Britská ponorka HMS Alliance válku nezažila, ale umí o ní vyprávět

Posádky ponorek se u britského i německého námořnictva za druhé světové války těšily mimořádné úctě a respektu. Patřily k nejefektivnějším zbraním obou loďstev, ale taky k nejvíce ztrátovým. Navíc o pohodlí se v případě stísněných prostor podmořského člunu dá pochybovat. Ve Spojeném království se do dnešních dnů zachovala jediná ponorka, která pochází z doby druhé světové války. Najdeme ji v jihoanglickém Portsmouthu a je z ní, jak správně tušíte, velmi autentické muzeum.

Stísněné prostory na ponorce působí opravdu depresivně. Průchody mezi jednotlivými odděleními jsou nízké a úzké, ne právě vhodné pro člověka vysokého přes metr devadesát.

Zkouška torpéd na vlastní pěst

V torpédové místnosti na přídi podmořského člunu právě náš průvodce vystřelil tři štíhlé ocelové „doutníky“ na neznámý cíl. Samozřejmě jen akusticky, torpéda samotná zůstala v komorách nebo zavěšená na držácích.

Čtěte také

Na HMS Alliance se nemusíte držet v uctivé vzdálenosti, ostatně na ponorce to ani dost dobře nejde, a naopak si všechno můžete osahat.

Byla navržená pro službu v Pacifiku, do aktivní služby se ale dostala až dva roky po válce. Od roku 1982 slouží coby památník a současně muzeum.

Nákladem sedm miliónů liber ji v suchém doku nově zrestaurovali, aby důstojně připomínala památku 5 300 britských ponorkářů, kteří přišli od roku 1904 ve službě o život.

Svědectví skutečných námořníků

„Sloužil jsem na ponorkách sedm let, ale kromě toho jsem si taky užil službu na torpédoborci a bitevní lodi. Do Královského námořnictva jsem vstoupil už ve svých 15 letech, hned po škole, což dnes už není možné,“ říká Dave Sullivan, jeden z dobrovolných průvodců.

Návštěvníky provádějí ponorkou pouze zkušení námořníci, kteří pod hladinou skutečně sloužili

Bez výjimky jde o bývalé ponorkáře, kteří teď bezplatně zasvěcují hlavně mladší generaci do slavné britské válečné historie.

S pomocí skvělých obrazových a hlavně zvukových efektů dokáží zinscenovat různé bojové situace, jako třeba útok německého torpédoborce hlubinnými náložemi. K dokonalosti chybí snad jen otřesy a stříkající voda.

Kdo rád dobře jí, volí ponorku

„Působil jsem coby operátor sonaru, ale taky jako běžný námořník,“ vypráví Dave. Tam se naučíte málem rozlišovat jednotlivé druhy ryb, které plují kolem. Tedy kromě samozřejmých věcí, jako je směr, ze kterého se blíží loď, nebo síla jejího motoru.“

Jídlo na britských ponorkách patřilo k nejvyhlášenějším

„Nejnovější britská ponorka HMS Astute má tak citlivý sonar, že jeho osádka na jihozápadním cípu Anglie slyší lodě, jak vyplouvají z New Yorku. To je tedy pořádný posun,“ pokračuje.

„To já jsem se sluchátky na uších musel šťouchnout do kapitána, že kousek od nás něco pluje,“ usmívá se Dave Sullivan.

Jídlo u ponorkového loďstva bylo považováno za nejlepší v Královském námořnictvu. Veškeré maso bylo dodávané už vykostěné, protože na ponorce se námořníci neměli jak kostí zbavovat.

Historie s vůní oleje

Malí návštěvníci vylézají z útrob černě natřené ponorky, kde velmi autentickou atmosféru vstřebáváte všemi smysly, s očima navrch hlavy a silnými zážitky.

Dan po návštěvě ponorky nepochybuje: „Chtěl bych být námořníkem a řídit ponorku. A taky bych chtěl střílet.“ Starší Madla hodnotí návštěvu unikátní expozice po svém: „Asi se tam muselo špatně spát. Nevím, jak se tam mohli nasoukat.“

Ani vojenská muzejní expozice se neobejde bez kapky britského humoru

„Muselo se jim stýskat po rodinách,“ dodává s tím, že se jí v ponorce líbilo. „I když to tam docela smrdělo olejem,“ přidává ještě čichový zážitek.

I díky expozicím jako je HMS Alliance není pro britské děti historie pouze snůškou nutných dat, ale také něčím srozumitelným, na co si můžou doslova sáhnout.

autor: Jiří Hošek
Spustit audio

Související