Byla to chůze po tenkém ledě, vzpomínal Václav Havel po propuštění z vězení
Devět měsíců nepodmíněně – takový trest si vyslechl 21. února 1989 disident a dramatik Václav Havel. Do vězení ho soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 poslala mimo jiné za pokus položit květiny k soše svatého Václava. A také za podněcování. V Rádiu Svobodná Evropa se totiž zmínil o upálení studenta Jana Palacha.
„Měli jsme pocit, že se komunistický režim úplně zbláznil, když vyvolává v předvečer pádu celého komunistického systému soud s vůdcem tehdejší opozice Václavem Havlem. Viděli jsme, že je to křeč umírající kobyly, která okolo sebe hodně kope,“ vzpomíná na únorový soud s Václavem Havlem jeden ze signatářů Charty 77 Jan Ruml.
Při přelíčení vypovídalo podle tehdejšího zpravodajství sedm svědků. Havlova švagrová Dagmar tehdy tajně pořídila zvukový záznam, který posléze přepsala jako divadelní hru.
Když ho vezli do soudní síně, lidé tleskali
Havlovo odsouzení vyvolalo řadu protestů v západních zemích. O atmosféře v soudní budově referovalo také Rádio Svobodná Evropa: „Byly tu i televizní štáby a kamery, zejména ty z ministerstva vnitra. Lidé čekali na Václava Havla, aby ho pozdravili. Ten už však byl v soudní budově asi dávno předem. A když ho vezli výtahem do soudní síně, lidé tleskali.“
Ve zcela jiném duchu se k události vrátil další den Československý rozhlas. V tendenčním komentáři Dagmar Čermákové se věnoval Havlově závěrečné řeči, kterou u soudu pronesl: „Kdyby se Václav Havel nebyl zhlédnul sám v sobě, uvědomil by si, že svým vystoupením zcela degradoval závěrečnou řeč svého obhájce. Jak je vidět, příliš mnoho vlastní dramaturgie bez soudnosti je jen na škodu.“
Václav Havel tedy znovu mířil do vězení. Rozsudek ho navíc poslal do druhé nápravně výchovné skupiny. Soud mu později po odvolání trest o měsíc snížil a nařídil i mírnější formu vězení.
Musel jsem komentovat situaci, kterou jsem neznal, popsal Václav Havel
17. května ho však musel z vězení podmíněně propustit, a to ze zdravotních důvodů. O něco později dal Havel rozhovor Rádiu Svobodná Evropa. Mluvil i o pocitech po propuštění na svobodu.
„Vrátil jsem se z vězení a tentýž den jsem mluvil s desítkami stovkami lidí. Musel jsem komentovat situaci, kterou jsem pořádně neznal. Vlastně to byla taková chůze po tenkém ledě,“ řekl tehdy Václav Havel.
V den, kdy si trest vyslechl Václav Havel, začal soud s dalšími účastníky lednových akcí. Skupina byla odsouzena na dva měsíce až rok vězení. Do začátku sametové revoluce zbývalo necelých devět měsíců.
