Budapešťské Muzeum rozhlasu a televize je nostalgické a retro, ale nudit se v něm nebudete

17. červen 2017
Historické rádio

Slyšeli jste někdy o židličkové éře v Maďarsku šedesátých let? Nebo o tom, že se ze sovětského rádia Sokol dala udělat hifi věž, i když tedy prapodivná? A že barevný televizor stál víc než auto? Výstava v maďarském Muzeu rozhlasu a televise je sice nostalgická jaksepatří, ale zato každý návštěvník dostane tablet, aby se ve vší té staré technice mohl zorientovat.

Ze speciálního strojku podobného topinkovači poslouchám takzvaný přestávkový signál, který se z maďarského rozhlasu pravidelně ozýval před devadesáti lety. Muzeem rozhlasu a televize mě provází mladý muzeolog András Herpai a signál mi pouští jen pro ilustraci, jinak by asi mluvil bez přestávky celý den.

Čtěte také

Jaká by měla být výstava o dějinách rozhlasu a televize, když ne nostalgická? Retro dojem ale napravuje tablet, který u vstupu dostane každý návštěvník a jehož pomocí si může stáhnout zvuky, texty, prohlédnout si vnitřek starého rádia i nového televizoru, nebo případně komunikovat s vystavenými kusy.

Vyložené pulty, zařízení zvukových studií, gramofony nebo rádia doplňují v tabletu fotografie a informace o událostech, které se odehrály přibližně v době, kdy byly vystavené přístroje výstřelkem moderní techniky.

Sovětské radio Sokol

Zlatá židličková éra

Šedesátá léta byla památná i v Maďarsku, i když televizorů bylo tehdy ještě pomálu. Ale právě v té době přišel na svět třeba večerní pohádkový medvídek, který si ještě před pohádkou vždy pečlivě čistil zuby. Dojímá to dnešní rodiče i prarodiče.

Stejně tak několik rádií „světové“, tedy sovětské výroby Sokol. Jeden dokonce funguje, i když pouze s pomocí dvou 1,5voltových baterií připevněných k přístroji gumou na zavařeniny. Sokol je památný i proto, že byl v té době součástí „maďarské hifi věže“ – stačilo postavit ho na židličku či štokrle.

Nejen proto se této době říká židličková éra. V Maďarsku bylo tehdy ještě málo televizorů, tak jeden na celé patro v paneláku. A tak sousedi chodili k tomuto šťastlivci se štokrlaty, aby si mohli k televizi sednout.

Čtěte také

Televize za všechny peníze

První přístroj maďarské výroby Orion byl drahý, stál kolem pěti tisíc forintů, což byl tehdy asi půlroční plat začínajícího inženýra. Vyrobili ho něco málo přes dva tisíce kusů. To byly hrdinské časy televizní kultury.

Maďarská televize Orion z roku 1957

V roce 1969 se začalo pokusně vysílat barevně, ale až v 80. letech se barevné vysílání ustálilo. Historický Videoton TS Superkolor byl tehdy ještě velmi vzácný, protože stál 28 900 forintů. Za trabant se platilo o pět tisíc forintů méně.

Andreás Herpai mi ještě na závěr předvádí zvukové studio oblíbené mezi mladými návštěvníky. Dají se v něm vyrobit nejrůznější zvukové efekty jako skřípání dveří, zvuk větru či nejrůznější typy zvonečků.

Čtěte také

Tady by mohla výstava skončit, ale na závěrečném čestném místě je ještě něco jiného. Je to gong, který jsem také já v mládí rád poslouchal a který zahajoval i uzavíral představení rozhlasového divadla.

Spustit audio
autor: Gregor Martin Papucsek