepší výkon. Pro amatérské herce je to nadšení.

Jak se dostala Magdalena Bartoňová do Caracasu? A co má společného lékařská profese s hraním ochotnického divadla? Poslechněte si celý rozhovor.