Buddha stojící, sedící i ležící. To je ulice kameníků v Mandalay
Slávu Prahy prorokovala podle legendy mytická kněžna Libuše. Věhlas barmského města Mandalay prý předvídal samotný Buddha. Jestli tušil, že se město stane střediskem řemeslné výroby, to nevíme. Určitě by však mohl být spokojen.
Město Mandalay je už odedávna centrem kamenické a sochařské výroby. Za staletí, co se zde soustředili barmští sochaři, se na okraji města vytvořila celá čtvrť, kde tito umělci a řemeslníci žijí a pracují.
„Je to jediné místo v Barmě. Mandalay je město sochařů. Nedaleko jsou mramorové lomy. To je také důvod, proč vznikly dílny právě tady,“ říká mi můj průvodce Shin.
Procházíme ulicí kameníků. Z obou stran ji lemují dílny, naplněné ohlušujícím hlukem brusek a vrtaček. Motiv všech soch se opakuje stále dokola: Buddha. Stojící, sedící i ležící. Jsou jich desítky, možná stovky.
„Ne každý dokáže vytvořit sochu Buddhy. Má totiž přesné proporce – tělo, hlavu i tvář. Není to vůbec jednoduché,“ říká Shin.
I při výrobě kamenných Buddhů funguje dělba práce
Společně míříme pod přístřešek, kde právě pod rukama sochařského mistra vzniká asi půlmetrová socha sedícího prince Siddhárthy. Kdyby mistr náhodou zapomněl, jak Buddha vypadá, může se jít podívat do nedaleké pagody Mahamuni, kde stojí jedna z nejslavnějších soch Zlatého Buddhy. Sao však netvoří sochu ze zlata, ale z bílého mramoru.
„Na takovouto sochu musím nejprve najít vhodný větší kámen. Kladivem a velkým majzlíkem pak opracuji hrubý tvar a jemnějším nářadím se potom socha dokončí,“ říká mi muž pokrytý od hlavy až k patě jemným bílým prachem. Vysvětluje mi, že jako v každé správné manufaktuře i tady funguje dělba práce.
„Někteří kameníci se specializují na hrubší tvary, třeba na tělo. Jiní zase tvoří hlavu a tvář. Ta je samozřejmě mnohem obtížnější a vyžaduje větší zručnost. Jen jeden muž tady umí vytvořit celou sochu,“ popisuje muž, který vyrábí kamenné Buddhy celý svůj život. Řemeslo se přitom dědí z generace na generaci.
Cena kamenných Buddhů v Barmě neklesá
Do výroby jsou zapojeny celé rodiny – muži, ženy i děti. Na ulici leží veliká Buddhova socha. Do dílny by se nevešla. Přímo na těle Buddhy klečí ženy s dětmi a za pomoci režných kartáčů je leští.
„Používáme jen vodu a písek. Nejprve hrubší, potom jemnější. Čím déle se kámen leští a pískuje, tím je potom hladší a lesklejší,“ vysvětluje mi jedna z žen.
Až svoji práci skončí, bude vytesaný a vyleštěný Buddha dál ležet v prachu ulice a čekat na své kupce. Není prý kam spěchat, cena kamenných Buddhů v Barmě neklesá, ba právě naopak.
Zvětšit mapu: město Mandalay je už odedávna centrem kamenické a sochařské výroby
