Březová míza léčí a zpomaluje stárnutí. A dělá se z ní šampaňské
Čistí náš organismus, teče ze stromů a vyrábí se z ní víno nebo kosmetické krémy. Co to může být? Březová šťáva! Už stovky let se v Lotyšsku odehrává na jaře stejný rituál: lidé navrtávají břízy a čerpají z nich mízu. Čirou šťávu pak pijí. Jeden mladý podnikatel z březové šťávy vyrábí i šampaňské.
Výrobní proces je velmi jednoduchý. Nejdříve se do břízy vyvrtá úzký, zhruba pět centimetrů dlouhý otvor. Do něj se pak zatluče rourka, kterou průzračná míza vytéká do plastových pytlů.
„Je snadné najít ty správné stromy, protože až třicet procent lesů v Lotyšsku tvoří právě bříza,“ říká mi Linards Liberts, expert na zpracování březové šťávy.
„Mám k dispozici čtyři hektary, ale využívám pouze 200 stromů. To mi úplně stačí. Do lesa jezdíme dvakrát denně a ze všech stromů můžeme během jediného dne získat až tisíc litrů březové šťávy,“ říká 34letý podnikatel.
„Máme na to pouze dva týdny, kdy na jaře teče míza. Nesmíte propásnout ten správný okamžik,“ upozorňuje.
Linards otevírá dveře od vinného sklípku, kde kvasí nasbíraná březová šťáva. Tady má uskladněné všechny své výrobky.
Březová míza prý funguje jako elixír mládí
V Pobaltí pije čerstvou březovou šťávu na jaře skoro každý. Pak na ni lidé zase na rok zapomenou.
„Chtěl jsem šťávu využít i jinak. Proto děláme limonádu, sirup, víno a šampaňské, všechno z nasbírané březové mízy. Když se dostává míza na jaře do stromů, tak má neskutečnou sílu, sílu přírody. Šťáva nám dává energii, čistí náš organismus, zbavuje nás toxinů,“ říká Linards.
A experti skutečně tvrdí, že březová šťáva obsahuje stopové prvky, podporuje růst buněk a zpomaluje stárnutí. O březové víno, šťávu nebo šampaňské mladého Lotyše je zájem po celém světě. Poptávka několikanásobně převyšuje jeho výrobní možnosti.
Břízám prý navrtání neublíží
Řada lidí se ho ptá, jestli navrtání břízám neškodí. „Rostou dál, mají zelené listy. My jim jen trochu pustíme žilou. Je to stejné, jako když člověk daruje krev,“ vysvětluje Linards, který má k břízám, jež ho živí, velmi osobní vztah.
„Mluvíme se stromy, děkujeme jim, že nám dávají šťávu. Pokud už z nich nic nekape, tak zase díru v kmeni zaděláme,“ dodává Linards.